Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele P. P., zastoupeného Mgr. Danem Modlitbou, advokátem, sídlem K Horoměřicům 584/10, Praha 6, proti I. výroku usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. listopadu 2018 č. j. 4 Tdo 1368/2018-49, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. června 2018 č. j. 4 To 89/2018-2399 a rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 12. prosince 2017 č. j. 15 T 84/2016-2271, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Lounech, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a Okresního státního zastupitelství v Lounech, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhal zrušení v návrhu specifikovaných výroků v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Lounech (dále jen "okresní soud") shledán vinným ze spáchání zločinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 a 3 trestního zákoníku. Stěžovateli byl uložen souhrnný trest odnětí svobody ve výměře tří let, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let, jakož i další tresty a povinnost k náhradě škody v průběhu zkušební doby. Společně se stěžovatelem byla odsouzena taktéž obchodní společnost Heavy Machinery Services, a. s.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") k odvolání státního zástupce v neprospěch stěžovatele proti výroku o trestu zrušil výrok o trestu a stěžovatele odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře tří let, přičemž pro výkon trestu byl stěžovatel zařazen do věznice s ostrahou. Stěžovateli byly rozsudkem uloženy i další tresty.
4. Dovolání stěžovatele bylo Nejvyšším soudem podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítnuto.
5. Stěžovatel rozporuje názor vyslovený Nejvyšším soudem v napadeném usnesení, že jestliže nepodal odvolání, není oprávněn podat ani dovolání. Brojí i proti výroku krajského soudu o trestu odnětí svobody, který byl stěžovateli krajským soudem uložen k nepodmíněnému výkonu ve věznici s ostrahou.
6. Stěžovatel uvádí, že byl odsouzen za neuhrazení odvodů v období dvou měsíců před zahájením insolvenčního řízení, přičemž v tomto období již obchodní společnost X, byla předlužená. Kdyby stěžovatel z peněz jmenované společnosti uhradil odvody, zvýhodnil by tím příjemce odvodů na úkor ostatních věřitelů, čímž by se dopustil trestného činu podle § 223 trestního zákoníku. Stěžovatel byl shledán vinným taktéž za nezaplacení odvodů se splatností v listopadu 2013, kdy však již na jmenovanou společnost dopadaly účinky zahájení insolvenčního řízení a stěžovateli je tak kladeno za vinu, že neporušil zákaz úhrady pohledávek plynoucí z § 111 odst. 1 insolvenčního zákona.
7. Stěžovatel namítá existenci tzv. extrémního rozporu mezi zjištěným skutkovým stavem a právními závěry z něj vyvozenými, čímž došlo k porušení jeho práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
8. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány procesní podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
9. Při zkoumání předpokladů řízení bylo zjištěno, že napadené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018 č. j. 4 Tdo 1368/2018-49 bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2019 sp. zn. I. ÚS 448/19 .
10. Ústavní soud následně obdržel přípis zaslaný Nejvyšším soudem, z něhož se podává, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019 sp. zn. 4 Tdo 960/2019 byly zrušeny v celém rozsahu, tedy i ve vztahu ke stěžovateli, ústavní stížností napadené rozsudky krajského soudu a okresního soudu.
11. Na základě uvedených skutečností Ústavní soud konstatuje, že k projednání ústavní stížnosti není příslušný, neboť není povolán napadená rozhodnutí zrušit podruhé.
12. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl dle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. března 2020
JUDr. Radovan Suchánek, v.r. soudce zpravodaj