Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti obchodní společnosti SETERM CB, a. s., se sídlem Hrdějovice 544, zastoupené Mgr. et Mgr. Jánem Procházkou, advokátem, se sídlem U Černé věže 304/9, České Budějovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2023 č. j. 23 Cdo 2115/2023-135, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. dubna 2023 č. j. 19 Co 188/2023-112 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. prosince 2022 č. j. 26 C 53/2022-88, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti UCED Distribuce, s. r. o., se sídlem Sokolovská 675/9, Praha 8 - Karlín, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Stěžovatelka (žalobkyně) se po vedlejší účastnici řízení (žalované) domáhala zaplacení částky celkem ve výši 331 715 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 291 787 Kč za pozdní úhradu ceny díla (zhotovení kabelové přípojky a přeložky trafostanice) dohodnutého na 597 925 Kč podle smlouvy o dílo uzavřené dne 12. 12. 2018 mezi stěžovatelkou jako zhotovitelkou a právní předchůdkyní vedlejší účastnice řízení jako objednatelkou. Stěžovatelka dále požadovala zaplacení částky ve výši 39 928 Kč představující zákonný úrok z prodlení. Vedlejší účastnice řízení navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že cena díla se nestala splatnou a ona ji uhradila jen jako projev dobré vůle, neboť vyúčtovat ji byla stěžovatelka oprávněna nejdříve k datu uvedenému na předávacím protokolu jako datu předání díla bez vad a nedodělků, k čemuž však nedošlo. Faktura na cenu díla byla tudíž podle vedlejší účastnice řízení vystavena předčasně.
3. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 14. 12. 2022 č. j. 26 C 53/2022-88 žalobu o zaplacení částky 331 715 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč zamítl (výrok I) a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici řízení náhradu nákladů řízení ve výši 60 258 Kč (výrok II).
4. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 11. 4. 2023 č. j. 19 Co 188/2023-112 rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I) a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici řízení náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 24 103,20 Kč (výrok II). Krajský soud ve shodě s okresním soudem dospěl k závěru, že nebyl vypracován předávací protokol díla, tedy nebyla splněna hmotněprávní podmínka provedení díla (vyplývající i ze smlouvy o dílo), a proto se cena za dílo nestala splatnou, takže vedlejší účastnice řízení nemohla být v prodlení s její úhradou. Z hlediska nároku na smluvní pokutu za pozdní úhradu ceny za dílo nebylo podstatné, zda dílo bylo provedeno řádně a včas, nýbrž v kontextu smluvních ujednání a požadavku stěžovatelky, pouze to, zda se cena za dílo stala splatnou, což v době vystavení faktury za dílo nenastalo.
5. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 12. 2023 č. j. 23 Cdo 2115/2023-135 odmítl jako nepřípustné. Ohledně výroků o náhradě nákladů řízení dovolání odmítl podle § 238 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."). Ve zbývající části (výroky rozsudku krajského soudu ve věci samé) se námitky stěžovatelky minuly s právním posouzením krajského soudu (otázka, co lze považovat za vadu či nedodělek díla), resp. zpochybňovaly výsledek výkladu listiny (předávacího protokolu díla), přičemž stěžovatelka neuvedla žádný z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o.
s. ř. Přípustnost dovolání nemohla založit ani otázka postavená na závěru, že zde existuje předávací protokol, v němž jsou podle stěžovatelky uvedeny jen výtky či poznámky, jež nepředstavují vady a nedodělky díla, tedy že k předání a převzetí díla došlo, neboť v tomto směru založila svoji otázku na vlastních skutkových závěrech a její námitky tudíž ve skutečnosti směřovaly proti skutkovým závěrům krajského soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení. Přípustnost dovolání nemohla založit ani stěžovatelkou namítaná překvapivost rozsudku krajského soudu, když tvrzení stěžovatelky o procesních pochybeních nezahrnovala žádnou krajským soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o.
s. ř.
6. Stěžovatelka nejprve rekapituluje průběh řízení a obsah napadených rozhodnutí. Namítá, že rozhodnutí obecných soudů vykazují znaky libovůle a nejsou založena na dostatečně zjištěném skutkovém stavu věci. Krajskému soudu vytýká, že nerespektoval princip předvídatelnosti soudních rozhodnutí a princip legitimního očekávání. Vyslovuje přesvědčení, že předávací protokol byl oběma stranami podepsán, přičemž v něm vedlejší účastnicí řízení nebyly vytknuty žádné vady a nedodělky díla, takže stěžovatelka byla oprávněna vystavit fakturu a s ohledem na prodlení s její úhradou vznikl stěžovatelce nárok uplatněný žalobou. Podle stěžovatelky skutková zjištění obecných soudů odporují provedeným důkazům a v důsledku toho jsou nesprávné i právní závěry. Dále namítá, že soudy odmítly provést jí navrhované důkazy výslechem svědků, kteří se měli vyjádřit k otázce, zda vedlejší účastnicí řízení požadované schéma díla tvořilo součást díla či nikoliv. Stěžovatelka se rovněž vyjadřuje k postupu krajského soudu při ústním jednání konaném dne 30. 3. 2023 ve spojení s rozsudkem přijatým následně dne 11. 4. 2023 při neveřejném zasedání. Popisuje průběh ústního jednání konaného dne 30. 3. 2023, přičemž zdůrazňuje, že krajský soud se kriticky vyjadřoval k rozsudku okresního soudu a dokonce uvažoval o jeho zrušení kvůli absenci náležitě zjištěného skutkového stavu. Z ohledem na výše uvedené očekávala, že rozsudek okresního soudu bude zrušen, pročež nadále zůstala procesně pasivní a nepředkládala další důkazy, ačkoliv k tomu byla vyzvána, a stejně tak netrvala na zopakování již provedených důkazů. Potvrzující rozsudek krajského soudu byl pro ni překvapující a jeho postupem bylo zasaženo do práva na legitimní očekávání.
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
8. Soudkyně zpravodajka si pro účely řízení o ústavní stížnosti vyžádala podle § 42 odst. 3 zákona o Ústavním soudu spis vedený u okresního soudu pod sp. zn. 26 C 53/2022.
9. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
10. Stěžovatelka v prvé řadě brojí proti posouzení skutkového zjištění, že nebyla splněna hmotněprávní podmínka provedení díla (dílo nebylo předáno), tedy jinak řečeno zastává stanovisko, že jí v souvislosti s jí tvrzeným řádným předáním díla vznikl nárok na smluvní pokutu za prodlení vedlejší účastnice řízení s úhradou ceny za dílo. Zatímco okresní soud i krajský soud shodně vyšly z toho, že dílo nebylo v okamžiku sepsání předávacího protokolu bez vad a nedodělků, neboť nebyla předána provozní schémata dokončené stavby (viz bod 15 rozsudku okresního soudu a bod 16 rozsudku krajského soudu), stěžovatelka naopak v ústavní stížnosti vyslovuje přesvědčení, že předávací protokol byl oběma stranami podepsán, přičemž v něm vedlejší účastnicí řízení nebyly vytknuty žádné vady a nedodělky díla, takže byla oprávněna vystavit fakturu za provedení díla.
11. Z výše uvedeného popisu stěžovatelčiny argumentace je naprosto zřejmé, že stěžovatelka uplatňuje námitky především proti způsobu hodnocení důkazů obecnými soudy, z něj vyvozovaných skutkových zjištění a formulovaných právních závěrů. Jakkoliv se stěžovatelka snaží dát posuzované věci ústavněprávní rozměr tím, že uvádí porušení svých základních práv, představuje jí použitá argumentace ve skutečnosti jen polemiku se skutkovými závěry obecných soudů. Z obsahu a z charakteru v ústavní stížnosti uplatněných námitek totiž nepochybně vyplývá, že stěžovatelka jimi brojí především právě proti samotnému pro ni nepříznivému výsledku dosavadního průběhu řízení před obecnými soudy. Ústavní stížnost pro ni představuje další z procesních prostředků, jak tento nepříznivý výsledek zvrátit ve svůj prospěch. Pouhý nesouhlas stěžovatelky s právním posouzením věci obecnými soudy ovšem nemůže založit opodstatněnost zásahu Ústavního soudu.
12. Stěžovatelka dále namítá, že obecné soudy odmítly provedení jí navržených důkazů výslechem svědků, čímž porušily její právo na soudní ochranu. K tomu Ústavní soud podotýká, že toliko tzv. opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval, mohou založit nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, nýbrž i jeho protiústavnost. V nyní posuzované věci však o tzv. opomenuté důkazy nešlo, neboť okresní soud vysvětlil (viz bod 17 rozsudku), proč zamítl důkazní návrhy stěžovatelky na výslech svědků Romana Postla a Jiřího Šimona, když jejich vyjádření ohledně okolností předávání díla by nic nezměnila na závěru, že v předávacím protokolu, který byl v řízení proveden jako listinný důkaz, bylo nepředání provozního schématu trafostanice označeno jako vada díla.
V kontextu dalších provedených důkazů (zejména smlouvy o dílo) je závěr obecných soudů naprosto udržitelný a z ničeho nevyplývá, že by skutkové závěry byly v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.
13. Ústavní soud nesdílí ani námitku, že krajský soud porušil princip předvídatelnosti soudních rozhodnutí a princip legitimního očekávání. Stěžovatelka uváděla, že se na základě průběhu ústního jednání konaného během odvolacího řízení dne 30. 3. 2023 u krajského soudu domnívala, že dojde ke zrušení rozsudku okresního soudu. Ústavní soud si z daného jednání přehrál zvukový záznam, který byl součástí vyžádaného spisu (viz č. l. 108). Ze zvukového záznamu sice vyplývá kritika rozsudku okresního soudu ohledně skutkových zjištění, ale po podaných vysvětleních obou stran sporu ke skutkovým zjištěním krajský soud sdělil, že žalobu považuje za nejistou.
Jakkoliv tedy stěžovatelka mohla určité fáze jednání subjektivně vnímat tak, že existuje možnost zrušení rozsudku okresního soudu, nic jí nebránilo, aby reagovala na danou situaci, přičemž mohla i navrhovat další důkazy. Podle Ústavního soudu nelze ze samotného průběhu ústního jednání vyvozovat žádné legitimní očekávání vztahující se k výsledku sporu.
14. Z ústavněprávního hlediska tak Ústavní soud v nyní posuzované věci nemůže obecným soudům nic vytknout. Lze proto uzavřít, že napadená rozhodnutí jsou plně akceptovatelná jako projev nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti.
15. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. dubna 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu