Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatele O. K., zastoupeného Mgr. Petrem Malcem, advokátem, sídlem Korunní 2206/127, Praha 3, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 9. 2023, č. j. 4 To 36/2023-11052, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a v čl. 40 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a z jejích příloh se podává, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 10 T 14/2019, zprostil stěžovatele a další spoluobžalované obžaloby ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku ve spolupachatelství, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž jsou obžalovaní stíháni. Vrchní soud v Praze nyní napadeným usnesením tento rozsudek k odvolání státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze zrušil a věc vrátil městskému soudu.
3. Ústavní soud ještě před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
4. Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy představuje procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou zaručeny ústavním pořádkem.
5. Z ustanovení § 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze přitom dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně toliko vlastních základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, jež zákonná úprava stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Přímo v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Povaze řízení o ústavní stížnosti by tudíž odporovalo, probíhalo-li by s ním paralelně ve stejné věci řízení před obecnými soudy.
6. V nyní posuzované věci přitom Ústavní soud shledal, že ústavní stížností napadené usnesení vrchního soudu je sice konečné v tom smyslu, že proti němu již stěžovatel v této fázi řízení nemohl před obecnými soudy brojit žádným dalším procesním prostředkem, nicméně v důsledku jeho vydání ještě nedochází k takovému (potenciálnímu) zásahu do jeho práv, který by nebyl napravitelný v systému obecného soudnictví. Uvedeným usnesením totiž vrchní soud pouze zrušil předchozí rozsudek městského soudu s tím, že řízení před ním bude probíhat dále, a proto právní názor v usnesení obsažený se v právní sféře stěžovatele ještě přímo projevit nemůže.
7. V dané procesní situaci tak stěžovatel bude moci v tomto pokračujícím řízení před obecnými soudy uplatnit všechny námitky, které uplatňuje již nyní v ústavní stížnosti, a pouze nebude-li srozuměn s konečným výsledkem řízení před obecnými soudy, může následně zvážit podání nové ústavní stížnosti, která již bude (po splnění dalších procesních podmínek řízení, včetně podání řádného a mimořádného opravného prostředku) věcně projednatelná, jelikož se nebude protivit shora zmíněnému principu subsidiarity.
8. Z obsahu ústavní stížnosti se ostatně podává, že její nepřípustnosti si je vědom i sám stěžovatel, který se výslovně domáhá postupu dle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a tedy prominutí této nepřípustnosti z důvodu tvrzeného podstatného přesahu jeho vlastních zájmů. Tento podstatný přesah spatřuje v tom, že postup vrchního soudu je "zásadním vybočením z ústavně konformních mezí obvyklého kasačního rozhodování odvolacího soudu tak, jak jsou Ústavním soudem opakovaně vymezeny", a je proto "v obecném zájmu", aby byla odstraněna neblahá praxe odvolacích soudů, která se projevuje např. hodnocením důkazů bez jejich provedení odvolacím soudem.
9. K tomu však Ústavní soud uvádí, že takto koncipovaná výjimka z nesplnění podmínky přípustnosti ústavní stížnosti nemůže obstát, jelikož stěžovatel ve skutečnosti netvrdí nic jiného nežli to, že se v jeho konkrétním případě vrchní soud dopustil protiústavního zásahu do jeho základních práv a odkazuje v tomto směru na vybranou judikaturu zdejšího soudu.
10. Okolnost, že stěžovatel tvrdí porušení svých ústavně zaručených základních práv, je však pojmovým znakem každé ústavní stížnosti [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy] a sama o sobě proto nemůže současně představovat i přesah vlastních zájmů stěžovatele. Je totiž zřejmé, že ústavní stížnost plní kromě své subjektivní funkce (jde o procesní prostředek k ochraně základních práv dotčeného stěžovatele) v některých případech rovněž objektivní funkci, jelikož meritorní rozhodnutí Ústavního soudu má zpravidla i určitý zobecňující potenciál a někdy dokonce i precedenční důsledky. Z této samotné okolnosti však nelze bez dalšího dovozovat přesah vlastních zájmů stěžovatele.
11. Pokud by totiž Ústavní soud tento argument stěžovatele nyní akceptoval, pak by to mohlo znamenat, že přesah vlastních zájmů stěžovatele by musel v budoucnu shledat prakticky u každé ústavní stížnosti, u které by připadalo do úvahy její meritorní (popř. kvazimeritorní) rozhodnutí.
12. Proto Ústavní soud splnění podmínky podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu nyní neshledal.
13. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. března 2024
Vojtěch Šimíček v. r. soudce zpravodaj