Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky, obchodní společnosti REALIS-INVEST, s.r.o., se sídlem Ostrava, Svojsíkova 2/1596, bez právního zastoupení, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 80 C 2/2010, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 2013, č.j. 80 C 2/2010-204, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo, aby její věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v přítomnosti jejího zástupce dle čl. 38 odst. 2 Listiny, právo na rovnost účastníků řízení ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny a dále principy zakotvené v čl. 4 odst. 1 a Listiny.
2. Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholným orgánem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 91 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.
4. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
5. V souladu s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
6. Stěžovatelka svou ústavní stížností napadla rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 80 C 2/2010, jímž bylo soudem prvního stupně rozhodnuto ve věci samé, a dále usnesení téhož soudu ze dne 21. 11. 2013, č.j. 80 C 2/2010-204, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání stěžovatelky pro nezaplacení soudního poplatku. Z ustanovení § 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 202 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku je přípustné odvolání.
Dotazem učiněným u Okresního soudu v Ostravě bylo Ústavním soudem zjištěno, že stěžovatelka tohoto opravného prostředku využila a proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí se odvolala, přičemž o tomto odvolání do dnešního dne nebylo rozhodnuto. S ohledem na právě uvedené tak Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje, a její ústavní stížnost je tak podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s ustanovením § 72 odst. 3 téhož zákona, nepřípustná.
7. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost představuje předčasně podaný a tudíž nepřípustný návrh, Ústavní soud nevyzýval stěžovatelku k odstranění vady jejího podání spočívající v nedostatku právního zastoupení.
8. Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. května 2014
Jaroslav Fenyk v. r. soudce Ústavního soudu