Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 10. března 2005 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele ABAKUS CZ, s. r. o. se sídlem v Písku, Zahradní 225, zastoupeného Mgr. Pavlem Jezlem, advokátem se sídlem 383 01 Prachatice, Velké náměstí 10, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2004 č. j. 7 Afs 9/2004-51, takto: Návrh se odmítá.
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí s tím, že podle jeho přesvědčení byl v předmětném řízení zkrácen v právu zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky. Uvedl, že Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost, kterou podal proti usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla odmítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva financí, když toto ministerstvo nepovolilo přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 18. 5. 2000. Vyslovil námitky proti argumentaci použité v rozsudku Nejvyšším správním soudem a poukázal na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 660/2000 , týkající se přezkoumání rozhodnutí dle § 55b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z výše citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2004 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2003 č. j. 10 Ca 120/2003-20 a opodstatněně ji zamítl, když důvodně konstatoval, že v jeho postupu nezákonnost neshledal. Z obsahu rozsudku vyplývá správnost závěrů usnesení Městského soudu v Praze o odmítnutí žaloby proti rozhodnutí Ministerstva financí, které nepovolilo (dle § 55b zák. č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů) přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 18.
5. 2000 č. j. 3550/130/2000 o zamítnutí odvolání stěžovatele proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Písku ze dne 19. 7. 1999 č. j. 52834/99/097910, jenž mu dodatečně vyměřil daň z přidané hodnoty za rok 1996 ve výši 96.773,- Kč. Lze dodat, že poukaz stěžovatele na obsah nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 660/2000 není případným, neboť v předmětné věci rozhodnutí příslušného finanční ředitelství o přezkoumání rozhodnutí podle § 55b zákona o správě daní a poplatků bylo rozhodnutím meritorním (materiální povahy), a proto byly dány podmínky pro podání žaloby s použitím mechanismů správního soudnictví - rozhodnutí Ministerstva financí, které přezkoumání ve věci stěžovatele nepovolilo, bylo však rozhodnutím procesním, jímž na straně stěžovatele hmotná práva či povinnosti, o nichž bylo pravomocně rozhodnuto v daňovém řízení, zůstala nedotčena a tak nebyl splněn předpoklad pro přezkoumání rozhodnutí soudem.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 10. března 2005
JUDr. Jiří Mucha předseda senátu