Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Lukáše Kopsy, zastoupeného JUDr. Josefem Moravcem, advokátem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. října 2015 č. j. 20 Co 303/2015-279, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a Lukáše Mužíka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
2. K věci uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou (dále jen "okresní soud") ze dne 23. 3. 2015 č. j. 3 C 265/2013-250 byla vedlejšímu účastníkovi uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 33 352 Kč s příslušenstvím a povinnost nahradit náklady řízení (stěžovateli a České republice). Stěžovatelův nárok vyplýval z titulu náhrady škody na zdraví, kterou způsobil vedlejší účastník úderem pěsti do obličeje dne 27. 2. 2010. Vedlejší účastník uplatnil, mimo jiné, námitku promlčení dílčích nároků. Proti rozsudku okresního soudu podal vedlejší účastník odvolání, na jehož základě krajský soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že ho potvrdil co do částky 15 050 Kč, co do částky 18 302 Kč žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud shledal jako částečně oprávněnou námitku promlčení.
3. Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v postupu krajského soudu, který byl v rozporu s dosavadní judikaturou vyšších soudů, a to k jeho tíži. Domnívá se, že dosud nebyla jednoznačně vyložena otázka počátku běhu promlčecí doby (pozn. stěžovatel i soudy setrvale užívají substantivum "doba", pravděpodobně ovlivněni předchozí právní úpravou) v případě náhrady škody na zdraví. Podle jeho názoru je pro otázku počátku promlčecí doby rozhodující okamžik, kdy se po úrazu a léčení ustálil zdravotní stav poškozeného natolik, aby bylo možno spolehlivě určit, že je léčba ukončena, resp. že zdravotní stav poškozeného již nelze zlepšit další léčbou, a že škoda (náklady na léčení) již dále neroste. V jeho případě dospěl proto okresní soud ke správnému závěru, že až od skončení léčby na podzim 2012 bylo možno hovořit o vzniku jeho nároku na náhradu účelných nákladů na léčení (k tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2006 sp. zn. 25 Cdo 1089/2006, jakož i další judikaturní závěry). Stěžovatel se domnívá, že krajský soud zaměnil v odůvodnění rozsudku dvě zcela odlišné věci. Podle názoru soudu lze o ustálení zdravotního stavu uvažovat od odeznění bolestí, jejichž odškodnění se stěžovatel domáhá, avšak stěžovatel namítá, že fyzické odeznění bolestí nelze zaměňovat s ukončením léčby. Dále stěžovatel polemizuje s vazbou na provedené bodové ohodnocení bolestného pro probíhající trestní řízení.
4. Podle názoru stěžovatele byla námitka promlčení uplatněna v rozporu s dobrými mravy a důsledek námitky promlčení by pro něj znamenal mimořádnou tvrdost.
5. Stěžovatel si je vědom pozice Ústavního soudu při ingerenci do činnosti obecných soudů, avšak v jeho případě jde o zásadní posouzení a vyložení právní otázky, která z důvodu nepřípustnosti dovolání nemohla být posouzena Nejvyšším soudem.
6. Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
10. Z tohoto důvodu Ústavní soud přezkoumal napadený rozsudek z pohledu tvrzených porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces garantovaného Listinou a Úmluvou, načež dospěl k závěru, že takový zásah nenastal. Podle konstantní judikatury Ústavního soudu dojde k porušení práva na soudní ochranu, příp. práva na spravedlivý proces, podle čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 Úmluvy, teprve tehdy, jestliže by stěžovateli bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu, či by bylo stěžovateli v pozici žalovaného odepřeno právo bránit se proti uplatněnému nároku (popř. by tento soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu, případně by zůstal v řízení delší dobu nečinný).
K takovému následku v posuzované věci evidentně nedošlo; postupem obecných soudů nebylo vyloučeno ani omezeno takové stěžovatelovo právo konkretizované do možnosti domáhat se žalobou na plnění ochrany svých subjektivních práv, konkrétně práva na náhradu újmy způsobené mu vedlejším účastníkem. Stěžovatel musí respektovat, že základním předpokladem úspěchu takové žaloby je (při prezumovaném zavinění) důkaz tří základních objektivních předpokladů odpovědnosti (o jejich existenci nebylo pochyb), a že s ohledem na relativní majetkovou povahu práva na náhradu škody je dalším předpokladem úspěchu včasnost uplatnění nároku, neboť toto právo podléhá promlčení.
Z tohoto pohledu vyhodnotil krajský soud, s přihlédnutím ke vznesené námitce promlčení, že některé z dílčích nároků byly uplatněny až po uplynutí tzv. subjektivní promlčecí doby (lhůty). Ohledně promlčení bolestného sice vycházel z neoficiální právní věty rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2414/2008 (srov. jeho publikaci v Automatizovaném systému právních informací), která neodpovídá obsahu odůvodnění a ani konstantní judikatuře Nejvyššího soudu, avšak k závěru o promlčení práva na bolestné postačuje zjištění, že stěžovatel náhradu bolesti vztahoval k poškození zdraví a následným lékařským zákrokům, které byly předmětem ocenění již v rámci trestního řízení pravomocně ukončeného dne 28.
10. 2010, tedy od tohoto okamžiku byly splněny podmínky pro běh tzv. subjektivní promlčecí doby (srov. čtvrtou stranu odůvodnění rozsudku krajského soudu).
11. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. května 2016
Josef Fiala v. r.
předseda senátu