Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o návrhu obchodní společnosti TEMPLUM-společenské hry s. r. o., sídlem Radlická 49, Praha 5, IČO: 25776941, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 21 C 244/2010-152 ze dne 11. září 2012 a proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 19 Co 403/2012-170 ze dne 23. listopadu 2012, bez právního zastoupení, takto: Návrh se odmítá.
Ústavnímu soudu byl dne 12. února 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti shora vyjmenovaným soudním rozhodnutím.
Návrh trpěl závažnou formální vadou, která zároveň znemožňovala jakékoli hmotněprávní posouzení; kromě jiného nebyla naplněna podmínka podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (stěžovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem).
Stěžovatel se již vícekrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byl opakovaně upozorňován s poučením, že jeho neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. sp. zn. III. ÚS 2562/09 ,
II. ÚS 1599/10 ,
III. ÚS 744/12 ); takovýto postup zvolil navzdory tomu, že byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti.
Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
Stěžovatel v návrhu uplatnil námitku podjatosti všech soudců Ústavního soudu, a navrhl zároveň, aby Ústavní soud byl z rozhodování vyloučen jako instituce, a to pro "zjištěné a prokázané spoluúčasti soudců ÚS ČR na kriminalitě zločinného spolčení vůči - např. panu Ing. P. Chmelařovi" a "byla a je zjištěna i prokázána předpojatost soudců ÚS ČR ve věcech či u subjektů neb osob, jež mají nějaký vztah k osobě pana Ing. P. Chmelař".
K této námitce soud uvádí, že podle ustanovení § 15a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 63 zákona o Ústavním soudu "v námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán."
Vzhledem k tomu, že uplatněná námitka tyto obsahové náležitosti nesplňuje, musel ji soud vyhodnotit jako tvrzení, kterému nelze přičítat následky spojené s uplatněním námitky podjatosti, jak je upravují příslušné procesní předpisy.
Ústavní soud proto z důvodu nenaplnění podmínky povinného právního zastoupení advokátem návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. února 2013
Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj