Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky D. N., zastoupené JUDr. Davidem Pytelou, MBA, LL.M., advokátem, sídlem Litovelská 1349/2b, Olomouc, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 87/2024-37 ze dne 30. 1. 2025 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 65 A 35/2023-42 ze dne 7. 2. 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, a dále a) Krajského úřadu Olomouckého kraje, sídlem Jeremenkova 1191/40a, Olomouc, b) Ing. Roberta Mosočiho, a c) Bc. Alice Mosočiové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Rozhodnutím Magistrátu města Olomouc ("stavební úřad") ze dne 14. 9. 2022 byla na pozemcích vedlejších účastníků b) a c) ["stavebníci"] povolena stavba nazvaná "Stavební úpravy, nástavba rodinného domu a retenční nádrž". Stěžovatelka proti rozhodnutí stavebního úřadu podala odvolání, které vedlejší účastník a) ["krajský úřad"] zamítl. Správní žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí krajského úřadu Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci ("krajský soud") napadeným rozsudkem zamítl. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou zamítl Nejvyšší správní soud ("NSS") napadeným rozsudkem.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků (k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu); tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 7 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
3. Stěžovatelka namítá, že mezi jejím domem a nástavbou sousedů nebyl zachován minimální odstup 7 m ve smyslu vyhlášky č. 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území. Soudy podle ní nesprávně přijaly výklad, že se tato úprava na nástavby nevztahuje. Nástavba podle jejího názoru přesahuje původní půdorys stavby, čímž se odstup od její nemovitosti dále zmenšil. Tuto námitku správní orgány ani soudy neprověřily a neprovedly ani místní šetření. Rozhodnutí stavebního úřadu podle stěžovatelky vycházelo z nedostatečně zjištěného skutkového stavu; nebyly zohledněny místní poměry ani možné dopady stavby, například hluk z kovového schodiště, stín na pozemek stěžovatelky či přímé pohledy do oken a na pozemek.
Nástavba deklarovaná jako zimní zahrada je podle stěžovatelky ve skutečnosti obytným prostorem, což plyne z jejího stavebního a technického řešení i faktického užívání, výrazně zasahuje do jejího soukromí a znemožňuje nerušené užívání jejího domu a zahrady. Vzhledem k tomu, že se může pohybovat pouze pomocí invalidního vozíku, považuje tento zásah za zvláště tíživý. Stěžovatelka konečně namítá, že soudy neprovedly test proporcionality; navržené stavební řešení přitom podle ní nebylo ani potřebné.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Postup ve správním řízení a soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí správních orgánů a správních soudů. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly porušeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené.
6. Žádné ústavněprávní deficity v odůvodnění napadených rozhodnutí Ústavní soud neshledal. Stěžovatelčina argumentace představuje pokračující polemiku se závěry správních soudů a nepřímo i správních orgánů, jejímž prostřednictvím se snaží zvrátit povolení nástavby sousedního domu. V této souvislosti lze odkázat zejména na napadený rozsudek NSS, který s odkazem na svou judikaturu přesvědčivě vyložil, proč jsou některé její námitky nepřípustné - konkrétně výhrady týkající se údajného nepřiměřeného stínění, nesouladu stavby s projektovou dokumentací, neprovedení místního šetření za účelem posouzení, zda nástavba nepředstavuje nově zřízený obytný prostor, a dále námitky směřující proti světelným, hlukovým a vizuálním imisím, jejichž intenzita měla být podle stěžovatelky v rozporu s místními poměry.
7. Ve vztahu k přípustným námitkám, NSS řádně odůvodnil, proč nejsou důvodné - konkrétně otázka vzdálenosti odstupu staveb podle vyhlášky č. 501/2006 Sb. a souvisejícího zásahu do soukromí a charakteru nástavby jako zimní zahrady. NSS rovněž vysvětlil, že v řízení o povolení stavby není místo pro hypotetické otázky, zda stavebníci nebudou užívat stavbu v rozporu se stavebním povolením, neboť pro tyto účely předpokládá právní řád jiné nástroje. Za této situace nepřísluší Ústavnímu soudu, aby věcně přehodnocoval závěry správních soudů, které jsou řádně odůvodněné a pohybují se v mezích podústavního práva.
8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. dubna 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu