Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Emil C. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Václavem Cidlinou, advokátem, sídlem Masarykova 998/31, Ústí nad Labem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. prosince 2022 č. j. 96 Co 207/2022-1339, rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. července 2022 č. j. 12 Nc 2287/2015-1078, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 12. 2022 č. j. 96 Co 264/2022-1265, usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 26. října 2022 č. j. 12 Nc 2287/2015-1237, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. ledna 2023 č. j. 96 Co 14/2023-1527 a usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 27. prosince 2022 č. j. 12 Nc 2287/2015-1369, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Děčíně, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 3 odst. 1, čl. 6 odst. 2, čl. 19 odst. 1 a čl. 34 Úmluvy o právech dítěte, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně (dále jen "okresní soud") byli nezletilá Silvie, nezletilá Erika a nezletilý Pavel (jedná se o pseudonymy) svěřeni do péče matky a stěžovateli bylo uloženo platit na výživu každého z nezletilých částku 1 300 Kč měsíčně (výroky I. - VI.). Současně bylo rozhodnuto o právu stěžovatele stýkat se s nezletilými každý sudý týden v roce od pátku 16:00 hodin do neděle 18:00 hodin (výroky VII. - IX.). Návrh matky, že styk otce s nezletilými má být asistovaný, byl zamítnut (výrok X.), stejně jako návrh stěžovatele, že styk matky s nezletilými má být asistovaný (výrok XI.) a návrh stěžovatele na svěření nezletilého Pavla do jeho výhradní péče byl také zamítnut (výrok XII.). Tím byl změněn rozsudek okresního soudu ze dne 3. 8. 2021 č. j. 12 Nc 2287/2015-399, kterým byla schválena dohoda rodičů, podle níž nezletilé Silvie a Erika byly svěřeny do výchovy stěžovatele a matka se zavázala platit na ně výživné, a nezletilý Pavel byl svěřen do střídané péče rodičů, a současně byl upraven styk matky s nezletilými dcerami.
3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") dalším napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu v napadených výrocích I., III., V., XI., XII. a XIII. potvrdil. V napadených výrocích II. a IV. jej změnil tak, že stěžovatel je povinen hradit výživné pro nezletilé dcery s účinností od právní moci rozsudku, v napadeném výroku VI. jej změnil tak, že stěžovatel je povinen přispívat na výživu nezletilého Pavla částkou 1 000 Kč měsíčně, v napadených výrocích VII., VIII. a IX. jej změnil tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilými každý sudý týden v roce od čtvrtka od 16:00 hodin do neděle do 18:00 hodin, a dále upravil styk stěžovatele s nezletilými o jarních prázdninách, v době velikonočních svátků a v době letních školních prázdnin a vánočních prázdnin, a to v termínech uvedených v rozsudku.
4. Napadeným usnesením okresního soudu ze dne 26. 10. 2022 byl nařízen výkon rozhodnutí, a to rozsudku okresního soudu ze dne 3. 8. 2021 č. j. 12 Nc 2287/2015 a stěžovateli za neuskutečněná předání nezletilého Pavla do střídavé péče matky byla uložena pokuta vždy 300 Kč, tedy celkem 20 400 Kč a za neuskutečněné styky matky s nezletilými Silvií a Erikou mu byla uložena pokuta také vždy ve výši 300 Kč, tedy celkem ve výši 20 700 Kč (výrok I). Výrokem II. byl zamítnut návrh matky na výkon rozhodnutí uložením pokuty stěžovateli za další neuskutečněné styky s nezletilými Silvií a Erikou. K odvolání stěžovatele krajský soud dalším napadeným usnesením ze dne 20. 12. 2022 rozhodnutí okresního soudu ve výroku I. změnil tak, že se stěžovateli za neuskutečněné předání nezletilého Pavla do střídavé výchovy matky ukládá pokuta vždy 300 Kč, tedy celkem 4 500 Kč, za neuskutečněné styky matky s nezletilou Silvií se stěžovateli ukládá pokuta vždy 100 Kč, tedy celkem 6 800 Kč a za neuskutečněné styky matky s nezletilou Erikou se stěžovateli ukládá pokuta vždy 100 Kč, tedy celkem 6 800 Kč.
5. Napadeným usnesením okresního soudu ze dne 27. prosince 2022 bylo nařízeno předběžné opatření, kterým bylo určeno, že nezletilé Silvie a Erika budou od 3. 1. 2023 plnit povinnou školní docházku v Základní škole X (výrok I.), nezletilý Pavel bude od 3. 1. 2023 navštěvovat Mateřskou školu X(výrok II.) a pro zastupování v řízení o předběžném opatření byl nezletilým jmenován opatrovník Město X. Napadeným navazujícím usnesením krajského soudu bylo k odvolání stěžovatele rozhodnutí okresního soudu potvrzeno v tom správném znění, že soud nahrazuje pro školní rok 2022/2023 souhlas stěžovatele s docházkou nezletilých Silvie a Eriky do Základní školy X a nezletilého Pavla do Mateřské školy X.
6. Stěžovatel v úvodu své ústavní stížnosti žádá, aby byl Ústavní soud k jeho dřívějším podáním shovívavý, neboť byl po celou dobu řízení zastoupen neodbornými zmocněnci. Poukazuje na to, že v rodině matky je podložené podezření na zneužívání nezletilé Eriky ze strany jejího dědy Františka C. (jedná se o pseudonym) a dále přítele sestry matky Viktora S (jedná se o pseudonym). Za pochybení soudů proto považuje jejich postup, pokud od jisté chvíle začaly ignorovat a bagatelizovat trestněprávní jednání uvedených osob, na něž byla již podána obžaloba. Zmiňuje též nepravomocné odsouzení bratra matky pro přečin poškození cizí věci. Má za to, že mělo být vyhodnoceno, že převažuje zájem dětí nebýt oběťmi trestné činnosti sexuální povahy nad jejich zájmem stýkat se s oběma rodiči. K možné trestné činnosti soudy ani opatrovník nezletilé dcery nevyslechly. Výslech nezletilého Pavla, kterému bylo v té době pět let, označuje za protiústavní. Rovněž rozhodnutí soudů ve věci změny školy a školky na základě předběžného opatření považuje za svévolné, nepřezkoumatelné a protiústavní.
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
8. V průběhu řízení požádala matka nezletilých coby vedlejší účastnice o doručení ústavní stížnosti. Její žádosti bylo vyhověno, přičemž byla přípisem ze dne 1. 6. 2023 poučena o tom, že pro případ, že se rozhodne využít svého práva plynoucího z postavení vedlejšího účastníka, musí být zastoupena advokátem. Protože však matka nezletilých následně podala k ústavní stížnosti nekvalifikované vyjádření, Ústavní soud k němu nijak nepřihlížel, neboť nebylo učiněno způsobem stanoveným v § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení současně porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17)]. Ústavnímu soudu proto ani v řízeních o ústavních stížnostech proti soudním rozhodnutím ve věci úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem nenáleží hodnotit důkazy, provedené soudy v příslušných řízeních, a na základě tohoto "vlastního" hodnocení důkazů předjímat rozhodnutí o tom, komu má být dítě svěřeno do péče a jak má být rozhodnuto o výživném. Stěžovatel však Ústavní soud staví právě do takové pozice, neboť jeho námitky jsou v podstatě nesouhlasem s konkrétními důvody, o něž soudy obou stupňů na základě skutkového stavu zjištěného obvodním soudem, svá rozhodnutí opřely.
10. Úkolem Ústavního soudu při přezkumu soudních rozhodnutí o úpravě výchovných poměrů k nezletilým dětem je především posoudit, zda soudy neporušily základní práva a svobody stěžovatele např. tím, že excesivním způsobem nerespektovaly již samotná ustanovení podústavního práva. Nerespektování obsahu a smyslu příslušných zákonných norem totiž může přesahovat do ústavní roviny, neboť příslušnou podústavní úpravou jsou právě ústavní zásady realizovány a konkretizovány [čl. 32 odst. 6 Listiny; srov. např. nález ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. III. ÚS 1206/09
(N 32/56 SbNU 363), nález ze dne 18. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 266/10
(N 165/58 SbNU 421)]. Při tomto přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte podle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny potřebné důkazy a zda byla rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodněna [srov. např. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13
(N 105/73 SbNU 683)].
11. Předmětem řízení před okresním soudem byl návrh stěžovatele na úpravu styku nezletilých dcer jako asistovaného a návrh na svěření nezletilého Pavla do jeho výhradní péče a dále návrh matky na svěření všech nezletilých dětí do její péče a na úpravu styku stěžovatele s nezletilými jako asistovaného. Stěžovatel návrh odůvodnil tvrzením, že matka chápe styk s dětmi jako příležitost k vyvolávání konfliktů, a dále probíhajícím trestním stíháním matčina otce pro zneužívání jedné z vnuček. Matka návrh odůvodnila tím, že poslední pravomocné soudní rozhodnutí není stěžovatelem dodržováno, což stěžovatel omlouvá jeho nepravdivým trestním oznámením na otce matky, u něhož bylo soudem rozhodnuto o zproštění obžaloby.
Okresní soud zaměřil dokazování na prověření uvedených tvrzení, po provedeném a řádně zhodnoceném dokazování dospěl k závěru, že důvodný je návrh matky na změnu péče o nezletilé, a to především s ohledem na zjištění, že poslední soudem vydané pravomocné rozhodnutí není ze strany stěžovatele dodržováno. Tvrzení stěžovatele o nevhodném chování matky a o sexuálním zneužívání jedné z dcer otcem matky pak označil za neprokázané s ohledem na pravomocný zprošťující rozsudek v trestní věci vedené proti dědovi nezletilých.
Poukázal přitom na tu pasáž odůvodnění zprošťujícího rozsudku (jímž bylo konstatováno, že se skutek nestal), v níž se uvádí, že stěžovatel mohl vypovídat záměrně proti dědovi nezletilých, přičemž po vydání zprošťujícího rozsudku bylo na další podnět stěžovatele zahájeno nové trestní stíhání pro totožný skutek. Konkrétní chování stěžovatele v návaznosti na pravomocné soudní rozhodnutí ve věci péče o nezletilé, podrobně popsané v rozsudku, dal okresní soud důvodně k tíži stěžovateli, neboť vykazuje nejen znaky protizákonnosti, ale i znaky protiústavnosti, když práva rodičů mohou být dle Listiny i Úmluvy o právech dítěte omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu, což v daném případě nebylo učiněno, a je tedy nepřípustné, aby takový stav nastolený stěžovatelem platil i v budoucnu, neboť není ku prospěchu a v nejlepším zájmu nezletilých.
Pokud tedy stěžovatel za daného stavu věci odmítal matce, v jejíž výchovné způsobilosti nebyly zjištěny žádné nedostatky, děti předávat, jeho chování označil soud důvodně za systematické maření pravomocného soudního rozhodnutí, což je v rozporu se zdárným duševním vývojem nezletilých. Naopak je v nejlepším zájmu nezletilých svěřit je za daného stavu do péče matky, která má veškeré materiální zázemí k tomu, aby jí děti mohly být svěřeny, o děti projevuje zájem, děti se k ní hlásí, mají ji rády a přejí si být v její péči.
12. Především proti výroku okresního soudu o svěření nezletilých do péče matky, potvrzenému rozhodnutím krajského soudu, stěžovatel brojí ústavní stížností. Ve svých námitkách však pomíjí, že soudy neřešily úpravu péče o nezletilé, neboť o té bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem okresního soudu ze dne 3. 8. 2021, ale zabývaly se tím, zda po vydání uvedeného rozhodnutí nastaly takové okolnosti, které by odůvodňovaly jeho změnu tak, jak předpokládá úprava § 909 a § 923 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "obč. zák.").
Musí přitom jít o výraznou změnu zásadního rázu, která nastala ve skutečnostech tvořících skutkový podklad předchozího rozhodnutí. Pokud soudy po řádně provedeném dokazování zjistily skutečnosti na straně stěžovatele, s nimiž § 889 občanského zákoníku spojuje změnu rozhodnutí o tom, který z rodičů má mít děti ve své péči, nelze jejich řádně odůvodněnému závěru z ústavního hlediska nic vytknout. Nelze přitom opomenout, že stěžovatel byl opakovaně soudem i dalšími institucemi upozorňován na závadnost svého jednání i na důsledky z něj plynoucí, jeho argumenty však zůstaly osamoceny, neboť žádné amorální chování matky, která je na rozdíl od něj dlouhodobě zaměstnána a nevykazuje ani sklon k vytváření konfliktů, prokázáno nebylo.
13. Přistoupil-li okresní soud k nastavení nových pravidel péče o nezletilé, jde o takovou změnu poměrů, která zásah do stávající úpravy odůvodňuje. Upravil-li krajský soud v této souvislosti styk stěžovatele s nezletilými v širší míře, než stanovil okresní soud, učinil tak v zájmu nezletilých a stěžovateli umožnil v poměrně široké míře podílet se na jejich výchově.
14. Vzhledem k výše uvedenému se Ústavní soud neztotožňuje s námitkami stěžovatele vůči řádně odůvodněným závěrům soudů obou stupňů. Považuje však za vhodné připomenout, že napadená rozhodnutí nemají povahu rozhodnutí "absolutně" konečných a tedy nezměnitelných, jak ostatně vyplývá z § 909 obč. zák.
15. Brojí-li stěžovatel proti předběžnému opatření, jímž soudy obou stupňů rozhodly o nahrazení jeho souhlasu s docházkou nezletilých dcer do Základní školy X a s docházkou nezletilého Pavla do Mateřské školy X ve školním roce 2022/2023, soudy přezkoumatelným způsobem svoje rozhodnutí odůvodnily. Je v zájmu nezletilých, aby navštěvovaly školní zařízení v místě bydliště matky, které byly svěřeny do péče, když dojíždění do jiného města, které je značně vzdáleno, v jejich zájmu není. Nadto, jak upozornil krajský soud, všechny tři děti měly ve stávajících školských zařízeních vinou stěžovatele velmi významné absence, proto nelze odkazovat na hluboce navázané vztahy se spolužáky či učitelkami, jak činí stěžovatel.
16. Stěžovatel sice formálně, petitem ústavní stížnosti, napadá též rozhodnutí o nařízení výkonu rozsudku okresního soudu ze dne 3. 8. 2021, kterým byly za neuskutečněná předání nezletilých dcer matce ke styku a nezletilého Pavla do střídavé péče uloženy pokuty, a navazující rozhodnutí krajského soudu, v odůvodnění ústavní stížnosti proti nim však žádné argumenty nevznáší. V podstatě tak po Ústavním soudu požaduje, aby si argumentaci sám vyhledával, prováděl její selekci z hlediska její ústavněprávní relevance a v návaznosti na to vyhledával vady, jichž se soudy eventuálně dopustily, což se s postavením Ústavního soudu nikterak neslučuje.
17. Ústavní soud tak neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena stěžovatelem tvrzená ústavní práva. Postupoval proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. července 2023
Jiří Zemánek v. r. předseda senátu