Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 25. ledna 2007 v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila ve věci stěžovatelů A) R. Z. a B) E. Z., zastoupených JUDr. Jaromírem Leimbergerem, advokátem se sídlem v Brně, Česká 15, o ústavní stížnosti proti průtahům v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 21 Co 113/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrh stěžovatelé odůvodnili tím, že jejich majetkoprávní spor probíhá před obecnými soudy již od roku 1992, kdy stěžovatelé podali u Městského soudu v Brně návrh na zahájení řízení o vydání věci podle ust. § 6 odst. 1 písm. g) zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelé popsali značné průtahy, k nimž během doby, po níž byl dosud jejich soudní spor veden, mělo dle jejich názoru vinou obecných soudů docházet. Stěžovatelé dále popsali kroky, k nimž se uchýlili v zájmu odstranění uvedených průtahů v řízení. Jak stěžovatelé uvedli, v souladu s poučením, jež jim poskytlo Ministerstvo spravedlnosti ČR, se již v roce 1998 obrátili se stížností podle § 6 dříve platného zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, na předsedkyni Krajského soudu v Brně a tato jejich stížnost byla shledána důvodnou. K průtahům mělo docházet z objektivních příčin spočívajících v nedostatečném obsazení senátů odvolacího soudu a ve velkém nápadu právních věcí. Přesto však do podání projednávané ústavní stížnosti dne 6. 6. 2006 nebylo obecnými soudy vydáno pravomocné rozhodnutí. Stěžovatelé vyjádřili přesvědčení, že nyní u Krajského soudu v Brně dochází k nečinnosti při rozhodování o opravném prostředku, a to od 9. 2. 2006.
Dle názoru stěžovatelů jsou dány podmínky uvedené v ust. § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a podaná ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatelů, a to s ohledem na nárůst v počtu rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, jimiž je stěžovatelům z České republiky přiznáváno odškodnění za neúměrnou délku řízení před českými soudy.
Ústavní soud vyzval dne 24. října 2006 ve smyslu ust. § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu Krajský soud v Brně, aby se k projednávanému návrhu na řízení o ústavní stížnosti vyjádřil. Ve svém vyjádření, jež bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 1. 12. 2006, Krajský soud v Brně sdělil, že řízení ve věci sp. zn. 21 Co 113/2006 bylo ukončeno rozsudkem uvedeného soudu ze dne 14. 11. 2006. K tvrzeným průtahům odvolacího řízení krajský soud uvedl, že spis v předmětné věci mu byl předložen dne 10. 3. 2006, avšak obratem bylo tento spis nutno zapůjčit k vyjádření ke stížnosti žalobců na Městský soud v Brně, odkud byl vrácen dne 5. 4. 2006. Již dne 7. 4. 2006 však byl spis zapůjčen na žádost Ministerstva spravedlnosti k zaujetí stanoviska k žalobě u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Z Ministerstva spravedlnosti byl spis vrácen dne 19. 5. 2006, soudkyni předložen dne 26. 5. 2006. Následně po dovolených a nastudování spisu bylo jednání nařízeno na první volný termín dne 7. 11. 2006 a rozhodnutí vyhlášeno dne 14. 11. 2006. Krajský soud v Brně upozornil, že uvedené rozhodnutí je již osmým rozhodnutím ve věci. Ke zrušení předcházejících rozhodnutí, s výjimkou rozhodnutí Nejvyššího soudu, který rozsudek odvolacího soudu zrušil z formálně procesních důvodů, docházelo podle sdělení Krajského soudu v Brně zpravidla pro absenci rozhodujících tvrzení ze strany žalobců (tzn. stěžovatelů) týkajících se nápadně nevýhodných podmínek podle ust. § 6 odst. 1 písm. g) zákona č. 87/1991 Sb., popř. pro vady žaloby.
sp. zn. III. ÚS 287/96
, Sbírka nálezů a usnesení sv. 8, nález č. 62, str. 119).
Protože, jak vyplývá z přípisu Krajského soudu v Brně, bylo již ve věci stěžovatelů vedené pod sp. zn. 21 Co 113/2006 dne 14. 11. 2006 odvolacím soudem rozhodnuto, nesměřuje již projednávaná ústavní stížnost zjevně proti aktuálnímu zásahu veřejné moci, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost posoudit jako zjevně neopodstatněnou.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavní soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2007
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu