Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudce Jana Musila a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti podnikatele Ing. Lubora Chudárka, zastoupeného JUDr. Martinem Klímou, advokátem, se sídlem tř. Václava Klementa 203, 293 01 Mladá Boleslav, proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 7 C 308/2004-810 ze dne 20. dubna 2012 a rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 29 Co 395/2012-877 ze dne 14. listopadu 2012, za účasti Okresního soudu v Mladé Boleslavi a Krajského soudu v Praze jako účastníků řízení, a podnikatele Martina Hušnera - PROFI PLUS, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
4. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Jinak interpretace podústavního práva je svěřena soudům obecným a k případnému sjednocování jejich rozhodování je povolán Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud.
5. Jde-li o výklad a aplikaci předpisů podústavního práva provedeného soudy, lze je hodnotit za protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (viz teze "přepjatého formalismu").
6. O výkladový exces, nepředvídatelnost vydaných rozhodnutí, případně absenci jejich logického a srozumitelného odůvodnění zde zjevně nejde. Odvolací soud své právní názory adekvátně odůvodnil a srozumitelně vysvětlil, proč bylo ve věci rozhodnuto způsobem, který našel svůj výraz ve výrokové části napadeného rozhodnutí.
7. Ústavní stížností stěžovatel toliko pokračuje v polemice s obecnými soudy na úrovni jimi aplikovaného práva, a to především uplatněním obdobných námitek, jež jim adresoval již dříve. Nepřípustně očekává, že napadená rozhodnutí Ústavní soud podrobí dalšímu - v podstatě instančnímu - přezkumu.
8. Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ku své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod. Z řečeného se podává, že právě tak je tomu v posuzované věci.
9. K uvedeným námitkám stěžovatele postačí uvést pouze tolik, že předání či nepředání díla je věcí skutkového posouzení, nikoli právních závěrů. Ke skutkovému ději se soudy dobírají postupně, jak provádějí dokazování a interpretují z takto jednotlivě provedených důkazů celistvý děj, a to do té míry, do jaké je pro posouzení případu rozhodný. Ústavní soud by skutkové zjištění mohl přezkoumat jen tehdy, bylo-li by v extrémním rozporu s provedenými důkazy, resp. s běžně chápanou interpretací dějů, v rozporu s pravidly logiky apod. V souzeném případě je ale evidentní, že stěžovatel s výsledkem činnosti vedlejšího účastníka dále zacházel a stal se předmětem jeho vlastního zisku; dovozovat nějaké hlubší závěry z toho, že nebyl zjištěn přesný den předání díla (provedených prací), navíc za situace, že předání díla je pojmově spjato se smlouvou o dílo, kterážto uzavřena nebyla, nemá pro posouzení nároku na vydání bezdůvodného obohacení žádný vliv.
V tomto směru tedy soudy postupovaly věcně správně, z čehož lze dovodit, že nelze přitakat stěžovatelově námitce, že by výsledek sporu byl ovlivněn v důsledku nestranného přístupu soudů k účastníkům řízení.
Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. února 2013
Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu