Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky Jarmily Svozilové, zastoupené Mgr. Elenou Pospíšilovou, advokátkou, se sídlem Dolní náměstí 112/26, Olomouc, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2023, č. j. 23 Cdo 880/2023-1220, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2022, č. j. 3 Co 88/2019-1156, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. května 2019, č. j. 16 C 54/2014-740, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Marie Hájkové a Milana Hájka, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 26 odst. 1, čl. 34 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala ochrany svého autorského práva k jí vytvořeným autorským dílům. Tvrdila, že vedlejší účastníci zhotovují, resp. prodávají vitráže, které jsou napodobeninou jejích autorských děl [vzory vitráží s motivy anděla se čtyřlístkem/se srdíčkem (tzv. anděl štístko), anděla velkého (tzv. anděla strážného), ptáčka v kroužku, ptáčka se čtyřlístkem a lístečky, žluté kytky a anděla středního] a porušují tak její autorská práva.
3. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem (v pořadí již druhým) její žalobu zamítl.
4. Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která doplnil provedením důkazu znaleckým posudkem znaleckého ústavu. Na základě doplněného dokazování uzavřel, že výtvory stěžovatelky mají pouze řemeslný charakter bez rysů umělecké jedinečnosti a postrádají tak individuální rysy v rozsahu dostatečném k rozlišení jednotlivých děl. Nebyly tak naplněny podmínky § 2 odst. 1 autorského zákona, a výtvory autorky tak nemohou požívat ochrany, které se stěžovatelka domáhala.
5. Dovolací soud shledal dovolání stěžovatelky jako nepřípustné.
6. Stěžovatelka v rozsáhlé ústavní stížnosti podrobně rekapituluje průběh sporu před obecnými soudy, sumarizuje svá procesní podání, resp. jednotlivá tvrzení v řízení před obecnými soudy a taktéž obsah jednotlivých napadených soudních rozhodnutí.
7. Podle stěžovatelky nebyl v řízení dostatečně zjištěn skutkový stav. Vedlejší účastníci se dopustili plagiátorství, závěr vrchního soudu, podle něhož vzory vitráží stěžovatelky nepodléhají ochraně autorským zákonem, není správný. Díla vedlejších účastníků jsou natolik podobná, že není možné, aby se nejednalo o plagiátorství. Soudy nejednaly podle "objektivně měřitelných testů", ale na základě názoru jednotlivých znalců, nedůvodně daly přednost názoru jednoho znalce před znalcem jiným. Soudy dále odmítly provést stěžovatelkou navržené důkazy a také se nevypořádaly s jí uplatněnými argumenty.
8. Výše uvedeným bylo porušeno stěžovatelčino právo k výsledkům tvůrčí činnosti chráněné čl. 34 odst. 1 Listiny. Dále bylo porušeno její právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací dle čl. 26 odst. Listiny, neboť jí byla odepřena ochrana před plagiátorstvím výsledků její duševní činnosti, a právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny.
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
10. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Výklad jiných než ústavních předpisů jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně na přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyla porušena ústavní práva účastníka řízení a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy
11. Jedná-li se o tvrzené porušení práva na spravedlivý proces, konkrétně namítanou vadu opomenutých důkazů, Ústavní soud připomíná, že obecný soud není povinen provést všechny navržené důkazy, je však povinen alespoň stručně zdůvodnit, proč je neprovedl. Této povinnosti krajský soud dostál (srov. body 13, 26, resp. 28 až 31 napadeného rozsudku). O ústavní vadu opomenutých důkazů tedy nejde. Vrchní soud s ohledem na rozdílné závěry znalců v řízení před krajským soudem doplnil dokazování posudkem znaleckého ústavu a výslechem zpracovatelů posudku. Z pohledu ústavní souladnosti prováděného dokazování nelze postupu obecných soudů ničeho vytknout.
12. Ani tvrzenému nedostatečnému vypořádání se s jednotlivými argumenty stěžovatelky nemůže Ústavní soud přisvědčit. Dospěl-li vrchní soud na základě nově zpracovaného znaleckého posudku a výpovědi jeho zpracovatelů k závěru, že v posuzované věci nejsou výtvory stěžovatelky dílem ve smyslu autorského zákona, resp. že nemohou požívat autorskoprávní ochrany, pak celý spor o plagiátorství ("kopírování") výrobků - vzorů stěžovatelky, ztrácí svůj právní základ. Pokud vrchní soud uzavřel, že výtvory autorky mají pouze řemeslný charakter bez rysů umělecké jedinečnosti a postrádají individuální rysy v rozsahu dostatečném k rozlišení jednotlivých děl, proto autorce nemůže být poskytnuta ochrana podle autorského zákona, jde o zcela jasný a přezkoumatelný závěr.
13. Akceptací tohoto závěru ztrácí relevanci značná část další argumentace stěžovatelky uvedená v ústavní stížnosti. Závěr o absenci rysů umělecké jedinečnosti výtvorů (vzorů) stěžovatelky, tedy závěr o nemožnosti aplikovat v případě výtvorů autorky autorskoprávní ochranu, je závěrem obecného soudu při výkladu podústavního práva (zde autorského zákona), ke kterému vrchní soud dospěl na základě volného hodnocení jím provedených důkazů. Ústavní soud nemá důvod tento závěr zpochybňovat, nedošlo-li v procesu dokazování k ústavně relevantní vadě. Důkazy byly provedeny zákonným způsobem a nejde o případ extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a vyvozenými skutkovými závěry (ve vztahu ke shodným autorskoprávním nárokům stěžovatelky směřovaným pouze proti odlišným vedlejším účastníkům srov. shodně usnesení ze dne 6. 3. 2024, sp. zn. III. ÚS 447/24 ).
14. Nejvyšší soud svůj závěr o nepřípustnosti dovolání podrobně zdůvodnil. Klíčové otázce týkající se charakteru autorského díla se Nejvyšší soud podrobně věnoval a s odkazem na další judikaturu a její závěry zdůvodnil, proč se odvolací soud při posouzení povahy díla od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil. Taktéž s ostatními námitkami stěžovatelky se Nejvyšší soud vypořádal přezkoumatelným způsobem, odůvodnil, proč přípustnost dovolání není založena, přičemž Ústavní soud neshledává v jeho postupu pochybení.
15. Ústavní soud tak uzavírá, že po vyhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí neshledal, že došlo k porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv.
16. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. července 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu