Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Lenky Vlčkové, zastoupené JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem, sídlem Karlova 252, Veselí nad Moravou, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. září 2025 č. j. 10 C 212/2025-85, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Movinero, s. r. o., sídlem Radlická 608/2, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, vydaného v řízení o zaplacení částky 6 382,69 Kč s příslušenstvím neboť má za to, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod.
2. Napadeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") rozhodl, že vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovatelce částku 6 382,69 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a dále rozhodl o povinnosti vedlejší účastnice zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 9 838 Kč (výrok II.).
3. Z odůvodnění ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka napadá nákladový výrok napadeného rozhodnutí (které na několika místech chybně označuje jako usnesení či rozsudek Městského soudu v Praze). Namítá, že obvodní soud jí nesprávně určil výši náhrady nákladů řízení ve vztahu k vynaloženým nákladům na právní zastoupení, cestovní výdaje a za podání vyjádření. Přestože jde o tzv. bagatelní částku, podle stěžovatelky jde o věc, která je významná a může být stěžejní pro další rozhodování obecných soudů ve věcech spotřebitelských úvěrů a přesahuje tak vlastní zájmy stěžovatelky.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není povolán k přezkumu aplikace podústavního práva, a nezasahuje proto do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem. Jeho zásah je namístě až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody.
7. Ústavní stížnost směřuje do rozhodnutí o nákladech řízení. K otázce nákladů řízení se Ústavní soud dlouhodobě staví velmi rezervovaně. V nedávném stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, Ústavní soud zdůraznil, že ústavní stížnost proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení je zpravidla zjevně neopodstatněná, neprovázejí-li posuzovanou věc takové mimořádné okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. Ještě mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici tzv. bagatelnosti.
8. To je také případ nyní posuzované věci, v níž jde o rozhodnutí o nákladech řízení ve výši 9 838 Kč. Stěžovatelka sice v ústavní stížnosti uvádí, že rozhodnutí o nákladech řízení přesahuje její vlastní zájmy, neboť má význam pro další rozhodování obecných soudů ve věcech spotřebitelských úvěrů, Ústavní soud však žádné takové mimořádné okolnosti, které by případ stěžovatelky činily z hlediska ústavnosti významným, neshledal.
9. V posuzované věci jde pouze o rozhodnutí o stanovení výše nákladů řízení v individuální věci stěžovatelky, přičemž řádná relevantní ústavní otázka v této souvislosti nevyvstává. Obvodní soud rozhodnutí o náhradě nákladů řízení srozumitelně odůvodnil. Pokud jde o náklady na cestovné a za vyjádření, obvodní soud objasnil, z jakých důvodů tyto náklady stěžovatelce nepřiznal. Námitka týkající se nedoložení tzv. velkého technického průkazu nemá žádnou ústavně právní relevanci. Stěžovatelka nadto na tento požadavek mohla reagovat při jednání soudu, neboť byl obsažen v poučení připojeném k předvolání k tomuto jednání. Ohledně nákladů za vyjádření obvodní soud objasnil, že nešlo o účelně vynaložený náklad, neboť nebylo po stěžovatelce žádáno a bylo zasláno bezprostředně před soudním jednáním, tedy mohlo být předneseno na tomto jednání.
10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. ledna 2026
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu