Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. J. M., zastoupeného prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem v Praze 2, Botičská 4, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícímu v nečinnosti Okresního soudu v Táboře v řízení o návrhu stěžovatele ze dne 22. 12. 2005 na výkon usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 23. 5. 2005, čj. 11 Nc 165/2005-24, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 15. 7. 2005, čj. 15 Co 481/2005-180, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností ze dne 4. 8. 2006 se stěžovatel domáhal vydání nálezu, v němž by Ústavní soud vyslovil, že jiným zásahem orgánu veřejné moci v podobě nečinnosti při rozhodování o návrhu na výkon předběžného opatření ze dne 22. 12. 2005 byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 38 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a dále aby uložil Okresnímu soudu v Táboře uhradit stěžovateli náklady řízení před Ústavním soudem.
Tato ústavní stížnost byla doplněna podáním ze dne 14. 2. 2007, v níž stěžovatel mj. uvádí, že si je vědom skutečnosti, že se domáhá ochrany proti nečinnosti soudu v době, kdy tato již pominula (o předmětném návrhu Okresní soud v Táboře rozhodl usnesením ze dne 1. 6. 2006, čj. 11 Nc 165/2005-459). Vzhledem k tomu, že další řízení, týkající se jeho nezletilého syna, ještě nejsou skončena, má stěžovatel za to, že vyhovující výrok nebude pouze výrokem akademickým. Současně požádal Ústavní soud o přednostní projednání věci ve smyslu § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu".
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a jejích příloh, stěžovatel se opakovanými návrhy domáhal výkonu rozhodnutí, jež jsou uvedena v záhlaví tohoto usnesení, s tím, že MUDr. K. Š., matka jeho nezletilého syna, mu brání ve styku s ním. Soud - s ohledem na tvrzení matky, že stěžovatel nezletilého sexuálně zneužívá - prý nebyl oprávněn nechat vypracovávat znalecký posudek stran této otázky, neboť mu nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost vykonatelných rozhodnutí, a to navíc za situace, kdy v tomto směru již znalecké posudky byly vypracovány. Dle stěžovatele tak uvedený soud po dobu, než rozhodl o jeho návrhu, zůstal nečinný bezdůvodně, neboť bylo jeho povinností výkon rozhodnutí nařídit.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady věcného projednání ústavní stížnosti dle § 42 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu, a dospěl k závěru, že tomu tak není.
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Dle již konstantní judikatury Ústavního soudu v případě průtahů řízení nutno zpravidla za procesní prostředek ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu považovat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích (viz např. nález ze dne 7. 3. 2005 sp. zn. I. ÚS 319/04 , uveřejněn in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, č. 46).
Jak Ústavní soud z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 30. 3. 2006, čj. Nc 27/2006-11 zjistil, stěžovatel sice dne 10. 3. 2006 takový návrh podal, avšak vzhledem k tomu, že nesplnil podmínku vyplývající z § 174a odst. 5 zákona o soudech a soudcích, uvedený soud jeho návrh (pro nepřípustnost) odmítl. Stěžovatel si tedy svým postupem způsobil, že k vyčerpání tohoto procesního prostředku nedošlo.
Ústavní soud má přitom za to, že i v nyní posuzované věci by mohlo jít o skutečně efektivní prostředek ochrany práv stěžovatele. Svou argumentaci, kterou nyní uplatňuje v řízení o ústavní stížnosti, tedy že za daných okolností nebyl Okresní soud v Táboře oprávněn vyčkávat se svým rozhodnutím až do doby, kdy bude vypracován zmíněný znalecký posudek, mohl stěžovatel uplatnit v rámci obecného soudnictví; pokud by tato byla shledána důvodnou, mohl Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře stanovit lhůtu k provedení příslušného procesního úkonu, tj. vydání rozhodnutí o jeho návrhu ze dne 22. 12. 2005. Měl-li by až nyní o těchto otázkách rozhodovat Ústavní soud, v podstatě by nahrazoval činnost soudů obecných, což se nikterak neslučuje s jeho postavením v systému orgánů veřejné moci a s tímto postavením souvisejícím principem minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů a subsidiarity ústavní stížnosti, jež příslušné řízení před Ústavním soudem ovládají.
Protože Ústavní soud neshledal ani splnění podmínek pro postup podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, postup podle § 62 odst. 4, případně podle § 83 zákona o Ústavním soudu možný není.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. března 2007
Jiří Mucha soudce Ústavního soudu