Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem o ústavní stížnosti společnosti Chládek a Tintěra, Pardubice a.s., sídlem K Vápence 2677, Zelené Předměstí, Pardubice, zastoupené Mgr. Jakubem Šotníkem, sídlem Šikulova 17, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. prosince 2023 č. j. 4 Afs 398/2021-96, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti konstatoval, že má za to, že tato je přípustná, neboť v důsledku vázanosti krajského soudu názorem Nejvyššího správního soudu je mu citelně zasahováno do ústavně zaručených základních práv a svobod a současně tento zásah nemůže být v rámci dalšího řízení efektivně odstraněn.
Na základě výše uvedeného pak Ústavní soud činí opakovaně závěr, že zásadně nelze připustit ústavní stížnost proti kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu ani Nejvyššího správního soudu [srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012 sp. zn. Pl. ÚS 29/11
(N 34/64 SbNU 361; 147/2012 Sb.) nebo ze dne 18. 9. 2012 sp. zn. II. ÚS 2371/11
(N 159/66 SbNU 373); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz], přičemž tyto závěry lze bezpochyby aplikovat i na kasační rozhodnutí správních soudů vydané ve správním soudnictví, kterými se posuzovaná věc "vrací zpět" správním orgánům k dalšímu řízení (srov. např. za všechny usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 9. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2366/21
). Ve věcech, kdy Ústavní soud připustil ústavní stížnost proti nepravomocně skončené věci, se týkaly skutkově a právně zcela odlišných a velmi specifických situací (vrácení neprávem zkonfiskovaného zemědělského majetku podle zákona o půdě; absence soudní kontroly návrhového oprávnění nejvyššího státního zástupce k ochraně veřejného zájmu či porušení práva na zákonného soudce neodůvodněným nařízením změny senátu), tudíž jsou v nyní posuzované věci neaplikovatelné.
Procesním důsledkem napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu je, že věc se vrací zpět příslušnému krajskému soudu, který bude o ní znovu rozhodovat, přičemž bude v takto otevřeném řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu zřetelně vyjádřeným v odůvodnění napadeného rozsudku. Nejde proto o věc pravomocně skončenou z hlediska § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Z těchto důvodů je ústavní stížnost stěžovatelky nepřípustná.
Ústavní soud pro úplnost dodává, že v posuzované věci nedochází k odepření spravedlnosti (denegationis iustitiae), jelikož Ústavní soud bude případně povolán zabývat se zásahem do ústavně zaručených práv stěžovatelky (teprve) v rámci přezkumu pravomocného rozhodnutí, kterým bude řízení definitivně pravomocně skončeno a ohledně kterého tedy budou vyčerpány veškeré zákonem garantované procesní prostředky obrany (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2009 sp. zn. IV. ÚS 1353/09
). Ústavní soud na tomto místě připomíná, že ačkoliv je ústavní stížnost zásadně přípustná jen proti konečnému rozhodnutí (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), není tím vyloučeno, aby se v rámci jeho přezkumu uplatnily námitky směřující nejen k tomuto rozhodnutí, nýbrž i k celému dosavadnímu průběhu řízení. Vlastní ústavněprávní posouzení se tak může týkat i všech předchozích rozhodnutí, jež byla v tomto řízení vydána. Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako návrh, který je nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. února 2024
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj