Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 9. srpna 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vlasty Formánkové a Jiřího Muchy ve věci stěžovatele N. N. V., právně zastoupeného JUDr. Pavlem Kavinkem, advokátem se sídlem Královodvorská 16, Praha 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. června 2006 sp. zn. 4 T 54/2005, t a k t o: Ústavní stížnost se odmítá
O d ů v o d n ě n í:
Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že proti stěžovateli bylo dne 29. 9. 2005 zahájeno trestní stíhání pro trestné činy účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zákona a kuplířství podle § 204 odst. 1, 2, 3 písm. a), b), c) tr. zákona. Uvedené trestné činnosti se měl stěžovatel dopouštět společně s dalšími osobami vietnamské národnosti, které začaly být v této věci samostatně trestně stíhány ještě dříve, než byl stěžovatel po svém návratu z Vietnamu zadržen. Na základě usnesení příslušného obvodního soudu byl stěžovatel vzat do vazby podle § 68 odst. 1 tr. řádu, a to z důvodu uvedeného v ust. § 67 písm. a) tr. řádu.
Dne 7. 11. 2005 se ve Vazební věznici Praha - Pankrác uskutečnilo prostudování spisu, jemuž byl přítomen obhájce stěžovatele JUDr. Rybář (i. s. Mgr. Martiny Krumlové). V záznamu o prostudování spisu, jehož kopii stěžovatel k ústavní stížnosti přiložil, je uvedeno, že stěžovatel požaduje spojení trestní věci vedené proti osobě stěžovatele s trestní věcí vedenou pod ČTS: UOOZ-97/V7-2003 a že nepožaduje opakování žádných úkonů v ní provedených a že rovněž nepožaduje vyslechnutí ostatních obviněných.
Posléze byla na stěžovatele dne 24. 11. 2005 státním zástupcem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 podána samostatná obžaloba pro výše vyjmenované trestné činy [sp. zn. 1 ZT 1144/2005]. Po předběžném projednání obžaloby Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. řádu [sp. zn. 4 T 54/2005] vrátil věc státnímu zástupci k došetření. Své rozhodnutí odůvodnil obvodní soud mimo jiné neobjasněním základních skutkových okolností v dosavadním přípravném řízení. Dne 9. 1.
2006 bylo ke stížnosti státního zástupce posledně jmenované usnesení obvodního soudu ve výroku, jímž byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření, zrušeno Městským soudem v Praze [sp. zn. 6 To 564/2005]. V odůvodnění svého usnesení [sp. zn. 6 To 564/2005] Městský soud mimo jiné uvedl, že nedostatek přípravného řízení, pokud jde o neprovedení důkazů, je "zhojen skutečností, že všechny potřebné důkazy se nacházejí ve spise vedeném u stejného obvodního soudu pod sp. zn. 33 T 88/2005, kdy sám obviněný a jeho obhájce netrvá na opakování těchto důkazů".
Městský soud dále dovodil, že "rozhodně nebyly splněny podmínky § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření, kdy rozhodující skutečností je prohlášení obviněného a jeho obhájce učiněné dne 7. listopadu 2005, kdy nepožadují opakování důkazů, které jsou shromážděny ve věci nyní vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 33 T 88/2005 popřípadě vedené ve věci 5 T 121/2005". Věc se vrátila soudu I. stupně s tím, aby ji znovu projednal a rozhodl. Obvodní soud pro Prahu 4 dne 14.
7. 2006 rozhodl usnesením napadeným ústavní stížností o spojení trestní věci stěžovatele s již zmiňovanou věcí vedenou u stejného soudu pod sp. zn. 33 T 88/2005.
Stěžovatel má zato, že spojením jeho věci s jinou trestní věcí až ve fázi obžaloby byl zkrácen na svém zákonem garantovaném právu na obhajobu [viz § 33 odst. 1 tr. řádu], neboť jednak neměl možnost vyjádřit se k důkazům provedeným během přípravného řízení před spojením věcí a ani jeho obhájce nemohl realizovat svá oprávnění podle § 165 tr. řádu. Vydáním napadeného rozhodnutí mělo dojít k porušení zásad obsažených v čl. 6 odst. 3 Úmluvy a zejména k porušení základního práva podle čl. 38 odst. 2 Listiny, jenž každému zaručuje, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Na základě toho stěžovatel dovozuje i porušení čl. 95 Ústavy, podle nějž soudce zavazuje v rámci rozhodovacího procesu zákon a mezinárodní smlouvy, které jsou součástí právního řádu.
Na základě této argumentace stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud vydal nález, v němž by prohlásil porušení stěžovatelem uvedených základních práv napadeným rozhodnutím a zároveň toto rozhodnutí zrušil.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost a návrh s ní spojený podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněné odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. srpna 2006
Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu