Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 18. června 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Lenky Fojtíkové, zastoupené Mgr. Janou Šubrtovou, advokátkou, AK se sídlem Milovice, Rakouská 686, proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 7. 10. 2014 č. j. 6 C 337/2013-58, za účasti Okresního soudu v Blansku, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Žalobkyně se v civilním řízení proti žalovanému Městu Blansko domáhala vrácení částky 704 Kč, kterou žalovanému uhradila jako místní poplatek za svoz odpadů, s tvrzením, že v oblasti, kde má žalobkyně rekreační nemovitost, tato služba zajištěna není.
Dne 7. 10. 2014 rozsudkem č. j. 6 C 337/2013-58 Okresní soud v Blansku (dále jen "okresní soud") žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). V odůvodnění uvedl, že zaplacením částky 704 Kč žalobkyni nemohla vzniknout škoda, neboť zde chybí porušení právní povinnosti žalovaným; rovněž nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení žalovaného, neboť předmětný poplatek vybírá podle právních předpisů.
Důvody, pro které okresní soud napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky zamítl, jsou přehledně a zcela srozumitelně v tomto rozsudku, vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto odkazuje, nemaje potřebu cokoli k nim dodávat. Porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhým nesouhlasem s právními závěry okresního soudu, při rozhodování o uplatněném nároku stěžovatelky.
Skutková zjištění a o ně se opírající právní závěry okresního soudu jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; nenesou znaky protiústavní nepředvídatelnosti v soudním rozhodování, svévole, extrémního interpretačního vykročení, iracionality či jiného porušení zásad spravedlivosti. Maje stěžovatelkou naříkané rozhodnutí za ústavně souladné, může Ústavní soud na jeho ústavně akceptovatelné odůvodnění, plně odkázat.
Kromě již uvedených důvodů je zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti dána též bagatelitou žalované částky. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti rozhodnutím ve věcech tzv. objektivně bagatelního významu z důvodu zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, které není již z kvalitativního hlediska obecně schopno založit porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení ze dne 19. 9. 2011 sp. zn. IV. ÚS 2497/11 , dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Odporovalo by smyslu zákona a účelu ústavního soudnictví, kdyby přezkum tzv. bagatelních věcí, u nichž je vyloučen řádný opravný prostředek, byl přesouván do řízení před Ústavním soudem. Lze odkázat na klasickou zásadu římského práva minima non curat praetor, jejímž smyslem je zabránit tomu, aby vrcholné státní orgány byly odváděny od plnění skutečně závažných úkolů, k jejichž řešení jsou ústavně určeny. Zároveň je možno dodat, že posouzení bagatelnosti věci není v řízení před Ústavním soudem určeno žádnou pevnou hranicí peněžní částky, která je předmětem sporu - tu je třeba posuzovat individuálně v kontextu intenzity tvrzeného porušení základních práv. V daném případě však nebyla zjištěna žádná fakta, hodná zvláštního zřetele, která by odůvodňovala zásah Ústavního soudu.
Případný zásah uplatňuje Ústavní soud pouze v případech extrémního vybočení obecného soudu ze standardů, jež jsou esenciální pro zjištění skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení (srov. usnesení ze dne 5. 6. 2008 sp. zn. III. ÚS 2612/07 a další rozhodnutí v něm citovaná, dostupná na http://nalus.usoud.cz). Takový protiústavní exces v projednávaném případě nebyl shledán. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. června 2015
Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu