Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajka) a soudce Tomáš Lichovníka, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Darji Nekovářové, zastoupené Mgr. Bc. Tomášem Nekovářem, advokátem, se sídlem Kubešova 2627/10, Brno, proti výroku II. a III. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. září 2023 č. j. 49 Co 1/2023-175, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, Mgr. Barbory Pavlíkové a Jana Urbánka, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Domáhá se zrušení v záhlaví označených výroků usnesení, neboť má za to, že jimi byla porušena její práva podle čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1, čl. 9, čl. 11, čl. 26 odst. 1 a 3, čl. 28, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a práva podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, žalobkyně (dále jen "vedlejší účastnice řízení") se žalobou spojenou s návrhem na předběžné opatření, domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy a určení vlastnictví k jednotce č. X1 - byt v budově č. p. X2, část obce K., na pozemku p. č. X3, k. ú. K., s podílem ve výši id. 4991/98854 na společných částech budovy a podílem ve výši id. 4991/98854 na pozemku (dále jen "byt"). Žalovaným 1) byl kupující bytu (dále jen "vedlejší účastník"). Původní žalovanou 2) byla babička vedlejší účastnice řízení, která zemřela dne 4. 11. 2018. Usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 9. 11. 2021 č. j. 21 D 1870/2018-180 bylo potvrzeno nabytí dědictví po původní žalované 2), a to podílem 1/2 vedlejší účastnici řízení a podílem 1/2 stěžovatelce.
3. Usnesením ze dne 4. 3. 2022 č. j. 33 C 298/2017-121 Městský soud v Brně rozhodl, že v řízení bude pokračováno na místo žalované 2) se stěžovatelkou. V řízení tedy pokračovali jako žalovaní vedlejší účastník řízení a stěžovatelka. Podáním doručeným soudu dne 7. 2. 2022 vzala vedlejší účastnice řízení žalobu zpět. Stěžovatelka podáním ze dne 12. 5. 2022 a vedlejší účastník řízení podáním ze dne 13. 5. 2022 vyslovili souhlas se zpětvzetím žaloby, soud proto řízení zastavil podle § 96 o. s. ř.
4. Městský soud v Brně usnesením ze dne 31. 10. 2022 č. j. 33 C 298/2017-141 rozhodl o nákladech řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť vedlejší účastnice řízení zavinila zastavení řízení, když vzala svoji žalobu zpět. Náklady řízení, včetně nákladů spojených s vydáním předběžného opatření, soud žalovaným přiznal v souladu s jejich vyúčtováním, s výjimkou odměny zástupce stěžovatelky za další poradu věci dne 12. 5. 2022, protože tato porada ze spisu nevyplývala. Stěžovatelce přiznal nalézací soud náklady řízení celkem ve výši 93 000 Kč. Vedlejší účastnice řízení podala odvolání proti výrokům o nákladech řízení.
Odvolací soud napadeným usnesením přiznal stěžovatelce náklady řízení před soudem I. stupně v celkové výši 22 000 Kč, neboť jí přiznal náhradu nákladů za 2 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení a podání ze dne 12. 5. 2022 obsahující rozbor otázky náhrady nákladů řízení ve výši 1 500 Kč/úkon určené podle § 7 bod 3 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tj. 3 000 Kč, dále odměnu za zastupování advokátem za 1 úkon právní služby v řízení o předběžném opatření, a to za převzetí a přípravu zastoupení, ve výši 18 300 Kč určené podle § 7 bod 6 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu, a náhradu hotových výdajů zástupce žalobce podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za uvedené 3 úkony právní služby 300 Kč/úkon, tj. 900 Kč. Náklady řízení před odvolacím soudem stěžovatelce krajský soud nepřiznal.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že ji odvolací soud v důsledku procesního excesu poškodil, když svévolně snížil náhradu nákladů řízení o částku 70 800 Kč. Stěžovatelka namítá, že byla odvolacím soudem diskriminována podle rodu - rodiny zaručené v čl. 3 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny, vůči její osobě a jejímu právnímu zastoupení, neboť krajský soud evidentně zkrátil odměnu stěžovatelce pro rodové propojení se zástupcem (synem). Stěžovatelka tvrdí, že soud nemusí explicitně v usnesení uvést důvod, avšak z rozhodnutí je to nade vší pochybnost zřejmé. Stěžovatelka položila Ústavnímu soudu otázku "zda je možné podávat žaloby bez aktivní legitimace a nehradit náklady řízení, které účastníkům vznikly ve velmi velkém rozsahu?"
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
7. Doktrína minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci se ještě markantněji promítá do rozhodování o nákladech řízení, neboť tuto otázku nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako na proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že rozhodování o nákladech řízení je výhradně doménou obecných soudů. Je-li napadený nákladový výrok odůvodněn ústavně konformním způsobem, Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat konkrétní způsob, jakým soudy na věc aplikovaly podústavní právo, a tím zasahovat do typově odvozené struktury advokátních odměn a z ní se odvíjející praxe obecných soudů; není věcí ústavního soudnictví, aby pro účely stanovení odměn advokátů zasahovalo do systematicky a logicky uceleného podřazení konkrétních typů věcí určité tarifní hodnotě, jak je stanoveno v advokátním tarifu a konkretizováno ustálenou judikaturou obecných soudů.
8. Stěžovatelka namítá, že byla krajským soudem diskriminována na základě rodu, neboť si jako svého právního zástupce zvolila svého syna. Na podporu svého tvrzení však nepodala žádnou argumentaci, pouze tvrdí, že je to z obsahu napadeného usnesení krajského soudu zřejmé. Ústavní soud přezkoumal napadené usnesení a konstatuje, že námitka stěžovatelky je vyjádřením jejího subjektivního pocitu, neboť krajský soud zkrácení úhrady nákladů stěžovatelky řádně odůvodnil, přičemž z usnesení není stěžovatelkou tvrzená diskriminace patrná. Krajský soud navíc zkrátil náklady řízení vedlejšímu účastníkovi ve stejných typech úkonů jako stěžovatelce.
9. Krajský soud v napadeném usnesení aplikoval judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, přičemž dovodil, že se jeví neadekvátní, aby stěžovatelka požadovala 93 000 Kč za zastoupení, jehož jediným výsledkem ve věci samé je jeden formální úkon, a to souhlas se zpětvzetím žaloby, vyvolávající následky, které by nastaly i bez něj. Z důvodu stručnosti Ústavní soud odkazuje především na bod 41 napadeného usnesení. Nepřiznání stěžovatelkou požadovaných úkonů krajský soud řádně odůvodnil.
10. Stěžovatelka v otázce pokládané Ústavnímu soudu nevzala v potaz, že vedlejší účastnice řízení byla na základě závazného rozhodnutí soudu k uhrazení nákladů řízení vedlejšímu účastníkovi a stěžovatelce povinna, neboť řízení bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby vedlejší účastnicí řízení. Krajský soud však neuznal stěžovatelkou (a koneckonců také vedlejším účastníkem řízení) požadovanou částku na úhradu nákladů řízení, neboť se jednalo o náklady, které nebyly k bránění práva účelné a potřebné (viz § 142 odst. 1 o. s. ř.).
11. Úvahy krajského soudu jsou podle Ústavního soudu přesvědčivé, jasné a logické a jeho závěru nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout. Svůj postup řádně odůvodnil a jeho rozhodnutí nelze označit jako svévolné, neboť je výrazem nezávislého soudního rozhodování, jež nevybočilo z mezí ústavnosti.
12. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost směřující proti napadenému usnesení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. března 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu