Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce Jiřího Muchy a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o., se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábř. 39/51, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. listopadu 2012 č. j. 117 EC 615/2010-37, ve spojení s návrhem na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a bodů 1, 2, 3 a 4 ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších změn, takto:
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení výroku II. o nákladech řízení v záhlaví označeného rozsudku obecného soudu ve věci nároku z nezaplaceného jízdného a s ním související přirážky. Domnívá se, že tímto pravomocným rozhodnutím bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a do práva zaručeného v čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, a též porušen čl. 90 Ústavy. Spolu s ústavní stížností podává ve smyslu ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), návrh na zrušení shora uvedených ustanovení o. s. ř. a vyhlášky č. 484/2000 Sb. Průběh řízení před obecným soudem, obsah rozhodnutí, v něž vyústilo, jakož i obsah ústavní stížnosti netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jsou účastníkům řízení i Ústavnímu soudu známy.
Argumentačně shodnými ústavními stížnostmi, kterými stěžovatelka brojila proti náhradově nákladovým výrokům rozsudků obecných soudů vydaných v obdobných sporech, se Ústavní soud ve svých senátech opakovaně zabýval a právní názor jimi zastávaný v těchto věcech shledal ústavně konformním. Svůj neměnný postoj k dané právní problematice již vyjádřil v mnoha ze svých předchozích rozhodnutí, v nichž podrobně vyložil, z jakých důvodů nemůže argumentace stěžovatelky obstát (zejména nález sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012 či např. usnesení sp. zn. II. ÚS 853/12 ,
II. ÚS 1266/12 ,
I. ÚS 2581/12 ,
,
,
IV. ÚS 2953/12 aj.). Vzhledem k tomu, že obsah této judikatury Ústavního soudu je stěžovatelce i účastníku řízení již znám, postačí na ni pro stručnost plně odkázat.
Co se týče návrhu stěžovatelky na zrušení v záhlaví uvedených ustanovení právních předpisů ve smyslu § 74 zákona o Ústavním soudu, jedná se o návrh akcesorický, který sdílí osud ústavní stížnosti, což plyne i z ustálené judikatury Ústavního soudu.
Ze shora vyložených důvodů Ústavní soud, mimo ústní jednání, v důsledku uvedeného rozhodl, jak ve výrocích I. a II. usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. c) ve spojení s odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. ledna 2013
Jan Musil v. r. předseda senátu