Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Vladimíra Kůrky a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. S., zastoupeného JUDr. Danou Kořínkovou Ph.D., LL.M., advokátkou se sídlem Praha 8 - Karlín, Sokolovská 47/73, proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 12. 2011 č. j. 10 EC 408/2010-24 a Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2012 č. j. 14 Co 242/2012-54 o návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 12. 2011 č. j. 10 EC 408/2010-24 a Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2012 č. j. 14 Co 242/2012-54, takto:
Vykonatelnost rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 12. 2011 č. j. 10 EC 408/2010-24 a Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2012 č. j. 14 Co 242/2012-54 se odkládá.
V ústavní stížnosti podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozsudky obecných soudů v jeho civilní věci pro porušení práva na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále článku 90 a článku 95 odst. 1 Ústavy.
Stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozsudků, neboť to nebude v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem, přičemž výkon napadených rozhodnutí by pro stěžovatele znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká může při odložení vykonatelnosti vzniknout vedlejší účastnici, která je obchodní společností patřící do nadnárodní skupiny "Zepter" a dle poslední výroční zprávy založené do sbírky listin v obchodním rejstříku v roce 2009 dosáhla tržeb ve výši cca 705 303 000 Kč a od roku 1991 získala přes 700 000 zákazníků a uzavřela přes 1 500 000 kupních smluv; zásah do majetkové sféry vedlejší účastnice je proto v porovnání se zásahem do majetkové sféry stěžovatele nepatrný.
Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 10 EC 408/2010 se podává, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 8. 2012 č. j. 14 Co 242/2012-54 změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 12. 2011 č. j. 10 EC 408/2010-24 tak, že stěžovateli (žalovanému) uložil povinnost zaplatit žalobkyni ZEPTER INTERNATIONAL, spol. s r. o částku ve výši 15 488 Kč s úrokem z prodlení představující stěžovatelem nezaplacenou kupní cenu na základě kupní smlouvy uzavřené mezi stěžovatelem a žalobkyní dne 30. 9. 2007. Oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že ujednání o splatnosti kupní ceny je dostatečně určité a nezpůsobuje tak neplatnost této části kupní smlouvy. Dodal, že stěžovatel nevyužil svého práva odstoupit od smlouvy ve lhůtě dle ustanovení § 57 odst. 1 věty první občanského zákoníku, pouze před soudem prvního stupně uvedl, že od smlouvy odstoupil až poté, kdy obdržel výzvu žalobkyně k zaplacení celé kupní ceny.
Ústavní soud může podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
Podmínky citovaného ustanovení jsou podle názoru Ústavního soudu splněny, neboť s ohledem na majetkové poměry stěžovatele a vedlejší účastnice by výkon napadeného rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká by odložením vykonatelnosti mohla vzniknout vedlejší účastnici, přičemž s ohledem na prozatím nahlížený ústavněprávní kontext předmětné věci a z toho vyplývající procesní postup není možno o ústavní stížnosti rozhodnout bezodkladně. Z tohoto důvodu Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti vyhověl, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu
5. Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze Ústavnímu soudu sdělila, že stěžovatel listinu o odstoupení kupní smlouvy ze dne 11. 10. 2007 v řízení nepředložil; podle jejího názoru uvedl pouze, že k odstoupení přistoupil až po obdržení výzvy žalobkyně k zaplacení "celé" kupní ceny, z čehož bylo zřejmé, že tak učinil až v souvislosti s předžalobním jednáním (s listinou ze dne 2. 7. 2010). Se zřetelem k tomu neměl odvolací soud důvod jej poučovat o nutnosti takové tvrzení upřesnit; mohl vycházet jen ze skutečností, které jsou mu účastníkem sděleny, přičemž není jeho povinností pátrat, co eventuálně svým přednesem zamýšlel.
6. Vedlejší účastnice ZEPTER INTERNATIONAL, s. r. o., konstatovala, že stěžovatel v řízení před soudy nepředložil dopis, jímž měl od kupní smlouvy odstoupit, ani neuvedl skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že odstoupil řádně a včas. Jestliže měl za to, že nebyl řádně poučen ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., mohl tuto skutečnost a důkazy uplatnit před odvolacím soudem, což neučinil rovněž. Vyslovila také přesvědčení, že jak v kontraktační fázi, tak po uzavření smlouvy postupovala zcela korektně, čímž se projednávaná věc odlišuje od situace popsané v nálezu Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 182/01
ze dne 30. 11. 2001 (N 188/24 SbNU 401), neboť obsah uzavřené smlouvy byl jiný, odstoupení od smlouvy nebylo vázáno na povinnost zaplatit odstupné, stěžovatel byl vyzván k plnění upomínkou ze dne 2. 7. 2010, kupní cena byla uvedena v českých korunách, stěžovatel měl možnost si kupní smlouvu přečíst a po jejím uzavření obdržel jeden výtisk. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu neshledává dodání zboží po úplném zaplacení kupní ceny za rozporné s dobrými mravy a k možné aplikaci režimu spotřebitelských smluv na dříve uzavřenou kupní smlouvu v souladu s nálezem
sp. zn. II. ÚS 3/06
ze dne 6. 11. 2007 (N 185/47 SbNU 429) vedlejší účastnice zdůraznila, že nová právní úprava nesmí v právním státě působit zpětně k újmě základních práv a svobod, narušovat právní jistotu a výklad jednoduchého práva by neměl omezit autonomii vůle neproporcionálně.
7. V replice k těmto vyjádřením stěžovatel setrval na svém, s dalším podrobným zdůvodněním.
10. Podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř., ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy, a podle § 118 odst. 3 o. s. ř. dále platí, že zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.
11. Účelem těchto ustanovení je eliminovat účastníku nepříznivý výsledek sporu jen proto, že neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, aniž věděl, že taková břemena jej stíhají, a jejich ústavněprávní reflexe již byla v rozhodovací činnosti Ústavního soudu mnohokrát zdůrazněna [srov. nález
sp. zn. I. ÚS 2014/10
ze dne 7. 4. 2011 (N 67/61 SbNU 61),
sp. zn. II. ÚS 1617/10
ze dne 2. 9. 2010 (N 182/58 SbNU 597),
sp. zn. III. ÚS 2809/09
ze dne 18. 3. 2010 (N 59/56 SbNU 631) a
sp. zn. I. ÚS 212/06
ze dne 3. 10. 2006 (N 177/43 SbNU 31)]. Slouží též k zajištění předvídatelnosti rozhodnutí soudu, jakožto jedné z významných ústavněprávních zásad, a je evidentní, že předvídatelné může být jen takové rozhodnutí, kterému předchází předvídatelný postup soudu v řízení [srov. nález
sp. zn. I. ÚS 2014/10
ze dne 7. 4. 2011 (N 67/61 SbNU 61)].
13. Obě tvrzení stěžovatele, zejména to, jež předestřel soudu prvního stupně, eventualitu výkladu, že ohlásil odstoupení od smlouvy již po uzavření kupní smlouvy [srov. bod c) podmínek prodeje obsažených ve formuláři uzavřené kupní smlouvy], tedy relevantně (logicky) otevírají (viz tvrzení o zaslaných složenkách k úhradě sjednaných, tj. budoucích měsíčních splátek). A naopak, možnost mylného ztotožnění okamžiku odstoupení od smlouvy s předžalobní výzvou ze dne 2. 7. 2010 se tím nabízí.
14. Za této situace poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. tudíž byla - v odvolacím řízení - objektivně nutná, byť odůvodnění jiného procesního postupu odvolacím soudem nelze mít za zcela nepochopitelné. Jestliže se jich stěžovateli nedostalo, nedostalo se mu ani regulérního procesu, a to v kvalifikované podobě nedostatku procesu spravedlivého ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, jak se podává ze shora předznačené ústavněprávní judikatury. Aby tato procesní vada byla odstraněna, je nezbytné, aby se stěžovateli dostalo prostoru tvrzení, že od kupní smlouvy odstoupil, prokázat.
15. Důvod pro ingerenci Ústavního soudu do řízení před obecným soudem je tím dán.