Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti Jana Kočího, zastoupeného Mgr. Davidem Strupkem, advokátem, se sídlem Betlémské náměstí 351/6, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2023, č. j. 36 Co 181/2023-641, a to v části I. výroku, v níž byl potvrzen III. výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. února 2023, č. j. 59 C 13/2012-605, a v celém rozsahu II. výroku, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí městského soudu, které bylo vydáno v občanskoprávním řízení o zaplacení 408 800 Kč s příslušenstvím.
2. Předtím než Ústavní soud přistoupil k věcnému posouzení ústavní stížnosti, musel prověřit, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu). Jen v takovém případě se totiž může ústavní stížností zabývat věcně.
3. Ústavní soud dospěl k závěru, že tyto předpoklady v posuzovaném případě splněny nejsou. Důvodem je, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nesplnil zákonnou povinnost vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Stěžovatel podal proti rozhodnutí městského soudu ústavní stížnost i dovolání. Zatímco dovoláním napadl výrok tohoto rozhodnutí ve věci samé (tedy I. výrok rozhodnutí), ústavní stížností napadl pouze jeho výroky o náhradě nákladů řízení (tedy II. výrok a v částečném rozsahu i I. výrok rozhodnutí).
5. Ústavní soud si je vědom toho, že dovolání proti rozhodnutím v části týkající se výroků o nákladech řízení není přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu]. Zároveň ale musí zohlednit, že stěžovatel napadl rozhodnutí městského soudu dovoláním, o němž nebylo dosud rozhodnuto.
6. Pokud by Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, mohl by zrušit i napadené výroky rozhodnutí městského soudu o nákladech řízení anebo o nich sám znovu rozhodnout (viz § 243e odst. 2 anebo § 243c odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu a např. usnesení sp. zn. III. ÚS 941/19 , bod 12).
7. Předtím než Nejvyšší soud rozhodne o dovolání proti výroku rozhodnutí městského soudu ve věci samé, proto Ústavní soud nemůže přistoupit k přezkumu nákladových výroků rozhodnutí městského soudu. Tímto postupem by totiž předjímal výsledek dovolacího řízení a nerespektoval subsidiaritu ústavní stížnosti ve vztahu k dovolání (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2237/23 , bod 10 a zde citovaná rozhodnutí).
8. Obecně lze tedy uvést, že pokud podle účastníka řízení došlo výroky o nákladech řízení k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva či svobody a zároveň podal proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé dovolání, jehož přípustnost může být dána při splnění předpokladů podle § 237 občanského soudního řádu, pak je kvůli oprávnění dovolacího soudu toto rozhodnutí zrušit i ve výrocích o nákladech řízení (nebo o nich znovu rozhodnout) dovolání procesním prostředkem, který zákon poskytuje účastníkovi řízení k ochraně jeho práva i ve vztahu k nákladovým výrokům (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3609/22 , bod 11; III. ÚS 2324/22, bod 10; III. ÚS 941/19, bod 14).
9. Ústavní stížnost proti výrokům rozhodnutí odvolacího o nákladech řízení podaná dříve, než Nejvyšší soud rozhodne o stěžovatelově dovolání proti výroku ve věci samé, je proto nepřípustná z důvodu nevyčerpání všech zákonných procesních prostředků k ochraně práva (viz § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a usnesení uvedená v předchozím odstavci).
10. To, že stěžovatel podal ústavní stížnost proti nákladovým výrokům rozhodnutí městského soudu ještě před rozhodnutím o dovolání, nijak nepoškozuje jeho právo na přístup k Ústavnímu soudu. Pokud nebude souhlasit s výsledkem dovolacího řízení, bude mít po jeho skončení možnost podat novou ústavní stížnost - a to takovou, která zohlední i průběh a výsledky dovolacího řízení. Tato ústavní stížnost pak bude za splnění zákonných podmínek věcně projednatelná Ústavním soudem a lhůta k jejímu podání se bude i ve vztahu k nákladovým výrokům rozhodnutí městského soudu odvíjet od doručení rozhodnutí dovolacího soudu, a to bez ohledu na to, jakým způsobem o dovolání rozhodne (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3609/22 , bod 12; III. ÚS 2016/13, bod 12).
11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. března 2024
Daniela Zemanová v. r. soudkyně zpravodajka