Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti L. B., zastoupeného JUDr. Viktorem Pakem, advokátem, se sídlem Francouzská 171/28, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2023, č. j. 25 Cdo 917/2023-423, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. října 2022, č. j. 44 Co 42/2021-402, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. září 2020, č. j. 43 C 113/2012-340, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Fakultní nemocnice Brno, sídlem Jihlavská 20, Brno, a Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie, sídlem Pekařská 53, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se před obecnými soudy domáhal po vedlejších účastnících zaplacení částky 20 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za ztížení společenského uplatnění, částky 306 479 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za ztrátu na výdělku a placení peněžitého důchodu ve výši 10 909 Kč měsíčně z titulu náhrady za ztrátu na výdělku při invaliditě. Tvrdil, že byl v únoru 2008 hospitalizován pro akutní infekční endokarditidu. Dne 22. 2. 2008 indikační komise vedlejšího účastníka indikovala u stěžovatele operační výkon. Ačkoliv vedlejší účastníci věděli, že stěžovatel trpí infekční endokarditidou a rizikem septické embolizace do mozku a že indikovaná operace by mohla zdroj septických vmetků odstranit, k uskutečnění operace nedošlo až do dne 4. 3. 2008, kdy v důsledku septické embolizace mozku nastalo u stěžovatele rozsáhlé krvácení do mozku. Stěžovatel je následkem toho v trvalém stavu hluboké poruchy vědomí, tzv. vigilním kómatu. Podle stěžovatele vedlejší účastníci nepostupovali lege artis a rovněž porušili obecnou prevenční povinnost.
2. Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") žalobu zamítl. Ze znaleckého posudku zjistil, že operace stěžovatele byla správně indikována jako neurgentní. Vlající vegetace na aortální chlopni při antibiotické léčbě ustupovala a neprovedení operace nebylo proto porušením povinnosti poskytovat zdravotní péči v souladu se současnými poznatky lékařské vědy (postupu lege artis). Vedlejší účastníci tak nenaplnili jeden z předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu. Nadto není dána ani příčinná souvislost mezi tvrzeným pochybením vedlejších účastníků a poškozením zdraví stěžovatele, neboť nelze určit příčinu krvácení do mozku stěžovatele, jakož ani to, s jakou mírou pravděpodobnosti by dřívější provedení operace krvácení zabránilo. Obecnou prevenční povinnost vedlejší účastníci rovněž neporušili.
3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudek městského soudu ve věci samé potvrdil. Shledal, že v daném případě byl vhodný postup směřující k vyléčení infekce před přikročením k operaci z důvodu lepší prognózy výkonu a posléze nižšího výskytu protetických endokarditid. Dřívější operace by snížila riziko septické embolizace, ale tato operace, vyžadující mimotělní oběh, by mohla způsobit závažné nitrolební krvácení. Riziko okamžité operace převyšovalo riziko pokračování v antibiotické léčbě. S ohledem na uvedené neporušili vedlejší účastníci právní povinnost postupovat lege artis a nenaplnili proto jeden z předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu. Nelze dovodit ani naplnění příčinné souvislosti, jelikož není možné určit příčinu krvácení, jakož ani míru pravděpodobnosti zabránění tomuto následku dřívější operací. Vedlejší účastníci neporušili ani prevenční povinnost.
4. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl pro nepřípustnost. K námitce stěžovatele, že operace nebyla provedena ani po uplynutí 48 hodin (doba pro urgentní operaci), Nejvyšší soud uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že infekce v té době nebyla zaléčena natolik, aby operační řešení představovalo menší riziko než dosavadní konzervativní léčba. Krajský soud neposuzoval otázku postupu lege artis prizmatem určitelnosti následku, ten byl pro něj rozhodný při hodnocení otázky příčinné souvislosti.
5. Stěžovatel podává proti v záhlaví označeným rozhodnutím ústavní stížnost. Tato rozhodnutí podle něj porušují jeho základní práva podle čl. 31 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 24 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně.
6. Popisuje skutkový stav a řízení před obecnými soudy. Namítá, že ačkoliv operace, která byla indikována dne 22. 2. 2008, nebyla urgentní, nebyla u stěžovatele provedena ani do 4. 3. 2008. Součástí operace bylo odstranění infekčních vegetací, resp. infekčního materiálu ohrožujícího stěžovatele septickou embolizací do periferních tkání, včetně mozku. Zároveň nejpravděpodobnější příčinou krvácení do mozku stěžovatele byla právě embolizace infekčního materiálu. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že operace neměla být provedena dříve, protože pro něj představovala větší riziko.
Pokud byla operace indikována, zřejmě její přínos převyšoval rizika a měla být provedena. Závěr Nejvyššího soudu, že infekce nebyla zaléčena natolik, aby operační řešení bylo méně rizikové než dosavadní konzervativní léčba, je v rozporu s výpověďmi zástupců znaleckého ústavu, podle kterých antibiotika stav jako takový nezvládala. Městský soud nesprávně posuzoval otázku postupu lege artis pohledem určitelnosti míry pravděpodobnosti následku. Obecné soudy po stěžovateli nesprávně požadovaly, aby prokázal příčinu krvácení do mozku.
7. Stěžovatel se stejně jako před obecnými soudy domáhá přehodnocení otázky postupu lege artis. Ústavní soud však na argumentaci obecných soudů neshledal nic svévolného a tedy neústavního. Operace u stěžovatele sice indikována byla, a tedy byla vyhodnocena jako potřebná. Stěžovatel nicméně pomíjí, že ze znaleckého posudku a dalších důkazů jednoznačně vyplynulo, že v posuzovaném období nezaléčené infekce pro něj operace vyžadující mimotělní oběh znamenala vyšší riziko než přínos (bod 21 rozsudku krajského soudu).
V případě včasnějšího provedení operace hrozila stěžovateli smrtelná rizika (body 16 a 26 rozsudku krajského soudu). Obecné soudy proto zcela správně uzavřely, že v dané věci vedlejší účastníci povinnost postupovat lege artis neporušili, neboť objektivní rizika spojená s včasnějším provedením operace převyšovala rizika spojená s posečkáním s operací do zaléčení infekce antibiotiky. Pokud z jednoho z provedených důkazů plyne, že antibiotická léčba v době konzultace potřeby operace nebyla zcela efektivní, nemění to nic na tom, že v rozhodné době, tj. v období po indikaci operace, antibiotická léčba zabírala (bod 28 rozsudku městského soudu, bod 18 rozsudku krajského soudu) v tom smyslu, že účinně snižovala míru infekce a zvyšovala pravděpodobnost úspěšného provedení následné operace.
8. Není pravdou, že by obecné soudy posuzovaly otázku postupu lege artis pohledem určitelnosti míry pravděpodobnosti následku. Již Nejvyšší soud stěžovateli vysvětlil, že otázka určení míry pravděpodobnosti následku tvrzeného protiprávního jednání byla pro soudy rozhodná při posuzování příčinné souvislosti, jakožto jednoho z předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu. Vzhledem k tomu, že ke vzniku odpovědnosti za škodu je třeba splnit všechny předpoklady kumulativně, není účelné, aby se Ústavní soud s ohledem na potvrzení závěru o neporušení povinnosti vedlejších účastníků postupovat lege artis dále zabýval i prokazováním příčinné souvislosti před obecnými soudy.
9. Lze proto shrnout, že obecné soudy svými rozhodnutími do ústavně zaručených základních práv či svobod stěžovatele nijak nezasáhly. Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a odmítl ji podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. června 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu