Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Státního pozemkového úřadu, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, zastoupené Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem, se sídlem Jugoslávská 620/29 Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. ledna 2024 č. j. 4 As 284/2022-160 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2022 č. j. 14 A 69/2022-171, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1.
Ing. Jana Boháče, 2. Terezie Ratajové, 3. Radima Boháče, 4. Kateřiny Princové, 5. MUDr. Aleny Součkové, 6. JUDr. Jana Součka, 7. PhDr. Olgy Fridrichové, 8. JUDr. Karla Risingera, 9. Eriky Kožmínové, 10. RNDr. Tomáše Schinka, 11. Ing. arch. Robina Schinka, 12. Ing. Josefa Vavřince, 13. Ing. Jiřího Vavřince, 14. Ing. Milana Novotného, 15. Ing. Pavly Hüblové, 16. Ing. Markéty Lhotákové, 17. Ing. Jiřího Machoně, 18. Věry Proškové, 19. Dalibora Machoně, 20. Ing. Martina Machoně, 21. Jany Machoňové, 22.
Zuzany Chaloupkové, 23. Jany Nachtigallové, 24. Magdaleny Servítové, 25. Veroniky Servítové, 26. Ing. Petra Nesýho´a 27. hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze ("městský soud"), neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených listin se podává, že Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelčinu kasační stížnost i kasační stížnost hlavního města Prahy, vystupujícího v daném řízení v postavení osoby zúčastněné na řízení, proti rovněž napadenému rozsudku městského soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatelky ze dne 28. 6. 2022 č. j. SPU 187027/2022 a věc jí byla vrácena k dalšímu řízení.
3. Bližší rekapitulace průběhu předchozího řízení a obsahu napadených rozhodnutí není nezbytná, neboť jsou účastníkům známy. Postačí uvést, že meritem sporu je otázka, zda mohl pozemkový úřad napravit postupem podle § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, tj. vydáním opravného usnesení, svůj předchozí chybný postup spočívající v určení chybné výměry části pozemku, za který vedlejším účastníkům (žalobcům) náleží náhrada dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.
4. Vyjádření vedlejší účastnice, V. Servítkové, navrhující odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost, případně její zamítnutí, Ústavní soud nezasílal stěžovatelce k replice, neboť by to bylo zjevně neúčelné.
5. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadaných rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení stanovené zákonem o Ústavním soudu. Při tomto posouzení v nynějším případě Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.
6. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).
7. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích pravomocných, a to i ve smyslu konečných. Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, v nichž existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. např. usnesení ze dne 30.
3. 2006 sp. zn. IV. ÚS 125/06 , usnesení ze dne 22. 7. 2008 sp. zn. III. ÚS 1692/08 , usnesení ze dne 22. 6. 2011 sp. zn. I. ÚS 3180/10 , či usnesení ze dne 7. 11. 2012 sp. zn. I. ÚS 4033/12 ; z nejnovějších rozhodnutí srov. usnesení ze dne 10. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1152/24 a judikaturu citovanou v bodě 12; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná také na https://nalus.usoud.cz).
8. V nynější věci stěžovatelka ústavní stížností napadla rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o zamítnutí kasačních stížností a rozhodnutí městského soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu (coby správního orgánu druhé instance) a věc mu byla vrácena zpět k dalšímu řízení. Je tak zřejmé, že řízení, v němž je řešena shora předestřená sporná otázka, dosud neskončilo, ale stále probíhá, a tudíž dosud fakticky nemohlo dojít ke vzniku namítané újmy na stěžovatelčiných základních právech, neboť k tomu může dojít zásadně až s pravomocným skončením řízení (zde správního).
To platí zejména pro tvrzené porušení stěžovatelčina vlastnického práva - samotnými napadenými rozhodnutími soudů totiž stěžovatelce nebyla uložena žádná povinnost či omezení, které by mohly zasáhnout do jejích základních práv, neboli tato rozhodnutí se fakticky nijak neprojevila v její sféře, leda coby předzvěst pociťovaného porušení jejích práv. Možnost nápravy stěžovatelkou namítaných pochybení v případném dalším soudním řízením navazujícím na probíhající řízení správní je dána rovněž ve vztahu k stěžovatelkou uplatňovanému právu na spravedlivý proces.
Ústavní soud přitom zdůrazňuje, že soudní ochranu nelze chápat v materiálním pojetí jako právo na příznivé rozhodnutí, ale výlučně v procesním smyslu, tedy jako možnost projednání věci soudem při zachování určitých základních zásad; taková soudní ochrana je pak stěžovatelce stále zachována.
9. Ústavní soud připomíná, že na řízení před obecnými soudy či jinými orgány veřejné moci zásadně nahlíží jako na celek, proto skutečnost, že napadenými rozhodnutími správních soudů v nynějším případě správní řízení, na nějž ostatně může případně navazovat i další soudní řízení správní, neskončilo, zakládá nepřípustnost podané ústavní stížnosti.
10. Ústavní soud zároveň akcentuje, že jeho stávající rozhodnutí stěžovatelku nijak nepoškozuje. Nic jí totiž nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude řízení před správními orgány i před obecnými soudy zcela skončeno, pokud s jeho výsledkem nebude souhlasit a bude pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách v důsledku pochybení, ať už hmotněprávního, či procesního, obecných soudů (správních orgánů) s možným vlivem na výsledek řízení.
11. Pro úplnost je též vhodné uvést, že stěžovatelka se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, přičemž ani Ústavní soud výjimečné okolnosti odůvodňující prolomení zásady subsidiarity ústavní stížnosti podle uvedeného ustanovení v nyní posuzované věci neshledal.
12. Proto soudkyně zpravodajka ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítla podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. července 2024
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. soudkyně zpravodajka