K povinnostem advokáta při zastupování a soudu při odročování soudního řízení
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud
rozhodl v III. senátě ve věci ústavní stížnosti
J. J. proti Krajskému soudu v Plzni, t a k t o :
Ústavní stížnost se z a m í t á . O d ů v o d n ě n í
Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 2 al. 1 zák. č. 182/1993 Sb.) brojí stěžovatel proti postupu a rozhodnutí
Krajského soudu v Plzni (rozsudku ze dne 16. prosince 1996, sp. zn. 15 Co 755/96) a tvrdí, že obecný soud, jako soud odvolací,
v jeho občanskoprávní věci jej nepředvolal k odvolacímu jednání,
jednal a o jeho odvolání do rozsudku soudu I. stupně rozhodl
v jeho nepřítomnosti; protože tím obecný soud jako orgán veřejné
moci porušil ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu
(čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), navrhl, aby
Ústavní soud napadené rozhodnutí svým nálezem zrušil. Účastník řízení, Krajský soud v Plzni, proti jehož
rozhodnutí (a postupu) ústavní stížnost směřuje, se k ní podáním
předsedy senátu (§ 30 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb.) vyjádřil tak
(§ 42 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb.), že její tvrzení odmítl
s poukazem na to, že ve stěžovatelově věci k žádosti jeho
právního zástupce nařízené odvolací jednání již jednou odročil
a že důvody pro další odročení nepokládal za natolik důležité,
aby odvolací jednání odročoval podruhé; navrhl proto, aby Ústavní
soud ústavní stížnost zamítl. Vedlejší účastník řízení, I. P. (§ 76 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.), svého práva z vedlejšího účastenství nevyužil, ke
stěžovatelově ústavní stížnosti se nevyjádřil a ústního jednání
o ní se nezúčastnil. Ústavní stížnost není důvodná. Z obsahu spisu obecného soudu (Okresního soudu v Plzni, sp. zn. 11 C 531/94) Ústavní soud zjistil, že před tímto soudem byl
stěžovatel z dohody o uznání dluhu (z titulu nevyúčtovaných
záloh) žalován o částku 69 500 Kč, že rozsudkem obecného soudu
I. stupně ze dne 29. dubna 1996 byl k úhradě této částky spolu
s příslušenstvím a náklady řízení zavázán, že proti tomuto
rozhodnutí podal odvolání, o němž odvolací soud rozhodl
potvrzujícím rozsudkem dne 16. prosince 1996; z obsahu spisu je
dále patrno, že stěžovatel byl v opravném řízení zastoupen
advokátem, který o odročení již zmíněného odvolacího jednání
požádal dvakrát, a to poprvé proto, že v den nařízeného
odvolacího jednání se měl zúčastnit sněmu České advokátní komory,
podruhé pak proto, že na den odročeného odvolacího jednání "byl
pozván na okresní státní zastupitelství k seznámení s výsledky
vyšetřování v jiné trestní věci". Stěžovatelovy výtky vůči postupu odvolacího soudu neobstojí;
jestliže nebyl stěžovatel k odvolacímu jednání odvolacím soudem
obesílán, stalo se tak zcela ve shodě se zákonem, dle něhož,
"má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje
se písemnost pouze tomuto zástupci (§ 49 al. 1 o. s. ř.)"; je
proto vždy věcí zástupce, aby zastoupeného o jednání soudu (jiném
procesním úkonu) sám uvědomil.
V případech, kdy zástupce žádá
soud, aby již nařízené jednání přeložil na jiný termín, není věcí
obecného soudu - pokud uváděné důvody neshledá dostatečně
závažnými - aby o svém odmítavém stanovisku k takové žádosti
žadatele uvědomoval; i v takovém případě je věcí zástupce,
zejména je-li jím advokát, aby se sám a zavčas o osudu své
žádosti přesvědčil a stanovisku obecného soudu přizpůsobil režim
svého pracovního dne. Časová kolize zástupce mezi zastupováním
u různých jednání (procesních úkonů) zpravidla není dostatečně
závažným důvodem pro to, aby kterékoli již nařízené jednání
(procesní úkon) bylo odročováno, neboť je na samotném zástupci,
aby - bez újmy na procesním postavení a zájmech zastupovaného
- nastalou kolizi podle své vůle a výběru řešil substitucí
(§§ 16, 26 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii). Zásad spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod) z důvodů obdobných těm, jimiž podkládá
stěžovatel ústavní stížnost v této věci, se proto nemůže
dovolávat ten účastník řízení před obecnými soudy (jinými orgány
veřejné moci), který, ač řádně a zavčas (§ 115 odst. 2 o. s. ř)
o jednání obecného soudu (jiného orgánu veřejné moci) uvědoměn,
toto jednání zmeškal, a to pro příčiny tkvící v jeho nedostatečné
procesní obezřetnosti nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění
svých procesních práv zanedbal; totéž platí i v případech,
spočívá-li nedostatek procesní aktivity či obezřetnosti na straně
advokáta, jehož si účastník řízení před obecnými soudy (jinými
orgány veřejné moci) zvolil a který za řádný výkon převzatého
zastoupení zastoupením podle zákona a pravidel svého povolání
odpovídá. Z důvodů takto vyložených byla ústavní stížnost stěžovatele
shledána jako nedůvodná, a proto bylo o ní rozhodnuto zamítavým
výrokem (§ 82 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze
odvolat (§ 54 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.). V Brně dne 12. 6. 1997