Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky R. J., zastoupené Mgr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2024 č. j. 58 Co 295/2023-1007 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. května 2023 č. j. 50 P 232/2019-948, ve spojení s doplňujícím rozsudkem téhož soudu ze dne 30. října 2023 č. j. 50 P 232/2019-989, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a L. J. a nezletilé N. J., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 5 ("obvodní soud") napadeným rozsudkem k návrhu otce ze dne 30. 6. 2021 rozhodl, že nezletilou svěřil do střídavé péče obou rodičů, přičemž stanovil její asymetrický harmonogram (ve 14denním cyklu v poměru 10:4 ve prospěch otce) i režim předávání nezletilé (výroky I. a II.). V souvislosti s tím obvodní soud otci uložil povinnost informovat stěžovatelku doložitelným způsobem a včas o změně časového rozvrhu realizace kroužku navštěvovaného nezletilou (výrok III.). Tímto rozsudkem obvodní soud změnil předchozí úpravu výchovy nezletilé spočívající v symetrické střídavé péči (výrok IV.) a následným doplňujícím rozsudkem schválil dohodu rodičů týkající se běžného i dlužného výživného.
2. K odvolání obou rodičů ve věci rozhodoval Městský soud v Praze ("městský soud"), který rovněž napadeným rozsudkem změnil (doplnil) rozhodnutí obvodního soudu týkající se péče tak, že upravil její režim v době prázdnin a svátků, jinak jej i s doplňujícím rozsudkem týkajícím se výživného potvrdil.
3. Stěžovatelka s těmito závěry nesouhlasí a dovolává se porušení svých základních práv zaručených čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně namítá porušení Úmluvy o právech dítěte a Evropské úmluvy o výkonu práv dětí.
4. Stěžovatelka opětovně zpochybňuje kvalifikaci soudního znalce a vymezuje se vůči jeho doporučení, které dle jejího názoru obecné soudy bez dalšího převzaly. Napadá rovněž výsledky dokazování a namítá, že se soudy nevypořádaly s jejími námitkami a důkazními návrhy (zpochybňujícími např. údajné zamezování návštěvy kroužků, naznačujícími špatné zacházení s nezletilou ze strany otce a zdůrazňujícími, že otec opakovaně odmítl mediaci). Stěžovatelka rozporuje stanovený harmonogram péče v průběhu letních prázdnin. Namítá, že městský soud opomněl stanovit režim pro šest prázdninových dnů. Má rovněž za to, že rozhodnutí o asymetrické střídavé péči nelze odůvodnit přáním nezletilé, či rodičovským konfliktem.
5. Ústavní soud předně posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
6. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky a obsah napadených rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Ústavní soud připomíná, že řízení o ústavní stížnosti není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy, nýbrž samostatným specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí výlučně v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem. Nelze se v něm tedy úspěšně domáhat vlastního hodnocení skutečností, na nichž by měla spočívat úprava péče o nezletilé či stanovení výživného. Posuzování těchto otázek je především v pravomoci obecných soudů, mimo jiné proto, že právě ony znají konkrétní specifické okolnosti případu a mají nejlepší podmínky pro dokazování a následné rozhodnutí. Ústavní soud je v tomto ohledu povolán korigovat pouze jejich excesy. K ničemu takovému však v posuzované věci nedošlo.
8. Na rozdíl od stěžovatelky Ústavní soud nehodnotí úpravu péče zvolenou obecnými soudy jako extrémní či jinak zasahující do ústavně zaručených práv stěžovatelky. Městský soud a před ním též obvodní soud přesvědčivě vyložily důvody, které je vedly k závěru, že nastavení právě takovéhoto režimu bude v současnosti nejlépe odpovídat aktuálním potřebám a zájmům nezletilé. Ústavní soud nepovažuje za účelné tyto důvody znovu opakovat a pro stručnost pouze odkazuje na příslušné pasáže odůvodnění rozsudku městského soudu (srov. shrnující bod 25 rozsudku městského soudu).
9. K námitkám stěžovatelky zpochybňujícím výsledky dokazování Ústavní soud uvádí, že i těmto soudy věnovaly v průběhu předchozího řízení dostatečnou pozornost, což ovšem znamená, že nedošlo k situaci obvykle označované jako "opomenutý důkaz" (srov. rozsudek městského soudu, bod 31). Soudy se vypořádaly rovněž s námitkou nedostatku odborné kvalifikace znalce, kterou ostatně v průběhu předchozího řízení vznesl i otec (srov. tamtéž, bod 21). Lze tak uzavřít, že stěžovatelka ve skutečnosti nebrojí proti ústavnímu deficitu v procesu dokazování, nýbrž domáhá se pouze přehodnocení výsledků provedeného dokazování, které však nepodléhá ústavní ochraně.
10. Důvodem ke kasaci napadeného rozhodnutí městského soudu není s ohledem na minimalizaci zásahů do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci ani údajné opomenutí úpravy režimu péče v šesti dnech letních prázdnin. Rodiče se totiž mohou na režimu zbývajících prázdninových dní domluvit. Připadl-li by na každého rodiče stejný počet dní, byl by tím současně naplněn záměr městského soudu (srov. rozsudek městského soudu, bod 37, z nějž plyne, že městský soud zamýšlel, aby "péče během svátků a prázdnin byla upravena tak, aby oba rodiče měli možnost rovnoměrně trávit s nezletilou ucelený časový úsek za účelem rozšiřování jejich vzájemných vztahů a vazeb"). Nebylo-li by takové dohody dosaženo, platí, že se ve zbývajících dnech prázdnin uplatní obecný režim péče.
11. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. května 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu