Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti JUDr. Libora Nedorosta, Ph.D., zastoupeného JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 2, Španělská 6, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. října 2012 č. j. 44 Co 377/2012-M1666 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 20. srpna 2012 č. j. 82 P 75/2007-M1641, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena prostřednictvím faxu dne 6. února 2013, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 20. srpna 2012 č. j. 82 P 75/2007-M1641 bylo ve věci péče o nezletilou dceru stěžovatele vydáno předběžné opatření, kterým mu byla podle § 76 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu uložena povinnost zdržet se styku s ní. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. října 2012 č. j. 44 Co 377/2012-M1666 bylo k odvolání stěžovatele potvrzeno prvně uvedené rozhodnutí jako věcně správné. Stěžovatel zastává názor, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho základní práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném před 1. lednem 2013 (kdy nabyl účinnosti zákon č. 404/2012 Sb.), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek o ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
3. Podle přechodného ustanovení čl. IV části druhé zákona č. 404/2012 Sb., jenž nabyl účinnosti dne 1. ledna 2013, začala-li lhůta pro podání ústavní stížnosti plynout přede dnem nabytí tohoto zákona, určí se její konec podle zákona č. 182/1993 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
4. Pro úplnost lze uvést, že podle bodu 4 sdělení Ústavního soudu ze dne 18. prosince 2012, jež bylo publikováno ve Sbírce zákonů pod č. 469/2012 Sb., budou nová znění ustanovení § 72 odst. 3 až 5 (lhůta k podání ústavní stížnosti) a § 75 odst. 1 (přípustnost ústavní stížnosti) zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., uplatňována v souladu s přechodnými ustanoveními v čl. IV části druhé zákona č. 404/2012 Sb.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně bylo doručeno jeho právnímu zástupci dne 6. prosince 2012, přičemž tuto skutečnost Ústavní soud telefonicky ověřil u Městského soudu v Brně (srov. úřední záznam ze dne 13. března 2013 ve věci stěžovatele vedené pod sp. zn. II. ÚS 519/13 ). V jeho případě se tak ve smyslu čl. IV druhé části zákona č. 404/2012 Sb., uplatní "původní" lhůta 60 dnů k podání ústavní stížnosti podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění účinném před 1. lednem 2013, nikoliv "nová" lhůta dvou měsíců, kterou stanoví § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. (srov. usnesení ze dne 15. ledna 2013 sp. zn. I. ÚS 94/13 ). Poslední den lhůty tak připadl na pondělí 4. února 2013, přičemž pokud stěžovatel podal ústavní stížnost až 6. února 2013, učinil tak po uplynutí zákonné lhůty k jejímu podání. Uvedená lhůta 60 dnů je nepřekročitelná a její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit.
6. Z tohoto důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatele jako návrh podaný opožděně mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. března 2013
Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj