Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti J. M., zastoupeného JUDr. Marošem Matiaškem, LL. M., advokátem, se sídlem Mánesova 48, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2023, č. j. 24 Cdo 2474/2023-140, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. dubna 2023, č. j. 7 Co 469/2023-113, a usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 6. února 2023, č. j. 6 Nc 1475/2022-87, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Písku, jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství v Písku, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Napadeným usnesením okresní soud zamítl návrh stěžovatele na zastavení řízení o omezení svéprávnosti. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že doposud nemohl ověřit skutečnosti plynoucí ze znaleckého posudku, který byl podkladem usnesení o zahájení řízení, a ve kterém se uvádí, že stěžovatel trpí závažnou duševní poruchou, poruchou s bludy. Stěžovatel se k nařízenému jinému soudnímu roku, na kterém jej měl soud zhlédnout, nedostavil. Ze soudu známých skutečností nelze uzavřít, že by se zdravotní stav stěžovatele výrazně zlepšil a odpadl tak důvod pro vedení řízení. K odvolání stěžovatele krajský soud usnesení okresního soudu potvrdil. Dovolání stěžovatele odmítl Nejvyšší soud.
2. Stěžovatel podává proti shora označeným usnesením ústavní stížnost. Tato usnesení podle něj porušují jeho základní práva podle čl. 4 odst. 4, čl. 5, čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 12 a čl. 13 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
3. Stěžovatel namítá, že řízení o omezení svéprávnosti okresní soud zahájil pouze za účelem toho, aby stěžovatel nezatěžoval krajský soud svými podáními, tedy aby pozbyl procesní způsobilosti a nemohl nadále disponovat s řízením. K tomu poukazuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu. Nesouhlasí s posouzením jeho dovolání jako nepřípustného. V dovolání uvedl otázku hmotného práva, která se týká jeho základních práv a svobod.
4. V doplnění své ústavní stížnosti stěžovatel odkazuje na aktuální lékařské zprávy ohledně stěžovatele. Z těchto plyne, že stěžovatel nemá duševní poruchu v pravém slova smyslu. Tyto zprávy stěžovatel doplnil i do probíhajícího řízení o omezení svéprávnosti a podal nový návrh na zastavení řízení.
5. Ústavní soud vystupuje v řízení o ústavní stížnosti jako orgán ochrany ústavnosti. Napadené rozhodnutí je proto oprávněn zrušit jen tehdy, pokud je toto rozhodnutí či jemu předcházející řízení zatíženo vadou, která je natolik závažná, že porušila stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo či svobodu. Žádnou takovou vadu v projednávané věci Ústavní soud neshledal.
6. Domnívá-li se stěžovatel, že obecné soudy zahájily řízení s cílem omezit jej na jeho procesních právech a zamezit mu činit podání v soudních řízeních, nic takového z dosavadního postupu obecných soudů neplyne. Naopak z přípisu krajského soudu, na jehož základě okresní soud následně řízení o omezení svéprávnosti stěžovatele zahájil, plyne, že krajský soud tento podnět činí z důvodu obavy o plné zajištění procesních práv stěžovatele. Stejně tak účelovost postupu soudů nelze vyvodit z usnesení o zahájení řízení o omezení svéprávnosti. Na samotném vedení řízení proto v tomto okamžiku Ústavní soud neshledává nic neústavního.
7. Ke stěžovatelem předloženým lékařským zprávám lze uvést, že jednak Ústavnímu soudu skutkové závěry obecných soudů zpravidla přezkoumávat nepřísluší [nález sp. zn. I. ÚS 2864/09
(N 101/57 SbNU 305)], jednak tyto zprávy získal stěžovatel až po vydání napadených rozhodnutí, která je nemohla nijak zohlednit. I tato námitka stěžovatele je tudíž zjevně neopodstatněná. Lékařské zprávy mohou být však podkladem pro nové rozhodnutí obecných soudů o zastavení řízení, kterého se stěžovatel ostatně již svým návrhem domáhá. S ohledem na uvedené nepochybil ani Nejvyšší soud, posoudil-li dovolání stěžovatele jako nepřípustné.
8. Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a odmítl ji podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. září 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu