Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Václava Voříška, advokáta, proti jinému zásahu spočívajícímu v tom, že předseda senátu Městského soudu v Praze ve věcech vedených pod sp. zn. 14 A 167/2019 a 10 A 111/2019 nechal na konečná rozhodnutí ve věci vyznačit doložku právní moci a tato rozhodnutí zaslat do datové schránky Obvodního soudu pro Prahu 6, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Z ústavní stížnosti a k ní přiložených přípisů Městského soudu v Praze vyplývá, že stěžovatel ve věcech, které byly předmětem shora označených řízení, dříve vystupoval jako právní zástupce žalobců. Městský soud obdržel žádosti třetí osoby (žadatel) o poskytnutí rozhodnutí vydaných v těchto věcech opatřených doložkou právní moci. Žádosti souvisely s řízením vedeným žadatelem u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 256/2024, v němž stěžovatel vystupuje jako žalovaný.
2. Městský soud ve věci sp. zn. 10 A 111/2019 ověřil u obvodního soudu, že vyzval žadatele k doložení rozhodnutí městského soudu s doložkou právní moci, současně vyšel z toho, že žadatel doložil kopii smlouvy o postoupení pohledávky a kopii vyžadovaných rozhodnutí (bez doložky právní moci). Po kladné odpovědi obvodního soudu a zjištění, že žádost žadatele jen předběhla žádost obvodního soudu adresovanou přímo městskému soudu, zaslal městský soud rozhodnutí s doložkou právní moci obvodnímu soudu a žadatele o tom (jen) vyrozuměl. Následně pak ještě reagoval i na onu formální žádost s doplňujícím dotazem. Ve druhé věci postupoval městský soud obdobně.
3. Stěžovatel namítá, že právní řád nedovoluje městskému soudu takto postupovat a že zaslané dokumenty budou v řízení před obvodním soudem použity v neprospěch stěžovatele. Dále stěžovatel zdůraznil, že o poskytnutí rozhodnutí žádal někdo, kdo nebyl účastníkem řízení.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je advokátem, nemusí proto být v řízení před Ústavním soudem zastoupen jiným advokátem.
5. Pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti měl Ústavní soud za rozhodné, že městský soud vyřídil žádost o zaslání rozhodnutí předsedou senátu. Šlo tedy o výkon soudnictví a nikoliv o správu soudu, které by odpovídalo vyřízení žádosti soudním funkcionářem. Stěžovatel proto nemohl využít žalobu na ochranu před jiným zásahem ve správním soudnictví. Ústavní stížnost je proto přípustná.
6. Základním argumentem stěžovatele je, že městský soud nemohl zaslat rozhodnutí obvodnímu soudu, neboť mu takový postup právní řád neumožňuje. Tak tomu však není. V posuzované věci obvodní soud vyzval žadatele k zaslání rozhodnutí s doložkou právní moci, ten o to požádal městský soud. Předseda senátu městského soudu si důvod a okolnosti žádosti u obvodního soudu ověřil a vyhodnotil, že rozhodnutí ve skutečnosti žádá obvodní soud. Povinnost soudů, jako každého jiného, k součinnosti plyne z procesních předpisů (např. § 128 občanského soudního řádu, § 28 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy). Městský soud nejen mohl, nýbrž dokonce musel obvodnímu soudu požadovaná rozhodnutí poskytnout. Záležitost jistě mohla být vyřešena i zapůjčením celého spisu obvodnímu soudu, popř. umožněním žadateli - po doložení právního zájmu či vážných důvodů - nahlédnout do spisu a pořídit si z něj kopie.
7. Postupem městského soudu nebyla stěžovatelova ústavně zaručená základní práva dotčena. Samotná rozhodnutí měl žadatel navíc k dispozici již před úkony městského soudu, které tak směřovaly pouze k získání informace o nabytí právní moci, a městský soud rozhodnutí zaslal přímo obvodnímu soudu a žadatele o tom pouze vyrozuměl.
8. Na věci nic nemění, že poskytnutá rozhodnutí mohou v řízení před obvodním soudem představovat důkaz proti stěžovateli. Podstatou dokazování, k němuž budou vyžádaná rozhodnutí sloužit, je náležité zjištění skutkového stavu. Stěžovateli nesvědčí žádné právo na to, aby výsledek dokazování byl pro něj příznivý, tím méně právo ústavně zaručené. Případné vady zjištěného skutkového stavu či nesprávné právní posouzení navazující na skutková zjištění bude moci stěžovatel namítat v opravných prostředcích proti rozhodnutí obvodního soudu.
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. ledna 2026
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu