Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele D. V., zastoupeného JUDr. Bc. Danielem Bartoněm, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem Ječná 505/2, Praha 2 - Nové Město, proti rozhodnutí Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 16. ledna 2024 č. j. 2 KZN 298/2023-12, rozhodnutí Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 5. října 2023 č. j. 2 ZN 319/2023-19 a opatření Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov - ZÁPAD, Obvodního oddělení Mníšek pod Brdy ze dne 7.
července 2023 č. j. KRPS-19220-38/TČ-2023-011618-HOS, za účasti Krajského státního zastupitelství v Praze, Okresního státního zastupitelství Praha-západ a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov - ZÁPAD, Obvodního oddělení Mníšek pod Brdy, jako účastníků řízení, a L. J., jako vedlejšího účastníka, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle článku 7 a článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 3 a článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal dne 19. 1. 2023 trestní oznámení na vedlejšího účastníka. Podle stěžovatele se měl vedlejší účastník dopustit trestného činu (stručně řečeno) tím, že poté, co se stěžovatel v prostoru autobusové zastávky náhodně potkal se svou bývalou přítelkyní a došlo mezi nimi k dialogu ohledně nevypořádaných finančních závazků a pohledávek, vložil se vedlejší účastník do tohoto dialogu a stěžovatele dvakrát udeřil pěstí do obličeje, v následku čehož stěžovatel upadl a uhodil se hlavou o zem.
3. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor Praha venkov - ZÁPAD, Obvodní oddělení Mníšek pod Brdy (dále jen "policejní orgán") zahájila dne 8. 3. 2023 úkony trestního řízení pro podezření z přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a z přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. V rámci prověřování byly provedeny výslechy svědků, kteří byli přítomni prověřovanému incidentu, byly shromážděny podklady týkající se zranění poškozeného a byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, a to znalkyní MUDr. Olgou Plockovou Tatičovou.
4. Po vyhodnocení provedených důkazů policejní orgán dospěl k závěru, že ve věci nejde o výše uvedené přečiny ani o jiný trestný čin, ale mohlo by se jednat o přestupek proti občanskému soužití podle zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen "zákon o přestupcích"). Policejní orgán rozhodl opatřením ze dne 7. 7. 2023 č. j. KRPS-19220-38/TČ-2023-011618-HOS tak, že podle § 159a odst. 1 písm. a) trestního řádu odevzdal věci k projednání přestupku Městu H., komisi pro projednávání přestupků.
5. Z podnětu stěžovatele přezkoumala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ (dále jen "okresní státní zastupitelství") postup policejního orgánu v uvedené věci, přičemž dospěla ke stejným závěrům jako policejní orgán. O tom byl stěžovatel zpraven vyrozuměním ze dne 5. 10. 2023 č. j. 2 ZN 319/2023-19.
6. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze (dále jen "krajské státní zastupitelství") vyrozuměním ze dne 16. 1. 2024 č. j. 2 KZN 298/2023-12 informoval stěžovatele o tom, že jeho podnět k výkonu dohledu ve smyslu § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, neshledal důvodným a odložil jej.
7. Stěžovatel má za to, že postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení jeho práva na účinné vyšetřování. Orgány činné v trestním řízení podle stěžovatele chybně posoudily charakter útoku vedlejšího účastníka a učinily nesprávné závěry, které vychází pouze z interpretace jednoho provedeného důkazního prostředku, a to znaleckého posudku MUDr. Olgy Plockové Tatičové. Stěžovatel má za to, že uvedený znalecký posudek vykazoval řadu vad, a orgány činné v trestním řízení ho navíc opomněly hodnotit v kontextu ostatních důkazů. V tomto ohledu stěžovatel znalkyni vytýká, že omezuje předmět soudně lékařského posouzení poranění pouze na to, co lze prokázat objektivními metodami, a nezohledňuje subjektivní informace podané pacientem. Podle stěžovatele jsou ve znaleckém posudku vnitřní rozpory a není jasné, z jakých podkladů posudek vycházel. Orgány činné v trestním řízení se podle stěžovatele nevypořádaly s jeho námitkami a celkově nepostupovaly tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
9. Ústavní soud zdůrazňuje, že není jedním z orgánů činných v trestním řízení a do jejich činnosti smí zasahovat jen v mezích svých pravomocí k ochraně základních práv a svobod. Ústavní soud posoudil projednávanou ústavní stížnost a dospěl k závěru, že jde ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu o návrh zjevně neopodstatněný.
10. Jak Ústavní soud konstantně judikuje, právo poškozených na účinné vyšetřování, které je vhodné, důkladné, nestranné a nezávislé, bez zbytečných průtahů a pod veřejnou kontrolou, je důležitým odrazem povinností státu poskytovat ochranu základním právům a svobodám [viz nález ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14
(N 51/76 SbNU 691) a nález ze dne 3. 9. 2019 sp. zn. III. ÚS 2012/18
(N 153/96 SbNU 14)]. Právo na účinné vyšetřování lze z ústavněprávního hlediska vyžadovat především v případech újmy ohrožující či poškozující zpravidla nenahraditelné individuální zájmy. Uplatní se zejména u zásahů do práv chráněných v článku 6, článku 7 odst. 1 a článku 9 Listiny, jakož i v článku 2, článku 3 a článku 4 Úmluvy - tedy práva na život, zákazu mučení a nelidského zacházení a zákazu otroctví a nucených prací, a výjimečně také v článku 10 odst. 2 Listiny, jakož i v článku 8 Úmluvy, chránícího právo na soukromý a rodinný život [srov. nález ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14
(N 51/76 SbNU 691), nález ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. I. ÚS 860/15
(N 191/79 SbNU 161), nález ze dne 16. 12. 2015 sp. zn. II. ÚS 3626/13
(N 216/79 SbNU 475), nález ze dne 19. 1. 2016 sp. zn. II. ÚS 3436/14
(N 8/80 SbNU 91), nález ze dne 24. 5. 2016 sp. zn. I. ÚS 1042/15
(N 91/81 SbNU 485)]. Požadavek účinného vyšetřování je pouze procesní povinností tzv. náležité péče, a nikoli povinností ve vztahu k jeho výsledku. Účinné vyšetřování tak nezaručuje žádný konkrétní výsledek, nýbrž pouze řádnost postupu daného orgánu [srov. např. nález ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12
(N 152/74 SbNU 301) či usnesení ze dne 5. 11. 2019 sp. zn. II. ÚS 1349/19 ].
11. V projednávaném případě se stěžovatel domáhá řádného vyšetření zásahu do jeho fyzické integrity, který mu měl způsobit vedlejší účastník. Zásah do stěžovatelových práv je proto třeba posoudit prizmatem článku 3 Úmluvy. Ústavní soud ve své judikatuře konstatoval, že zásah do fyzické integrity jednotlivce musí dosahovat určité intenzity, kterou je třeba posoudit striktně individuálně na základě konkrétních okolností každého jednotlivého případu, aby vůbec právo na účinné vyšetřování podle článku 3 Úmluvy vzniklo. Tato minimální intenzita je však relativní, tedy závisí na posouzení všech okolností individuálního případu, jimiž jsou zejména délka zásahu, jeho fyzické a psychické následky, v některých případech i pohlaví, věk či zdravotní stav oběti, dále pohnutka či cíl zásahu do fyzické integrity, jakož i celkový kontext, v němž k němu došlo, např. zda se tak stalo ve zjitřené atmosféře emocionálního vypětí [podrobněji viz nález ze dne 3. 9. 2019 sp. zn. III. ÚS 2012/18
(N 153/96 SbNU 14), body 37-38, a judikatura tam uvedená].
12. Právě posouzení intenzity zásahu do fyzické integrity stěžovatele ze strany orgánů činných v trestním řízení je v nynějším případě předmětem stěžovatelových námitek. Orgány činné v trestním řízení dospěly shodně k závěru, že fyzické napadení vedlejším účastníkem nezpůsobilo stěžovateli natolik závažnou újmu na zdraví, aby naplnilo zákonné znaky přečinu ublížení na zdraví (a s ohledem na nízkou společenskou škodlivost daného jednání neshledaly nutnost vyvození trestněprávní odpovědnosti ani ve vztahu k přečinu výtržnictví).
Svůj závěr orgány činné v trestním řízení založily především na znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, podle kterého bylo u stěžovatele objektivně prokázáno poranění spočívající v menším otoku vpravo na tváři a drobné ranky a oděrky rtů, z toho hluboká oválná oděrka na hranici kůže a retní červeně horního rtu vpravo při střední čáře. Jak uvedl státní zástupce krajského státního zastupitelství, úrazový mechanismus, tedy dva údery rukou sevřenou v pěst, nebyl podle znaleckého posudku způsobilý ke vzniku závažnějších poranění, než jaká byla v daném případě konkrétně zjištěna.
13. Namítá-li stěžovatel, že orgány činné v trestním řízení uvedený znalecký posudek nesprávně vyhodnotily, nevypořádaly se s jeho argumenty a nezjistily skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, Ústavní soud se s touto námitkou neztotožnil. Jak vyplývá z napadeného vyrozumění krajského státního zastupitelství, dohledový státní zástupce se zabýval obsahem znaleckého posudku a jeho závěrů, vyjádřil se k osobě znalkyně, jakož i k podkladům, které měla k dispozici pro zpracování znaleckého posudku (fotodokumentace a zdravotnická dokumentace o léčbě na ortopedické a neurologické klinice, v ambulanci praktické lékařky a neurologické ambulanci).
Ústavní soud považuje rozhodnutí krajského státního zastupitelství, jakož i ostatní napadená rozhodnutí, za dostatečně a logicky odůvodněná a nespatřuje v postupu orgánů činných v trestním řízení prvky svévole či jinou ústavněprávně relevantní vadu. Za této situace není úlohou Ústavního soudu přehodnocovat závěry učiněné orgány činnými v trestním řízení, a zasahovat tak do jejich pravomoci.
14. Ústavní soud přijal závěr orgánů činných v trestním řízení, že zásah do fyzické integrity stěžovatele způsobený útokem vedlejšího účastníka nedosáhl takové intenzity, aby na něj bylo nutné reagovat prostředky trestního práva. Věc byla policejním orgánem odevzdána k projednání přestupkové komisi Města H., která vydala dne 15. 2. 2024 rozhodnutí č. j. 02399/24/OSA/JKI o tom, že vedlejší účastník je vinen ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, za což mu byla uložena pokuta.
Jednání vedlejšího účastníka, kterým byla stěžovateli způsobena újma, tedy nezůstalo bez reakce ze strany orgánů veřejné moci. Z hlediska zásahu do práv stěžovatele (a jeho intenzity zjištěné orgány činnými v trestním řízení) lze projednání věci ve správním řízení podle Ústavního soudu považovat za přiměřené. V postupu policejního orgánu podle § 159a odst. 1 písm. a) trestního řádu, ani v navazujících rozhodnutích státních zastupitelství nelze spatřovat porušení práva na účinné vyšetřování.
15. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena stěžovatelova ústavně zaručená práva. Postupoval proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. května 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu