Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 31. července 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. R., právně zastoupeného JUDr. Josefem Tuškem, advokátem se sídlem Třída 9. května 1282, 390 02 Tábor, proti příkazu k domovní prohlídce, vydanému Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 1. února 2010 sp. zn. 43 Nt 2505/2010, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Porušení svých základních práv spatřuje stěžovatel především v tom, že domovní prohlídka byla provedena před zahájením trestního stíhání jako neodkladný a neopakovatelný úkon, aniž by byly splněny podmínky pro provedení daného úkonu jako "neodkladného a neopakovatelného" ve smyslu ustanovení § 160 odst. 4 tr. řádu a aniž by takové posouzení bylo zevrubně odůvodněno v příkazu k domovní prohlídce. Vydanému příkazu stěžovatel dále vytýká, že neobsahuje ani přibližně, jaké předměty a důkazy mají být prohlídkou vyhledány.
V doplňujícím podání, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 7. 6. 2011, uvádí stěžovatel řadu dalších dílčích výtek, vztahujících se ke způsobu provádění domovní prohlídky a k protokolaci tohoto úkonu, např.: * domovní prohlídky se prý zúčastnil také příslušník Vojenské policie nprap.
V. P., ačkoliv v soudním příkazu je uvedeno, že "prohlídku provede policejní orgán OŘ Praha 1"; * o provedení domovní prohlídky prý existují dva protokoly, jeden je psán rukou a druhý na počítači, jejich obsahy prý nejsou shodné co do počtu osob, které se prohlídky zúčastnily;
* věci nalezené při prohlídce prý nejsou v protokolu dostatečně popsány a identifikovány, nelze prý rozlišit, které z nich byly nalezeny při domovní prohlídce, a které při ohledání místa činu, jež probíhalo ve stejné době jako prohlídka.
Policejní orgán Policie ČR, Obvodní ředitelství Praha 1, Služba kriminální policie a vyšetřování, prováděl postupem před zahájením trestního stíhání pod č. j. ORI 1109/TČ-2010-001178 šetření pro podezření ze spáchání trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. Podezření bylo založeno na poznatku, že na internetových stránkách byla zveřejněna nabídka k prodeji součástí vojenské útočné pušky používané Armádou ČR a lovecké pušky, přičemž uvedené kontaktní informace naznačovaly, že nabídku zveřejnil K. R. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel").
Na návrh Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 (sp. zn. 1 ZN 296/2010) vydala soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 1. února 2010 pod sp. zn. 43 Nt 2505/2010 příkaz k domovní prohlídce rodinného domu č. p. X v obci C., v němž bydlel stěžovatel. Příkaz se vztahoval též k prohlídce prostor a přilehlých pozemků k domu náležejících. Domovní prohlídka se uskutečnila dne 1. 2. 2010 za přítomnosti stěžovatele a jeho manželky J. R. a nezúčastněné osoby R.
V. Při prohlídce byl nalezen samopal Sa vzor 58, lovecká zbraň, tři kusy zbraní domácí výroby, různé součásti zbraní, ostré náboje, 596 gramů sušeného konopí a další předměty.
Z důvodu místní příslušnosti bylo následné trestní stíhání vedeno Okresním státním zastupitelstvím ve Znojmě (sp. zn. ZT 115/2010), stěžovatel byl m. j. stíhán jako obviněný též pro přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku.
Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy (čl. 80 a čl. 90 Ústavy ČR), ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 81, čl. 83, čl. 90 Ústavy). Nepřísluší mu právo přezkumného dohledu nad činností těchto soudů v rovině práva jednoduchého. Kasační zásah Ústavního soudu vůči rozhodnutím obecných soudů z podnětu individuální ústavní stížnosti připadá v úvahu jen tehdy, pokud napadeným rozhodnutím skutečně došlo k porušení subjektivních základních práv a svobod konkrétního stěžovatele. V posuzovaném případě k závěru o porušení stěžovatelových základních práv nelze dojít. V podrobnostech lze k námitkám stěžovatele uvést:
Stěžovatel protiústavnost zásahu do svých základních práv a svobod, k němuž mělo dojít domovní prohlídkou, vyvozuje zejména z toho, že soudní příkaz k provedení domovní prohlídky byl stižen takovými závažnými vadami, že nemůže z hlediska ústavnosti obstát. Příčinou toho má být především ta skutečnost, že ač podle soudu měla domovní prohlídka představovat neodkladný úkon ve smyslu § 160 odst. 4 tr. řádu, o takový úkon ve skutečnosti nešlo, resp. soud řádně tento svůj závěr (o neodkladnosti) nezdůvodnil. Této námitce však nelze přisvědčit.
Nutno předeslat, že v době rozhodování obvodního soudu se dané trestní řízení nacházelo ve stadiu postupu před zahájením trestního stíhání (§ 158 a násl. tr. řádu). Trestní řád přitom nestanoví podmínku, že domovní prohlídku lze vykonat pouze u podezřelého či obviněného ze spáchání trestného činu. K nařízení domovní prohlídky postačuje podle ustanovení § 82 odst. 1 tr. řádu "důvodné podezření, že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení". Domovní prohlídce se musí podrobit každý, u koho se má tato prohlídka konat, tedy i stěžovatel, který příslušné obydlí skutečně užíval, a který navíc již v té době byl v pozici podezřelého.
Pokud jde o samotný příkaz k domovní prohlídce, tento byl vydán v písemné formě a náležitě odůvodněn, přičemž ani z hlediska obsahového nemá Ústavní soud, co by tomuto příkazu vytknul. Obvodní soud v odůvodnění příkazu nejprve dosti podrobně shrnul, v čem tkví podstata podezření z prověřované trestné činnosti, a následně vyvodil závěr, že existuje důvodné podezření, že by se věci, které jsou hledány, mohly nacházet právě v nemovitostech, které stěžovatel se svou manželkou obýval, resp. užíval. Vzhledem k závažnosti (možné) trestné činnosti a konkrétních skutečností, které dokládají, že se na ní stěžovatel mohl podílet, lze stěží vytýkat orgánům činným v trestním řízení, že se pokusily opatřit důkazy cestou domovní prohlídky.
Namítá-li stěžovatel nedůvodnost, případně neodůvodněnost závěru obvodního soudu, že domovní prohlídka v daném případě byla tzv. neodkladným úkonem, nelze stěžovateli přisvědčit. Obvodní soud svůj závěr ústavně konformním způsobem zdůvodnil odkazem na nebezpečí zmaření, zničení nebo ztráty důkazů, přičemž z okolností případu je zřejmé, že takové ohrožení by odkladem prohlídky skutečně mohlo vzniknout, pokud by se vyčkávalo na zahájení trestního stíhání. Lze sice uznat, že argumentace soudu je v tomto aspektu poněkud lakonická, avšak přes tuto stručnost je dostatečně jednoznačná a srozumitelná; umožňuje kontrolovat pravé důvody soudního rozhodnutí a hodnotit jejich správnost či nesprávnost.
Jde-li o ostatní stěžovatelovy námitky, týkající se protokolace úkonu a přítomnosti osob při něm, pokládá Ústavní soud za vhodné zdůraznit, že není jeho úkolem provádět minuciózní kontrolu každého dílčího kroku orgánů činných v trestním řízení, je-li prima facie zřejmé, že vytýkaná pochybení nelze kvalifikovat jako protiústavní zásah do základních práv stěžovatele. Ústavní soud proto nepokládá za potřebné se těmito dílčími a málo závažnými výtkami zabývat; pokud by byly důvodné, je možno je uplatnit v rámci obhajoby v průběhu trestního řízení. Žádné excesy, dosahující ústavněprávní roviny, Ústavní soud neshledal.
Ústavnímu soudu tak nezbývá než shrnout, že předmětný příkaz byl vydán z hlediska svých formálních náležitostí v souladu se zákonem, je řádně odůvodněn, přičemž důvody, o které se opírá, jsou (i) z hlediska ústavnosti plně akceptovatelné. S ohledem na to nelze dospět ani k závěru, že by byla domovní prohlídka provedena neústavním způsobem.
Protože Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelových základních práv, nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. července 2012
Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu