K aplikaci § 89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007, na exekuční řízení zahájená v době účinnosti tohoto ustanovení
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Nález
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a Jiřího Muchy - ze dne 22. října 2009
sp. zn. III. ÚS 704/09
ve věci ústavní stížnosti Servisní služby, s. r. o., sídlem Praha 5, Kartouzská 200/4, proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2008 č. j. 12 Nc 11755/2006-12 ve výroku II. a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. 12. 2008 č. j. 22 Co 525/2008-28, proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2008 č. j. 12 Nc 11947/2006-27 ve výroku II. a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. 12. 2008 č. j. 23 Co 635/2008-42, proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 9. 2008 č. j. 16 Nc 16796/2007-14 ve výroku II. a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 23. 12. 2008 č. j. 23 Co 623/2008-26, proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2008 č. j. 12 Nc 10141/2007-7 ve výroku II. a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2009 č. j. 22 Co 21/2009-20, proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2008 č. j. 12 Nc 8768/2007-11 ve výroku II. a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2009 č. j. 23 Co 49/2009-24, proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 7. 2008 č. j. 16 Nc 14450/2006-15 ve výroku III. a IV. a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 1. 2009 č. j. 23 Co 1/2009-27, proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 11. 2008 č. j. 16 Nc 14443/2006-11 ve výroku II. a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 2. 2009 č. j. 23 Co 26/2009-22 a proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2008 č. j. 12 Nc 11629/2006-13 ve výroku II. a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 24. 2. 2009 č. j. 23 Co 58/2009-25, jimiž byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit soudní exekutorce náklady exekuce.
Výrok
Odůvodnění
I.
1. Ve včas podaných ústavních stížnostech, které i jinak splňovaly náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby pro porušení jejího "základního práva na právní jistotu" Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, a posléze i požádala, aby jí byla přiznána náhrada nákladů zastoupení ve smyslu § 83 zákona o Ústavním soudu.
2. Dne 11. 6. 2009 rozhodl Ústavní soud usnesením, kterým jednotlivé ústavní stížnosti stěžovatelky, zapsané původně pod spisovými značkami III. ÚS 704/09,
III. ÚS 706/09
,
III. ÚS 847/09
,
III. ÚS 1243/09
,
III. ÚS 1245/09
,
III. ÚS 1272/09
,
III. ÚS 1302/09
a
III. ÚS 1440/09
, spojil ke společnému řízení k ústavní stížnosti vedené pod
sp. zn. III. ÚS 704/09
, neboť v projednávaných věcech byla splněna podmínka hospodárnosti podle § 112 odst. 1 o. s. ř. (§ 63 zákona o Ústavním soudu).
3. Napadenými usneseními Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (materiálně) potvrdil výroky rovněž napadených usnesení, jimiž Okresní soud v Pardubicích stěžovatelce (oprávněné v exekučním řízení) uložil s poukazem na ustanovení § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 347/2007 Sb., povinnost zaplatit soudní exekutorce JUDr. Ingrid Švecové z titulu nákladů exekuce částky 4 165 Kč hotových výdajů, paušálně stanovených podle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů.
4. Stěžovatelka v ústavních stížnostech shodně namítala protiústavnost napadených rozhodnutí, již spatřovala v kolizi se zásadou zákazu pravé retroaktivity. Je názoru, že absentují-li v zákoně č. 347/2007 Sb. intertemporální ustanovení, je nutno všechna exekuční řízení zahájená před nabytím jeho účinnosti (tj. před dnem 1. 1. 2008) posuzovat podle § 89 exekučního řádu ve znění účinném do dne 31. 12. 2007, pročež jí povinnost k náhradě hotových výdajů soudní exekutorce ukládána být neměla.
II.
5. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ve vyjádření (coby účastník řízení před Ústavním soudem) odkázal na svoje předchozí vyjádření zaslané k věci vedené pod
sp. zn. I. ÚS 703/09
, v němž dal najevo, že podle jeho názoru ústavní stížnost není důvodná, a odvolal se současně na odůvodnění napadených rozhodnutí, připomínaje, že podnět k zastavení exekuce byl podán až za účinnosti "nové" právní úpravy. Legitimní očekávání stěžovatelky tak podle názoru odvolacího soudu nemohlo být zasaženo.
6. Okresní soud v Pardubicích k ústavní stížnosti uvedl, že v případě, kdy pozdější procesní úprava neobsahuje přechodná ustanovení ve vztahu k právní úpravě předchozí, je nutno se řídit tou, jež je účinná v době rozhodování soudu; proto navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta, případně zamítnuta.
III.
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.
8. Ústavní soud poté, co ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu získal souhlas účastníků řízení s upuštěním od ústního jednání, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
sp. zn. I. ÚS 1851/09
(N 172/54 SbNU 181), ze dne 4. 6. 2009
sp. zn. I. ÚS 969/09
(N 132/53 SbNU 665), jakož i ze dne 5. 5. 2009
sp. zn. IV. ÚS 314/09
(N 110/53 SbNU 375), přičemž v prvních dvou nálezech se tak stalo ve vztahu k rozhodnutí téhož odvolacího soudu a v případě prvním i ve vztahu k témuž soudu prvoinstančnímu. Přitom právní základna tam vyjádřených názorů byla Ústavním soudem ustavena v nálezu dřívějším, ze dne 10. 3. 2009
sp. zn. III. ÚS 455/08
(N 51/52 SbNU 511), ve věci jiných účastníků, jež implikovala hodnocení aplikace ustanovení § 89 exekučního řádu ve vztahu k jeho novele provedené zákonem č. 347/2007 Sb. rovněž.
10. V nálezu
sp. zn. IV. ÚS 314/09
(a podobně v dalších výše označených) Ústavní soud konstatoval porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), neboť dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace důsledků založených zákonem č. 347/2007 Sb. ve vztahu k ustanovení § 89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007, je "nutno pro posouzení intertemporality založené předmětnou novelou analogicky vycházet z maximy vyjádřené v ustanovení § 129 exekučního řádu a výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit dle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007".
11. Tento závěr se plně vztahuje i na nyní projednávanou věc a je pro Ústavní soud zde závazný, neboť čl. 89 odst. 2 Ústavy dopadá i do jeho poměrů, není-li zde kvalifikovaný důvod k odchylce.
12. V podrobnostech proto postačí na shora označená rozhodnutí Ústavního soudu odkázat, neboť - nadto - jsou účastníkům známa, jelikož jim byla (v té či oné míře) adresována. V jejich světle a z dalších tam obsažených důvodů napadené rozhodnutí odvolacího soudu neobstojí, a to očividně.
13. Není od věci připomenout i tam obsažené obiter dictum, vyjádřené ve vztahu k ústavněprávní interpretaci "sporného" ustanovení § 89 exekučního řádu v novelizovaném znění; zde Ústavní soud uvedl, že "větu druhou § 89 exekučního řádu nutno tudíž interpretovat v návaznosti na větu první předmětného ustanovení, tj. v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného je povinnost oprávněného hradit paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi odvislá od posouzení míry jeho zavinění na zastavení exekuce".
15. Za situace, kdy Ústavní soud ruší pouze rozhodnutí odvolacího soudu, je nevyhnutelné ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu prvního stupně posoudit jako nepřípustnou, neboť se tak stěžovatelce vytvořil procesní prostor pro nové projednání jejího opravného prostředku (odvolání). Vzhledem k tomu Ústavní soud návrh na zrušení výroků II. v záhlaví uvedených usnesení soudu prvního stupně podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
16. Řečené vede k závěru shodnému s tím, jenž byl vysloven k předchozích řízeních, že Krajský soud v Hradci Králové napadenými usneseními právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, skutečně porušil. Proto Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti zčásti vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadená usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích zrušil.
17. Co do návrhu, aby stěžovatelce byla přiznána náhrada nákladů zastoupení před Ústavním soudem, Ústavní soud podmínky formulované ustanovením § 83 zákona o Ústavním soudu neshledal, neboť dosažený výsledek řízení a její osobní poměry se nikterak významně neodlišují od srovnatelných poměrů obdobných.