Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky Soni Braškové, zastoupené JUDr. Věrou Ottlovou, advokátkou, sídlem Tyršova č. 1902, Benešov u Prahy, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2023 č. j. 23 Cdo 3277/2023-256, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. července 2023 č. j. 22 Co 111/2023-209 a usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 20. března 2023 č. j. 4 C 174/2022-175, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Benešově, jako účastníků řízení, a 1) Ing. Petra Veselého a 2) Pavla Veselého, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem a dovolací soud není obecnou třetí instancí pro přezkum rozhodnutí odvolacích soudů. Dovolací přezkum má vedle ochrany individuálních práv především systémový význam, kterým je sjednocování a dotváření judikatury, a proto jsou na obsah dovolání zákonem kladeny poměrně vysoké obsahové a formální požadavky (srov. body 27 až 39 odůvodnění výše citovaného stanoviska sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). Neobsahuje-li dovolání specifikaci toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, jak vyžaduje § 241a odst. 2 o. s. ř., není jeho odmítnutí pro vady porušením ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny. V případech odmítnutí vadného dovolání je pak Ústavní soud povinen omezit svou pravomoc na zjištění, zda dovolací soud neústavně nevybočil z mezí daných mu zákonem a zda jeho rozhodnutí není založeno pouze na svévoli, popř. nevykazuje znaky přehnaného formalismu.
Ústavní soud si vyžádal předmětné dovolání, zkonfrontoval jeho obsah s odůvodněním napadeného usnesení dovolacího soudu, a shodně s dovolacím soudem došel k závěru, že stěžovatelka požadavky stanovené o. s. ř. na vylíčení splnění předpokladů přípustnosti dovolání nenaplnila, přičemž v ústavní stížnosti samotné stěžovatelka proti nevymezení přípustnosti dovolání ani nebrojila. Dovolacímu soudu tak nelze vytknout, že dovolání stěžovatelky odmítl.
Ústavní soud uzavírá, že řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání je základní argumentační povinností dovolatele vůči dovolacímu soudu, kterou lze chápat jako určitou podmínku "postupu do další fáze" projednání dovolání ze strany dovolacího soudu (tj. posuzování dovolání co do jeho případné přípustnosti). Tuto podmínku stěžovatelka v nyní posuzované věci nenaplnila. Dovolací soud tudíž při odmítnutí dovolání nepostupoval svévolně či přehnaně formalisticky.
Z výše vyložených důvodů tak Ústavní soud odmítl předmětnou ústavní stížnost ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2023 č. j. 23 Cdo 3277/2023-256 jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu] a ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2023 č. j. 22 Co 111/2023-209 a usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 20. 3. 2023 č. j. 4 C 174/2022-175 ji odmítl jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. dubna 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu