Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 30. ledna 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. Č., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2005 sp. zn. 1 Co 292/2004, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 11. 1. 2007, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2005 sp. zn. 1 Co 292/2004, a to pro porušení čl. 2 odst. 3 a odst. 4 Ústavy ČR.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dle ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.
Dle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Lhůtu k podání ústavní stížnosti nemůže Ústavní soud prodloužit ani prominout, neboť se jedná o lhůtu kogentní.
Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2005 sp. zn. 1 Co 292/2004 byl odmítnut návrh Ing. J. Č. na opravu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2005 č. j. 1 Co 292/2004-31 vydaného v právní věci žalobce Ing. M. Č. proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR o ochranu osobnosti. Své rozhodnutí Vrchní soud v Praze odůvodnil tím, že Ing. J. Č. není účastníkem tohoto řízení.
Jak vyplývá z poučení uvedeného v napadeném usnesení, proti tomuto usnesení nebylo odvolání ani dovolání přípustné. Lhůta k podání ústavní stížnosti tak začala běžet doručením tohoto rozhodnutí. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že uvedené usnesení mu bylo doručeno dne 17. 1. 2006, z čehož je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro její podání.
Dle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Při shrnutí výše uvedeného soudce zpravodaj podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Vzhledem k výše uvedenému považoval Ústavní soud za nadbytečné vyzývat stěžovatele, aby odstranil další vady svého podání, zejména pokud jde o požadavek zastoupení stěžovatele v řízení před Ústavním soudem advokátem.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. ledna 2007
Jan Musil v. r. soudce zpravodaj