Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 2. dubna 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti F. Č., právně zastoupeného Narcisem Tomáškem, advokátem, se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. 193/20, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2008 sp. zn. 8 To 496/2008, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením zamítl Městský soud v Praze dle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu stížnost stěžovatele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. 10. 2008 sp. zn. 1 T 17/2008, jímž bylo podle § 71 odst. 4, odst. 6 tr. řádu rozhodnuto, že se stěžovatel i nadále ponechává ve vazbě z důvodů podle § 67 písm. a) a písm. c) tr. řádu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas s existencí důvodů vazby útěkové a předstižné. Zdůrazňuje, že svým jednání v minulosti nikdy nezavdal příčinu k odůvodněným obavám, že by se vyhýbal trestnímu stíhání. Je ženatý, před vzetím do vazby se vždy zdržoval na adrese, kde bydlí společně se svou rodinou takřka deset let. Má nezletilého syna. Vždy se dostavoval k orgánům činným v trestní řízení a nikdy nemařil řízení svou nepřítomností. Protože je na vůli každého jedince, zda je zaměstnán či nikoliv, není možné odůvodňovat vazbu tím, že není vázán na konkrétní místo výkonem zaměstnání. Pokračování trestné činností nelze dle názoru stěžovatele předjímat z charakteru stíhaného jednání.
Odůvodnění vazebních důvodů jsou ze strany obecných soudů účelová a postrádají jakoukoli logiku. Stěžovatel dále vyjadřuje své přesvědčení, že původní výslech poškozeného B., provedený jako neodkladný, neobstojí jako důkaz proveditelný před soudem, neboť svědek B. trpí toxikomanií a v době výslechu byl pod vlivem drog. Stěžovatel poukazuje na změnu výpovědi svědka B. v hlavním líčení dne 23. 4. 2008.
Na základě spisového materiálu Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavnímu soudu je známo z řízení ve věci sp. zn. II. ÚS 2197/08 , že proti stěžovateli byla dne 5. února 2008 podána obžaloba pro trestné činy vydírání podle § 235 odst. 1 a 2 písm. a), c) a d) tr. zák. a omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1, 2 a 3 trestního zákona, spáchané ve spolupachatelství, kterých se měl stěžovatel dopustit tím, že nutil poškozeného P. B. k doznání krádeže přenosného počítače jednak za pomoci zavíracího nože, jednak odvezením na skládku odpadu a vyhrožováním tělesným poškozením a kopáním, a jednak pálením zapalovačem, přičemž mu způsobil zranění.
Stěžovatel byl vzat do vazby usnesením soudce Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 44 Nt 541/2007-8 ze dne 12. července 2007, a to ze všech vazebních důvodů podle § 67 písm. a), b), c) tr. ř., přičemž odpadnutí koluzního důvodu bylo konstatováno v usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 č. j. 2 ZT 136/2007-91 ze dne 9. října 2007, jímž byl stěžovatel ponechán ve vazbě. O ponechání stěžovatele ve vazbě bylo od té doby průběžně rozhodováno v souladu s trestním řádem, s tím, že obecné soudy vždy dospěly k závěru, že výše uvedené vazební důvody jsou u stěžovatele dány i nadále.
V odůvodnění projednávané ústavní stížnosti přitom stěžovatel zopakoval totožné námitky, jaké uplatnil již ve své předchozí ústavní stížnosti podané dne 27. 8. 2008 a směřující rovněž proti vazebním rozhodnutím obecných soudů v jeho trestní věci. O tomto předchozím návrhu Ústavní soud rozhodl usnesením ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. II. ÚS 2197/08 tak, že jej jako zjevně neopodstatněný odmítl. Z odůvodnění aktuální ústavní stížnosti ani z vyžádaného spisového materiálu Ústavní soud nezjistil, že by v mezidobí došlo na straně stěžovatele ke změnám, pokud jde o existenci vazebních důvodů ve smyslu ust.
§ 67 písm. a) a písm. c) tr. řádu. V případě aktuální ústavní stížnosti lze při zcela totožných námitkách pro stručnost plně odkázat na závěry II. senátu Ústavního soudu, uvedené v odůvodnění usnesení ve věci sp. zn. II. ÚS 2197/08
. Lze rovněž konstatovat, že obecné soudy v mezidobí náležitým a ústavně konformním způsobem zkoumaly, zda důvody vazby u stěžovatele přetrvávají, a to po slyšení stěžovatele (viz naposled usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 25. 2. 2009). Ústavnímu soudu nezbývá než zopakovat, že výklad vazebních důvodů, který aplikovaly obecné soudy ve věci stěžovatele, je souladný s ústavním pořádkem, a nepředstavuje zásah do základních práv stěžovatele. Ve vztahu k ust. § 67 písm. a) tr. řádu (vazba útěková) jde především o přijatelnost závěru obecných soudů, že stěžovatel není vázán zaměstnáním, a že s ohledem na citelnou trestní sazbu danou konkrétními okolnostmi skutku, pro který je stíhán, nemohou rodinné vazby nijak zajistit, že se stěžovatel nebude trestnímu stíhání a případnému trestu vyhýbat. I při plném respektování presumpce neviny (článek 40 odst. 2 Listiny, § 2 odst. 2 tr. řádu) má obecný soud při posouzení existence vazebních důvodu dle § 67 písm. c) tr.
řádu povinnost přihlédnout k brutálnímu charakteru jednání, jež je stěžovateli kladeno obžalobou za vinu (viz dovětek ust. § 67 tr. řádu). Obvodní soud pro Prahu 7 přitom poukázal na opakovaný, násilný a surový charakter jednání, pro něž je stěžovatel stíhán. Dle obecného soudu lze z okolností stíhané trestné činnosti důvodně usuzovat, že stěžovatel by ve svém jednání vůči poškozenému pokračoval. Obecný soud dále poukázal na potřebnost výslechů znalce a dalších svědků a provedení důkazů odposlechy.
Ústavní soud v souladu s tím, co již uvedl v rozhodnutí o předchozí ústavní stížnosti stěžovatele, nepovažuje postup obvodního soudu při rozhodování o vazbě stěžovatele za exces z ústavněprávních garancí spravedlivého procesu a ústavní ochrany osobní svobody. Totéž platí o navazujícím rozhodnutí stížnostního soudu, napadeném ústavní stížností. Dále pokud jde o výslechy svědka B., Ústavní soud může toliko v plném rozsahu odkázat na závěry uvedené v odůvodnění usnesení sp. zn. II. ÚS 2197/08 , kde se touto námitkou Ústavní soud již zabýval a vyložil, proč není důvodná.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků pro zjevnou neopodstatněnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. dubna 2009
Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu