Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Bartheldiho, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2018 č. j. 30 Cdo 5248/2017-58 a č. j. 30 Cdo 5249/2017-59, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 8. 3. 2018, domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení Nejvyššího soudu s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva na spravedlivý proces a na ochranu vlastnictví. Dále žádá o umožnění euthanasie.
2. Napadenými usneseními byla zastavena dovolací řízení proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2017 č. j. 14 Co 16/2017-28 a ze dne 11. 7. 2017 č. j. 14 Co 254/2017-43.
3. Stěžovatelovo podání nesplňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatel není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (viz § 30, § 31 zákona o Ústavním soudu).
4. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a určení lhůty podle § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
5. V nyní posuzované věci však Ústavní soud shledává, že stěžovatel se na Ústavní soud obrací opakovaně, přičemž byl již mnohokrát vyzýván k odstranění vad ústavní stížnosti, včetně poučení o nezbytnosti právního zastoupení advokátem a upozornění na následky spojené s neodstraněním vad (viz např. poučení ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 3759/15 , sp. zn. II. ÚS 292/16 , sp. zn. I. ÚS 879/16 , sp. zn. I. ÚS 1778/16 , sp. zn. II. ÚS 1779/16 ).
6. Stěžovatel tak již byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem o Ústavním soudu na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení zastoupen advokátem již při podání ústavní stížnosti. V řízení o Ústavní stížnosti přitom není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli v každé jeho věci, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích případech. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud (stejně jako v řízeních o jiných ústavních stížnostech stěžovatele - viz usnesení ze dne 17. 1. 2017 sp. zn. II. ÚS 114/17 , ze dne 3. 2. 2017 sp. zn. III. ÚS 304/17 , ze dne 20. 4. 2017 sp. zn. I. ÚS 1053/17 , ze dne 19. 10. 2017 sp. zn. II. ÚS 3273/17 , ze dne 17. 1. 2018 sp. zn. IV. ÚS 138/18 , ze dne 29. 1. 2018 sp. zn. II. ÚS 334/18 a další, dostupná na http://nalus.usoud.cz) přiměřeně použil ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. března 2018
Jiří Zemánek, v. r. soudce zpravodaj