Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudce Jana Musila a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti obchodní společnosti Office happy s.r.o., se sídlem Praha 9 - Kbely, Luštěnická 723, 197 00, IČO: 629 14 464, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Janotou, advokátem, se sídlem 28. října 1727/108, 702 00, Ostrava, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 5 A 75/2012-42 ze dne 16. května 2012 a proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 117/2012-38 ze dne 14. listopadu 2012, za účasti Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu jako účastníků řízení, a Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Praze, se sídlem Pod Sídlištěm 9/1800, Praha 8, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
4. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení (zde soudním řízení správním), není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Jinak interpretace podústavního práva je svěřena soudům obecným a k případnému sjednocování jejich rozhodování je povolán Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud.
5. Jde-li o výklad a aplikaci předpisů podústavního práva provedeného soudy (jakož i správními orgány), lze je hodnotit za protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (viz teze "přepjatého formalizmu").
6. O výkladový exces, nepředvídatelnost vydaných rozhodnutí, případně absenci jejich logického a srozumitelného odůvodnění zde zjevně nejde. Oba soudy (zejména Nejvyšší správní soud) své právní názory adekvátně odůvodnily a srozumitelně vysvětlily, za jakých podmínek by byla stěžovatelce ochrana jejím právům poskytnuta a proč se tak v posuzované věci nemůže stát.
7. Ústavní stížností stěžovatelka toliko pokračuje v polemice se správním orgánem a obecnými soudy na úrovni jimi aplikovaného práva, a to především uplatněním obdobných námitek, jež jim adresovala již dříve. Nepřípustně očekává, že napadená rozhodnutí Ústavní soud podrobí dalšímu - v podstatě instančnímu - přezkumu.
8. Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ku své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod. Z řečeného se podává, že právě tak je tomu v posuzované věci.
9. Dalším důvodem, který vede Ústavní soud k vpředu uvedenému výroku, je změna zákonné úpravy s účinností od 1. 1. 2012, provedená zákonem č. 349/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Ten situaci, v níž se stěžovatelka ocitla, výslovně řeší, a to způsobem, který by jí měl - vzhledem k vysloveným námitkám - konvenovat.
10. Konečně je nutné dodat, že ze zjištění učiněného prostřednictvím sítě elektronických komunikací na internetové adrese http://nahlizenidokn.cuzk.cz/VyberRizeni.aspx plyne, že řízení o vkladu zástavního práva sp. zn. V-53005/2010, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, zahájené dne 5. 11. 2010, již bylo ukončeno, a to provedením vkladu dne 13. 08. 2012. Stěžovatelkou předestřený "závadný" stav byl během řízení o ústavní stížnosti, resp. ještě před jeho zahájením, odstraněn a nastolen tentýž stav, jaký stěžovatelka považovala za souladný s ústavním pořádkem, byť se tak stalo z jiných důvodů; to však nic nemění na faktu, že též tím důvod pro zásah Ústavního soudu odpadl.
Není ani v možnostech ani v pravomoci Ústavního soudu, aby stěžovatelkou předestřený stav, vyvolaný napadeným rozhodnutím, nějak reparoval; zásah, proti kterému stěžovatelka primárně brojila, tu v době rozhodování Ústavního soudu již neexistoval a eventuální vyhovující výrok Ústavního soudu by měl jen akademickou povahu. Obnovení statu quo ante, event. zákaz pokračování v porušování práva (svobody) adresovaný orgánu veřejné moci, je proto pojmově vyloučen [§ 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu]. Z hlediska posouzení dodržení podmínek řízení o ústavní stížnosti, spočívající v její subsidiaritě (tzv. prostředku ochrany základních práv a svobod poslední instance), tak vznikla situace obdobná, jako kdyby na základě uplatněného opravného prostředku (anebo v rámci autoremedury) došlo ke kasaci napadeného rozhodnutí, a nastal tím stav, stran nějž by bylo možné konstatovat, že k zásahu vůbec nedošlo.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. února 2013
Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu