Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Domov pro seniory Předklášteří, příspěvková organizace, se sídlem Předklášteří, Šikulova 1438, zastoupené Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou v Brně, Mezírka 1, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2010 sp. zn. 13 Co 7/2010, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Z ústavní stížnosti a z kopií přiložených listin Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 4. 12. 2009 č. j. 8 C 320/2009-33 byl zamítnut návrh vedlejšího účastníka (v řízení před obecnými soudy žalobce) na vydání předběžného opatření, jímž by byla stěžovatelce uložena povinnost poskytovat vedlejšímu účastníkovi od 1. 1. 2010 ubytování a sociální služby v Domově pro seniory v Předklášteří ve stejném rozsahu jako do 31. 12. 2009. Proti tomuto usnesení podal vedlejší účastník odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným usnesením tak, že změnil usnesení soudu prvního stupně ve smyslu vyhovění návrhu vedlejšího účastníka.
Stěžovatelka tvrdí, že odvolací soud vycházel z nepravdivých tvrzení vedlejšího účastníka, že tomuto nebylo zajištěno jiné ubytování a že v sociálním zařízení stěžovatelky nadále bydlí. V době vydání napadeného rozhodnutí vedlejší účastník, dle tvrzení stěžovatelky, v jejím zařízení již nebydlel a stěžovatelka přijala na jeho místo jinou osobu, s níž již uzavřela smlouvu o poskytování sociálních služeb. Stěžovatelka dále namítá, že jí usnesení soudu prvního stupně ani odvolání vedlejšího účastníka nebylo samostatně doručeno a tyto písemnosti jí byly doručeny až spolu s ústavní stížností napadeným usnesením odvolacího soudu.
13 Co 7/2010-92, a to podle ustanovení § 77 odst. 2 o. s. ř.
Stěžovatelka svou ústavní stížností brojí proti rozhodnutí, kterým bylo vydáno předběžné opatření, které již v době rozhodování Ústavního soudu neexistovalo. Jak vyplývá z výše uvedeného vyjádření soudu prvního stupně, napadené usnesení Krajského soudu v Brně bylo zrušeno usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15. 4. 2010 (č. j. 8 C 320/2009-95). Ústavní soud tudíž z povahy věci nemůže zrušit rozhodnutí právně již neexistující. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jakož i podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, lze ústavní stížností napadnout pouze pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci, nikoliv rozhodnutí právně neexistující.
Na základě výše uvedeného dospěl Ústavní soud k závěru, že k zásahu do základních práv stěžovatelky nebylo ústavní stížností napadené usnesení způsobilé, neboť se jednalo pouze o rozhodnutí zatímní povahy (k přípustnosti ústavní stížnosti proti rozhodnutím zatímní povahy obdobně viz usnesení sp. zn. II. ÚS 597/06 ze dne 26. 9. 2006 či usnesení sp. zn. I. ÚS 246/10 ze dne 1. 2. 2010), které nadto již bylo zrušeno.
Proto Ústavní soud návrh na zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Brně odmítl jako nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. června 2010
Jiří Mucha soudce Ústavního soudu