Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele E. R. A. I., zastoupený Mgr. Gabrielou Kopuletou, advokátkou, sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. prosince 2023 č. j. 10 Azs 253/2023-115, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2023 č. j. 15 A 91/2023-53 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, Odboru azylové a migrační politiky, Oddělení pobytového správního řízení ze dne 9. června 2023 č. j. OAM-14654-26/PP-2021, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a Ministerstva vnitra ČR, Odboru azylové a migrační politiky, Oddělení pobytového správního řízení, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavnímu soudu byl dne 19. 2. 2024 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí orgánů státní moci, a to pro jejich rozpor s čl. 10, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
Pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníků tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Stěžovatel sice namítá porušení svých základních práv a svobod, v ústavní stížnosti však blíže nespecifikuje, jakým konkrétním způsobem k tomuto mělo dojít.
Tvrzení stěžovatele jsou toliko obecná a tomu také odpovídá míra přezkumu napadených rozhodnutí ze strany Ústavního soudu. Ten se s ústavní stížností napadenými rozhodnutími seznámil, přičemž shledal, že tyto byly vydány věcně příslušnými státními orgány, které své závěry logicky odůvodnily. Ústavní soud má za to, že ohledně závěrů obecných soudů, týkající se využití informací Bezpečnostní a informační služby ve správním, resp. soudním řízení lze zcela odkázat na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 5/16 ze dne 11.
10. 2016.
Ústavní soud proto předmětnou ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. dubna 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu