Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 19. dubna 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Heinze Michaela Erharda Heppnera, právně zastoupeného JUDr. Robertem Matasem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Spálená 21, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 5. listopadu 2015 č. j. 3 KZN 1037/2015-22 a proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 1. září 2015 č. j. ZN 313/2015-29, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 13. května 2015 podal stěžovatel trestní oznámení na Michaelu Žižkovou a Michala Perlíka pro trestné činy křivého obvinění podle § 345 trestního zákoníku a křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 trestního zákoníku, kterých se měli dopustit svými výpověďmi v průběhu předmětného trestního řízení vedeného proti stěžovateli jako obviněnému. Přípisem státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 JUDr. Zdeňky Galkové ze dne 23. června 2015 č. j. ZN 313/2015-12 byl stěžovatel vyrozuměn o tom, že se trestní oznámení zakládá a orgány činné v trestním řízení se jím nebudou zabývat.
Přípisem ze dne 26. června 2015 podal stěžovatel dle § 30 trestního řádu návrh na vyloučení JUDr. Zdeňky Galkové z vykonávání úkonů trestního řízení v nadepsané věci a na přidělení věci jinému státnímu zástupci. Svůj návrh odůvodnil tím, že jmenovaná státní zástupkyně prováděla dozor a podávala obžalobu v trestní věci, v níž stěžovatel figuroval jako obviněný a která byla iniciována právě na základě křivého obvinění a křivé výpovědi v trestním oznámení jmenovaných osob.
O tomto návrhu rozhodla státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 JUDr. Zdeňka Galková usnesením ze dne 1. září 2015 č. j. ZN 313/2015-29 tak, že jmenovaná státní zástupkyně není podle § 30 odst. 1 trestního řádu vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, o které rozhodl státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze usnesením ze dne 5. listopadu 2015 č. j. 3 KZN 1037/2015-22 tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl jako nedůvodnou.
Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (viz článek 83 Ústavy). Ústavní stížnost ve smyslu článku 87 odst. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu může podat fyzická nebo právnická osoba pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, jestliže tvrdí, že jím bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení.
Předpokladem zde je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" návrhu zpravidla již na základě argumentace, jež je v něm uplatněna, jestliže namítaný zásah zjevně nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se napadené rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci již pro svou povahu dotknout ústavně zaručených práv a svobod. Podle názoru Ústavního soudu právě o takovou situaci jde i v projednávaném případě.
Namítá-li stěžovatel zásah do práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 Úmluvy, resp. 36 Listiny, Ústavní soud konstatuje, že toto právo nebylo v projednávaném případě vůbec dotčeno. Jak totiž Ústavní soud v minulosti zdůraznil, trestněprávní poměr je vztahem pouze mezi pachatelem trestného činu a státem a neexistuje ústavně zaručené právo třetí osoby na stíhání či odsouzení pachatele (srov. nález ze dne 28. června 2011 sp. zn. Pl. ÚS 17/10 , usnesení ze dne 12. srpna 2010 sp. zn. III. ÚS 2064/10 ; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu dostupná v elektronické databázi NALUS - http://nalus.usoud.cz/).
Ve fázi prověřování okolností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, tzn. postupem orgánů činných v trestním řízení podle § 158 odst. 3 až § 159a trestního řádu, proto nelze ve vztahu k potencionálním poškozeným uvažovat o garancích jejich práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny (srov. usnesení ze dne 29. října 2013 sp. zn. I. ÚS 2886/13 ) nebo článku 6 odst. 1 Úmluvy (viz např. rozhodnutí ESLP ve věci Duchoňová proti České republice ze dne 2. října 2006 č. 29858/03).
Tyto závěry lze přitom a maiori ad minus vztáhnout rovněž na situace, kdy trestní řízení není vůbec zahájeno (viz usnesení ze dne 10. prosince 2015 sp. zn. III. ÚS 1622/15 ).
Jestliže tedy v projednávané věci stěžovatel brojí proti postupu orgánů činných v trestním řízení, které nevyloučily státní zástupkyni JUDr. Galkovou z úkonů trestního řízení za situace, kdy se trestní řízení nedostalo ani do fáze prověřování, nelze ani na rozhodování o vyloučení státní zástupkyně vztáhnout záruky spravedlivého procesu, tak jak jsou upraveny ve shora citovaných ustanoveních Listiny a Úmluvy.
K přezkoumání postupu orgánů činných v trestním řízení by z podnětu potenciálního poškozeného ve fázi přípravného řízení (resp. ještě před jeho zahájením) mohl Ústavní soud přistoupit pouze v případě, kdy by ve hře bylo jiné substantivní právo zakotvené v systému Listiny či Úmluvy, z něhož by bylo možno dovodit právo tohoto poškozeného na účinné vyšetřování. Nelze totiž pominout skutečnost, že je povinností státu garantovat ochranu základních lidských práv i prostřednictvím efektivního trestního řízení, přičemž selhání státu v této povinnosti může podle okolností představovat například porušení článku 2, článku 3, článku 4 či výjimečně (v případech nejzávažnějších zásahů do tohoto práva) také článku 8 Úmluvy (srov. nález ze dne 28. června 2011 sp. zn. Pl. ÚS 17/10 , usnesení ze dne 17. září 2015 sp. zn. III. ÚS 2308/15 ).
Stěžovatel zásah do žádného z těchto práv netvrdí a ani Ústavní soud se na základě posouzení okolností případu nedomnívá, že by k němu mohlo dojít v souvislosti s trestnou činností, jejíhož prošetření se stěžovatel domáhá. V souvislosti s trestným činem křivého obvinění či křivé výpovědi by sice mohlo být dotčeno právo na soukromí a rodinný život ve smyslu článku 8 Úmluvy, v projednávaném případě by však zcela jistě nešlo o natolik závažný zásah, který by z ústavněprávního hlediska opodstatnil nutnost vynaložit všechny možné prostředky pro efektivní trestní řízení.
Ústavní soud má tedy za to, že právo na účinné vyšetřování stěžovateli v projednávané věci nesvědčí, a ani z tohoto hlediska tedy Ústavní soud není oprávněn postup orgánů činných v trestním řízení přezkoumat. Za daného stavu nelze uplatňovat námitku údajného porušení práva na spravedlivý proces ani při rozhodování o podjatosti orgánu činného v přípravném řízení trestním. Nad rámec řečeného však Ústavní soud dodává, že ani v usneseních, týkajících se nevyloučení JUDr. Zdeňky Galkové z úkonů trestního řízení, nebyly shledány žádné protiústavní deficity.
Ústavní soud neshledal ani stěžovatelem tvrzené porušení článku 18 odst. 1 Listiny. Jak vyplývá z jeho dikce, tento článek poskytuje ústavněprávní ochranu petičnímu právu a zaručuje každému právo obracet se ve věcech veřejného nebo společného zájmu na státní orgány a na orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi. Z toho ustanovení však nelze vyvozovat povinnosti pro orgány činné v trestním řízení při jejich rozhodování o vyloučení státního zástupce z úkonů trestního řízení.
Jelikož Ústavní soud neshledal, že by postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k dotčení základních práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. dubna 2016
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu Ústavního soudu