Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudce Jana Musila a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jiřího Fialy, zastoupeného JUDr. Vladislavou Rapantovou, advokátkou, se sídlem Dukelská 891/4, 779 00 Olomouc, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 13 Co 278/2012-173 ze dne 23. listopadu 2012, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, a 1) Mgr. Martiny Fialové, 2) JUDr. Lenky Pavlové, Ph.D., 3) České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem organizační složky v Praze 2, Vyšehradská 16, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
4. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
5. Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh.
6. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není, vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.
Jde-li o výklad a aplikaci předpisů podústavního práva provedeného soudy, lze je hodnotit za protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.
7. O výkladový exces, nepředvídatelnost vydaných rozhodnutí, případně absenci jejich logického a srozumitelného odůvodnění zde zjevně nejde.
8. Městský soud své právní názory adekvátně odůvodnil a srozumitelně vysvětlil, proč stěžovatelem tvrzeným právům soudní ochrana nepřísluší.
9. Předložil-li stěžovatel rozhodnutí Nejvyššího soudu, jimiž bylo projednání věcí odnímáno některým soudům z důvodu pochybností o jejich nepodjatosti, pak Ústavní soud konstatuje, že šlo o řízení ve věcech trestních, pročež zmíněné závěry nelze bez dalšího vztáhnout na řízení ve věcech občanskoprávních.
10. Podivil-li se stěžovatel nad tím, že se v jednací síni nacházela justiční stráž, má Ústavní soud za to, že to bylo právě z důvodu jeho přítomnosti, neboť stěžovatel je (i mediálně) známý tím, jak svým jednáním narušuje soudní rokování, kvůli čemuž byl i trestně stíhán. Takové opatření předsedy senátu bylo zcela v jeho pravomoci a stěžovatel by měl počítat s tím, že podobná opatření mohou přijímat i jiné soudy; protože příčina těchto opatření spočívá na jejich úvaze, která sama o sobě nepodléhá přezkumu ze strany Ústavního soudu. Rozhodně v tomto konkrétním případě nelze uzavřít, že by zmíněné opatření porušovalo rovnost účastníků před soudem, nebo bylo stěžovateli jinak na újmu a mělo vliv na samotné meritorní posouzení projednávané věci.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. února 2013
Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu