Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, o ústavní stížnosti stěžovatelky STAČILO!, koalice Komunistické strany Čech a Moravy a České strany národně sociální, zastoupená JUDr. Sergeyem Zaripovem, LL.M., advokátem, se sídlem Václavské náměstí 775/8, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 6. ledna 2025, č. j. 64 A 5/2024 - 152, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníka řízení, a 1. Krajského úřadu Libereckého kraje, 2. Romany Šidlové, 3. MDDr. Daniely Šebestové a 4. politického hnutí Starostové pro Liberecký kraj, se sídlem Turistická 197, Hrádek nad Nisou, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá, aby bylo zrušeno v záhlaví označené rozhodnutí s tvrzením, že jím byly porušeny články 21, 22 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 a 6 Ústavy.
2. Stěžovatelka ve volbách do Zastupitelstva Libereckého kraje konaných ve dnech 20. a 21. září 2024 získala 4,99 % hlasů. K zisku 5 % hlasů a postupu do skrutinia jí chybělo devět hlasů.
3. Návrhem podle § 90 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen "s. ř. s."), se stěžovatelka domáhala vyslovení neplatnosti volby kandidátů ve volbách do Zastupitelstva Libereckého kraje, a to buď všech kandidátů, nebo vedlejších účastnic 2) a 3), eventuálně neplatnosti těchto voleb jako takových. Doložila sedm čestných prohlášení voličů o pochybení při sčítání hlasů a žádala, aby soud přepočetl hlasy ve všech volebních okrscích, popřípadě alespoň v těch, v nichž stěžovatelka obdržela pět či méně hlasů.
4. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ("krajský soud") návrh zamítl usnesením ze dne 22. 10. 2024, č. j. 64 A 5/2024-100. Dospěl k závěru, že předložená čestná prohlášení nepředstavují dostatečně významnou indicii způsobilou vyvrátit presumpci správnosti vyhlášených výsledků voleb. I kdyby se prokázala všechna pochybení dle čestných prohlášení, nemělo by to vliv na celkový výsledek voleb. Tvrzení o pochybeních v dalších okrscích stěžovatelka nijak nedoložila.
5. Proti uvedenému usnesení podala stěžovatelka ústavní stížnost, které Ústavní soud vyhověl a nálezem ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. I. ÚS 2931/24 , usnesení krajského soudu zrušil. Stěžovatelka dle Ústavního soudu v řízení před krajským soudem předložila dostatečně závažnou indicii způsobilou vyvrátit presumpci správnosti vyhlášených výsledků voleb, na jejímž základě měl krajský soud přezkoumat volební dokumentaci z okrsků, kterých se tato indicie přímo týkala, tedy z okrsků, v nichž autoři předložených čestných prohlášení namítali nezapočtení svého (přednostního) hlasu.
6. Krajský soud věc opětovně projednal, vyžádal si volební dokumentaci z pěti volebních okrsků, jichž se čestná prohlášení týkala. Dospěl k závěru, že indicie navrhovatelky se potvrdila ve třech okrscích, ve dvou nikoli. Navrhovatelce nebyly chybou volebních komisí přičteny čtyři hlasy, což by však pro překonání pětiprocentní uzavírací klauzule nestačilo.
7. Návrh stěžovatelky tak krajský soud usnesením napadeným touto ústavní stížností zamítl, neboť zjištěná pochybení neměla na výsledek voleb vliv.
8. Stěžovatelka tvrdí, že krajský soud se neměl zaměřit na přepočítávání výsledků pouze v pěti volebních okrscích, ale do přepočtu zahrnout buď více okrsků či všech 582 volebních okrsků Libereckého kraje. Pochybení byla identifikována ve třech z pěti přepočítávaných volebních okrsků, což vyvolává pochybnosti o správnosti a transparentnosti celého volebního procesu. V rámci pěti okrsků se podařilo najít čtyři hlasy, což představuje 44,4 % potřebných hlasů ke změně volebního výsledku. Žádné hlasy nebyly po přepočtu odečteny. Tato okolnost nasvědčuje tomu, že docházelo k cílené manipulaci směřující k zadržování hlasů ve prospěch jiných kandidátů nebo k újmě stěžovatelky. Jde tak o pochybení systémového charakteru.
9. Krajský soud pochybil, jestliže nevyhověl žádosti stěžovatelky ze dne 17. 12. 2024 o poskytnutí dodatečné lhůty 30 dnů za účelem označení a doplnění dalších možných důkazů, ani její žádosti ze dne 3. 1. 2025 o prodloužení lhůty pro doplnění dokazování znaleckým posudkem. Připomíná, že lhůta pro rozhodnutí v § 90 odst. 3 s. ř. s. je pořádková. Odkazuje na nález ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. III. ÚS 35/19 , podle něhož je možno připustit ve volebních věcech důkaz i po lhůtě pro podání návrhu. Soud neměl na její žádost reagovat pouhým přípisem, ale rozhodnout o ní usnesením.
10. Stěžovatelka k ústavní stížnosti přikládá "Odborné posouzení výsledků voleb do zastupitelstva Libereckého kraje" z oboru ekonomie ze dne 4. 2. 2025 zpracované RNDr. Daliborem Moravanským, CSc.
11. Stěžovatelka nesouhlasí s názorem krajského soudu, že předložení odborného posouzení by představovalo rozšíření původního návrhu. Již v původním návrhu alternativně požadovala, aby krajský soud prohlásil volbu všech kandidátů za neplatnou, nebo aby provedl přepočet hlasů ve všech volebních okrscích, kde stěžovatelka obdržela 0-5 hlasů. Předložení odborného posouzení vychází z intencí původního návrhu. Jeho cílem je statisticky prokázat, že k pochybením došlo v širším rozsahu, než je krajský soud ochoten připustit.
12. S ohledem na těsný výsledek voleb, na nalezené nesrovnalosti ve zkoumaných okrscích a na pravděpodobnost systémových chyb považuje stěžovatelka za protiústavní, že krajský soud nepřipustil další důkazy, resp. nepřistoupil k rozsáhlejšímu přezkumu volebních výsledků. Namístě by bylo provedení celkového přepočtu hlasů nebo opakování celých voleb.
13. Postup soudu byl formalistický a nedostatečný, neboť jeho účelem nebylo komplexní objasnění situace, ale toliko splnění nejnutnější povinnosti uložené Ústavním soudem. Soud své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil.
14. Ve věcech volebních je soudní řízení jednoinstanční. Pokud by Ústavní soud ústavní stížnost zamítl, fakticky by tím aproboval neomezenou pravomoc volebních soudů, došlo by k nepřijatelné koncentraci moci v rukou jediné soudní instance, a de facto k popření práva na soudní ochranu.
15. Stěžovatelka závěrem navrhuje odložení vykonatelnosti napadeného usnesení.
16. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
17. V řízení o ústavní stížnosti Ústavní soud, na rozdíl od volebního soudu, nepřezkoumává výsledek voleb (srov. nález ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. III. ÚS 35/19 , bod 30). Výklad volebních zákonů a posouzení, zda jsou dány důvody pro rozhodnutí o neplatnosti voleb, hlasování či volby kandidáta, je svěřeno v prvé řadě správním (volebním) soudům (nález ze dne 1. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 40/15 , bod 18). Ústavní soud následně hodnotí, zda rozhodnutí volebního soudu neporušilo ústavně zaručená práva a svobody stěžovatelky, respektive zda volební soud nevybočil z mezí vytyčených ústavním pořádkem.
18. Pro procesní úpravu volebního soudnictví platí vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá (srov. nález ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 73/04 ).
19. V předchozím nálezu sp. zn. I. ÚS 2931/24 vydaném ve věci stěžovatelky Ústavní soud uvedl, že "stěžovatelčin požadavek na přepočet hlasů ze všech okrsků v Libereckém kraji či alespoň z těch okrsků, v nichž obdržela pět či méně hlasů, není opodstatněný. V tomto rozsahu totiž stěžovatelka volebnímu soudu nenabídla žádnou indicii svědčící o pochybení ze strany okrskových volebních komisí" (bod 18). Ústavní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že ničím nepodložené tvrzení stěžovatelky o podnětech od členské základny, respektive její přesvědčení založené na těchto podnětech, není způsobilé vyvrátit předpoklad správnosti vyhlášených výsledků voleb.
20. V nyní posuzované věci vytýká stěžovatelka krajskému soudu, že neprovedl širší přezkum volebních výsledků než jen v těch okrscích, jichž se týkaly stěžovatelkou doložené indicie. K tomu však Ústavní soud dodává, že se krajský soud zabýval právě těmi námitkami a těmi indiciemi, které Ústavní soud shledal na základě předchozí ústavní stížnosti relevantními, resp. způsobilými ovlivnit výsledek voleb. Tím krajský soud svou úlohu volebního soudu naplnil.
21. Nelze zpochybnit, že volební výsledky byly velmi těsné a že ve třech z pěti přezkoumávaných volebních okrsků došlo k chybě v neprospěch stěžovatelky. Jak je však odůvodněno níže, pouze na základě toho nelze dovozovat povinnost přepočítávat hlasy i v ostatních volebních okrscích za účelem vyloučení případného pochybení.
22. Ústavní soud připomíná, že v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti voleb nebo neplatnosti volby kandidáta nemá soud bez dalšího povinnost provést přepočítání hlasů. Takový postup může být účelný a případně nezbytný teprve v případě, že navrhovatel relevantním způsobem zpochybní závěry jednotlivých volebních komisí, jimž jinak svědčí presumpce správnosti. V konkrétním případě by tedy musela vyvstat tzv. zvláště významná indicie, která by byla způsobilá vyvolat pochybnosti o správnosti vyhlášeného výsledku voleb (usnesení ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 4169/18 , bod 15).
23. Soudy při přezkumu voleb nemohou rezignovat na procesní požadavek tvrdit a doložit konkrétní indicii svědčící o tom, že při zjišťování výsledků voleb došlo k pochybením. Tam, kde to stěžovatelka tvrdila a doložila, k přezkumu došlo. Zároveň však nelze dovozovat, že pochybení určité volební komise v konkrétním volebním okrsku bez dalšího osvědčuje pochybení jiných komisí v jiných okrscích. To není tvrzení založené na konkrétní indicii, nýbrž jen spekulace či hypotéza, která ke zpochybnění výsledků voleb nestačí. Krajský soud proto správně nepřezkoumával výsledky v náhodně zvolených okrscích, nýbrž jen v těch, u nichž již stěžovatelka osvědčila ohledně správnosti sčítání hlasů určitou pochybnost.
24. K námitkám stěžovatelky, že krajský soud nevyhověl její žádosti o poskytnutí dodatečné lhůty, resp. prodloužení lhůty pro doplnění důkazů, Ústavní soud připomíná specifika soudního přezkumu voleb. Podle § 53 odst. 1 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů, musí být návrh na neplatnost hlasování, neplatnost voleb nebo neplatnost volby kandidáta podán do 10 dnů po vyhlášení výsledků voleb. Podle § 90 odst. 3 s. ř. s. soud rozhodne do dvaceti dnů poté, kdy návrh došel soudu. Volební soudnictví je tak svázáno poměrně přísnými lhůtami v zájmu co nejrychlejšího postavení výsledků voleb na jisto, resp. v zájmu co nejrychlejšího ustavení nově zvolených zastupitelských orgánů.
V kontextu krajských voleb je tím naplňován též zájem na ochraně územní samosprávy (čl. 8 Ústavy). I podle Evropského soudu pro lidská práva může být řízení o přezkumu voleb svázáno procesními pravidly, jejichž účelem je zejména zajistit rozhodnutí volebního soudu v přiměřené lhůtě (rozsudek ze dne 8. 4. 2010 ve věci Namat Aliyev proti Ázerbájdžánu, stížnost č. 18705/06, bod 90).
25. Závěry nálezu sp. zn. III. ÚS 35/19 , kterým stěžovatelka argumentuje, nesvědčí v její prospěch. Ústavní soud zde sice připustil (v kontextu obecních voleb) možnost navrhnout důkazy i po uplynutí desetidenní lhůty k podání návrhu samotného, zároveň však tuto možnost limitoval schopností soudu rozhodnout v zákonné lhůtě. Ústavní soud uvedl, že "nevyhovění důkaznímu návrhu pro jeho uplatnění po lhůtě k podání návrhu na neplatnost voleb či hlasování je možné jen u takového důkazního návrhu směřujícího k důkazu, jehož provedení by vedlo k překročení pořádkové lhůty stanovené pro rozhodnutí.
Není tak možno odůvodnit zamítnutí důkazního návrhu jen tím, že byl uplatněn po uplynutí lhůty pro podání návrhu na neplatnost voleb či hlasování, byť v ní uplatněn být mohl, ale musí být současně splněno, že jeho provedením by soud nedodržel lhůtu k rozhodnutí" (bod 40). Ústavní soud vyšel z toho, že omezení důkazních návrhů je odůvodněno zájmem na zachování lhůty pro rozhodnutí, resp. zájmem na rychlosti řízení ve volebních věcech.
26. Přestože krajský soud argumentuje striktní koncentrací řízení (bod 28 napadeného usnesení), je nepochybné, že stěžovatelčina procesní podání (ze dne 17. 12. 2024, resp. 3. 1. 2025) byla učiněna až po prvním rozhodnutí krajského soudu, resp. po kasačním nálezu Ústavního soudu. Kasace rozhodnutí krajského soudu Ústavním soudem, ke které došlo nálezem sp. zn. I. ÚS 2931/24 , však nic nemění na tom, že jak lhůta pro podání návrhu, ale i lhůta pro rozhodnutí samotné již dávno uplynula. Povinností krajského soudu bylo co možná nejdříve a v souladu s kasačním nálezem Ústavního soudu rozhodnout, nikoli otevírat nový procesní prostor pro další dokazování. Je tak nutno souhlasit se závěrem krajského soudu, že "připuštění dalších důkazů, které se navrhovatelka snaží obstarat zjevně v reakci na nález Ústavního soudu, by vedlo k popření samotné podstaty volebního soudnictví".
27. Stěžovatelka dovozuje, že předložení odborného posouzení "vychází z intencí původního návrhu". Je však zřejmé a z doloženého odborného posouzení (datovaného dne 4. 2. 2025) to ostatně výslovně vyplývá, že pochybnost o správnosti přepočtu hlasů v dalších okrscích je dokládána až ex post a navíc pouze statistickou úvahou, která vychází ze zjištění samotného volebního soudu.
28. Stěžovatelka ostatně nezpochybňuje tvrzení krajského soudu (bod 28), že v návrhu ze dne 4. 10. 2024 ani v žádném dalším podání se tvrzení o tom, že by zadala vypracování znaleckého posudku, který by měl analyzovat volební výsledky s cílem objasnit případné nesrovnalosti, neobjevilo, a že toto poprvé uvedla v žádosti ze dne 3. 1. 2025. Stěžovatelka sice již ve svém návrhu ze dne 4. 10. 2024 požadovala, aby soud přepočetl hlasy ve všech volebních okrscích, popřípadě alespoň v těch, v nichž obdržela pět či méně hlasů, to však nic nemění na tom, že pro takto široce koncipovaný návrh nepředložila nejen v lhůtě pro návrh samotný, ale ani později do rozhodnutí soudu jakékoli způsobilé indicie.
29. Ústavní soud nepřisvědčil stěžovatelce ani v tom, že by napadené usnesení nebylo dostatečně zdůvodněno či bylo přepjatě formalistické. Nepřipuštění dalších tvrzení a důkazů (navíc již po jednom kasačním zásahu Ústavního soudu) nelze u volebního soudnictví považovat za přepjatý formalismus.
30. Sama skutečnost, že se krajský soud vypořádal s podáními stěžovatelky až v odůvodnění napadeného usnesení, nepředstavuje porušení ústavních procesních práv stěžovatelky.
31. Ústavní soud nesouhlasí s tvrzením stěžovatelky, že nevyhověním její ústavní stížnosti je "aprobována neomezená pravomoc volebních soudů", resp. že dochází k nepřijatelné koncentraci moci v rukou jediné soudní instance" či "k popření práva na soudní ochranu". Jednoinstančnost volebního soudnictví se sama o sobě nijak nepříčí ústavnímu pořádku, neboť právo na dvě instance je ústavně garantováno pouze u některých trestněprávních věcí (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě). Rozhodnutí volebního soudu podléhá přezkumu Ústavním soudem. Sám neúspěch ve věci nepředstavuje odepření soudní ochrany. Věcí stěžovatelky se ostatně zabýval jak krajský soud, tak Ústavní soud opakovaně.
32. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
33. Ústavní soud rozhodl (i s ohledem na předmět řízení) o ústavní stížnosti bezodkladně, tudíž již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti. Ten tak sdílí osud ústavní stížnosti samotné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. března 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu