Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 26. března 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MOSTECKÁ BYTOVÁ, a. s., IČ: 25438832, se sídlem J. Skupy 2522, 434 01 Most, zastoupené JUDr. Janem Růžkem, advokátem AK se sídlem Poděbradova 751, 440 01 Louny, proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 3. ledna 2013 č. j. 11 C 249/2012-17, za účasti Okresního soudu v Mostě, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 3. ledna 2013 č. j. 11 C 249/2012-17 byla žalovanému Karlu Ferencovi uložena povinnost zaplatit žalobkyni (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") částku 1.017,- Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a náklady řízení ve výši 1 000,- Kč (výrok pod bodem II). Předmětem občanskoprávního sporu byla pohledávka právního předchůdce stěžovatelky - Dopravního podniku měst Mostu a Litvínova - vůči žalovanému z titulu nezaplaceného jízdného v tramvaji.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že dřívější rozhodnutí Ústavního soudu ( sp. zn. IV. ÚS 2777/11 , sp. zn. I. ÚS 3923/11 , sp. zn. I. ÚS 188/12 ), o něž se opírá ústavní stížností napadený rozsudek Okresního soudu v Mostě, se sice také týkají otázky náhrady nákladů řízení v analogických věcech, kde předmětem sporu je jízdné a "pokuta" za nezaplacené jízdné v prostředcích hromadné přepravy osob a kde účastníkem řízení není původní věřitel (postupitel), nýbrž postupník, avšak zásadní rozdíl nynějšího případu oproti předchozí judikatuře Ústavního soudu spočívá v tom, že v tomto případě nejde o postupníka, který by skupoval pohledávky za účelem zisku. Již v žalobě samotné je uvedeno, že žalobkyně není "podnikatelkou na poli vymáhání pohledávek". Naopak, změna v osobě věřitele byla vyvolána skutečností, že primární věřitel (postupitel) nebyl schopen objektivně své právo uplatnit před soudem, ačkoli to bylo, jako obchodní firmy dotované z veřejných rozpočtů, jeho povinností.
Stěžovatelka současně připouští, že masivní vymáhání dlužného jízdného společně s pokutou 1.000,- Kč nepochybně zaměstnává významnou část kapacity soudu a soudy se tedy zcela logicky brání dalšímu nápadu tím, že se snaží odradit stěžovatelku od dalšího podávání žalob i nepřiznáváním náhrady nákladů řízení. Stěžovatelka je však přesvědčena, že obecné soudy z tohoto důvodu účelově vykládají shora citovaná rozhodnutí Ústavního soudu a tento svůj účelový výklad promítají do svých rozhodnutí o náhradě nákladů řízení tak, aby odradily věřitele od masivního podávání žalob a tak i od nadměrného zatěžování obecných soudů.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud se ve své dřívější judikatuře opakovaně zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces, a opakovaně k otázce náhrady nákladů řízení konstatoval, že tato problematika (odpovídající procesní nároky či povinnosti) zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 10/98 , sp. zn. II. ÚS 130/98 , sp. zn. I. ÚS 30/02 , sp. zn. IV. ÚS 303/02 , sp. zn. III. ÚS 255/05 , dostupné na http://nalus.usoud.cz, stejně jako všechna další rozhodnutí zde citovaná).
Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelka v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. V řízení o uplatněné pohledávce ve výši 1 017,- Kč s příslušenstvím bylo žalobě vyhověno a o nákladech řízení žalované soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu - k náhradě byly přiznány náklady potřebné k účelnému uplatnění práva (tedy účelně vynaložené), jakož i v souladu s nálezy Ústavního soudu ( sp. zn. I. ÚS 3923/11 , sp. zn. III. ÚS 3697/11 , sp. zn. I. ÚS 4711/12 a další). Na odůvodnění napadeného rozsudku Ústavní soud v podrobnostech odkazuje.
Ústavní soud konstatuje, že Okresní soud v Mostě rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolné, ale toto rozhodnutí je výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Z pohledu Ústavního soudu zde není prostor pro zásah do rozhodovací činnosti nezávislého soudu.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. března 2013
Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu Ústavního soudu