Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky D.I. SEVEN, a. s., se sídlem Mikulandská 119/10, Praha 1, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, se sídlem náměstí T. G. Masaryka 153, Příbram, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2025, č. j. 36 Co 22/2025-57, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. října 2024, č. j. 15 C 183/2024-46, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníků řízení a Hany Skřivanové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Vedlejší účastnice podala žalobu proti stěžovatelce, kterou se po ní domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 379 769 Kč s příslušenstvím. Vedlejší účastnice stěžovatelce zaplatila náklady řízení na základě rozhodnutí, které bylo později zrušeno.
2. Stěžovatelka vznesla v řízení o této žalobě námitku místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 1. K řízení je podle ní místně příslušným Okresní soud Plzeň-jih, a to na základě § 88 písm. g) občanského soudního řádu. Vedlejší účastnice se svou žalobou domáhá vrácení uhrazených nákladů řízení, jejichž úhrada jí byla uložena v dřívějším řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň-jih.
3. Obecné soudy námitce místní nepříslušnosti prvostupňového soudu nevyhověly. Obvodní soud tuto námitku zamítl a městský soud rozhodnutí o této námitce potvrdil. Stěžovatelka podala proti oběma těmto rozhodnutím ústavní stížnost.
4. Stěžovatelka tvrdí, že napadená rozhodnutí porušila její ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), na spravedlivý proces (čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny).
5. Stěžovatelka považuje napadená rozhodnutí za protiústavní proto, že chybně označují za místně příslušný Obvodní soud pro Prahu 1, namísto Okresního soudu Plzeň-jih. Vedlejší účastnice se v řízení domáhá vrácení uhrazených nákladů řízení, jejichž náhrada jí byla uložena v řízení u Okresního soudu Plzeň-jih. Soudy proto měly použít § 88 písm. g) občanského soudního řádu.
6. Podstatou tohoto řízení je otázka, zda obecné soudy ústavně souladným způsobem posoudily stěžovatelčinu námitku místní nepříslušnosti prvostupňového soudu, podle níž měl v prvním stupni rozhodovat soud, "u něhož probíhá řízení, jde-li o žalobu podle § 91a" (tedy o žalobu hlavního intervenienta).
7. Posouzení místní příslušnosti soudu náleží především obecným soudům. Ústavní soud je jako orgán ochrany ústavnosti oprávněn posuzovat pouze to, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení není zatíženo natolik závažnou vadou, která by byla způsobilá porušit stěžovatelčino ústavně zaručené základní právo či svobodu [viz čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
8. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí s ohledem na stěžovatelčiny námitky a dospěl k závěru, že její ústavně zaručená základní práva či svobody porušena nabyla. Obecné soudy stěžovatelce opakovaně a řádně vysvětlily, proč je její námitka místní nepříslušnosti soudu nedůvodná. Protože stěžovatelka na odůvodnění jejich rozhodnutí nijak nereaguje, Ústavní soud se k její opětovně vznesené námitce vyjádří jen stručně.
9. Použití stěžovatelkou zmiňovaného ustanovení [§ 88 písm. g) občanského soudního řádu] v daném případě nepřipadalo v úvahu. Jak správně uvádí napadená rozhodnutí, toto ustanovení zakotvuje výlučnou místní příslušnost soudu v případě tzv. hlavní intervence - tedy za situace, kdy si žalobce "činí nárok [...] na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami" (§ 91a občanského soudního řádu). Toto ustanovení se uplatní například tehdy, když dvě osoby vedou soudní spor o vlastnictví pozemku a třetí osoba proti nim podá žalobu, protože se domnívá, že je vlastníkem pozemku ona. V takovém případě se použije § 88 písm. g) občanského soudního řádu a místně příslušným pro žalobu třetí osoby bude soud, u něhož probíhá původní řízení.
10. O žádnou takovou situaci však v tomto případě nešlo. V dané věci neexistovalo žádné právě probíhající řízení, v němž by se jiné osoby soudily ohledně věci nebo práva, na které si vedlejší účastnice činila svou žalobou nárok (viz bod 13 rozhodnutí obvodního soudu a bod 8 rozhodnutí městského soudu). Obecné soudy tedy nevyhověním stěžovatelčině námitce místní nepříslušnosti nepochybily. Stěžovatelka v ústavní stížnosti neuvádí žádné důvody, které by byly způsobilé tento závěr vyvrátit.
11. Ústavní soud shrnuje, že napadená rozhodnutí neporušila stěžovatelčino ústavně zaručené základní právo či svobodu. Ústavní soud proto její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. dubna 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu