Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila a Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. K. M., právně zastoupeného JUDr. Milanem Gabrišem, advokátem, se sídlem Městská sportovní hala, Astronautů 859, 736 01 Havířov - Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 67/2010-120 ze dne 14. 10. 2010 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 Ca 115/2009-51 ze dne 27. 5. 2010, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Nejvyššího správního soudu jako účastníků řízení a 1) Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Opavě se sídlem Praskova 194/11, 746 01 Opava, 2) JUDr. A. B., 3) JUDr. Š. K., 4) JUDr.
V. J., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Stěžovatel je přesvědčen, že bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť obecné soudy nereflektovaly na jeho námitky a tvrzení, v důsledku čehož nerozhodly tak, jak požadoval.
4. Ústavní stížnost je koncipována jako výčet námitek, které stěžovatel přednesl již v řízení před Nejvyšším správním soudem s tím, že Nejvyšší správní soud měl tyto námitky posoudit jinak, měl jim přiložit jiný (z hlediska stěžovatele patřičný) význam a měl rozhodnout ve smyslu stěžovatelova žádání.
sp. zn. III. ÚS 269/99 ze dne 2. 3. 2000 (N 33/17 SbNU 235), dostupný in http://nalus.usoud.cz].
6. Jestliže stěžovatel ve svém návrhu opakuje výtky a námitky již uplatněné před obecnými soudy, pak Ústavní soud konstatuje, že se s nimi Nejvyšší správní soud vypořádal způsobem, jenž ani nelze označit jinak než jako ústavně konformní. Obecné soudy nepřisvědčily tvrzením stěžovatele a právní otázky posoudily odlišně od jeho očekávání; své právní posouzení však přiměřeným a dostatečným způsobem odůvodnily, aniž by se dle názoru zdejšího soudu dopustily svévole či se jinak dostaly do extrémného rozporu s principy spravedlnosti: potud jde o právní závěry nezávislých soudů, do jejichž rozhodovací činnosti je ingerence Ústavního soudu z již zmíněného důvodu nepřípustná.
7. Ze stěžovatelem přiloženého rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že obecné soudy rozhodly v projednávaném případě předvídatelným způsobem a v souladu s ustálenou judikaturou, na kterou v odůvodnění poukázaly; samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením předestřené věci obecnými soudy nemůže založit opodstatněnost tvrzení o porušení vyjmenovaných základních práv a svobod.
Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. ledna 2011
Jiří Mucha předseda senátu