Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky GASCONTROL s. r. o., se sídlem Dělnická 883/46, Prostřední Suchá, 733 64 Havířov, právně zastoupené Mgr. Petrem Chamrádem, advokátem se sídlem Rožnovská 240, 744 01 Frenštát pod Radhoštěm, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. ledna 2024 č. j. 8 Cmo 5/2024-69, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatelka podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného usnesení vrchního soudu. Tvrdí, že vrchní soud napadeným usnesením porušil její ústavně zaručené právo na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelka vystupovala v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 Nc 2/2023 jako navrhovatelka a domáhala se proti vedlejší účastnici (rovněž obchodní korporaci) vydání předběžného opatření. Krajský soud jejímu návrhu vyhověl, k odvolání však Vrchní soud v Olomouci návrh na vydání předběžného opatření napadeným usnesením zamítl. Druhým výrokem vrchní soud uložil stěžovatelce nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 131 777 Kč. Stěžovatelka namítá, že náklady řízení na straně vedlejší účastnice nebyly vynaloženy účelně, neboť advokát, kterým se nechala zastupovat, je současně jejím společníkem a má tedy majetkovou účast ve vedlejší účastnici.
Stěžovatelka argumentuje mj. judikaturou Ústavního soudu, ze které vyplývá, že stát je povinen se nechat právně zastupovat odborně způsobilými zaměstnanci, pokud jimi disponuje, v opačném případě nelze náklady vynaložené na zastoupení advokátem považovat za účelné. Stěžovatelka má za to, že vrchní soud tím, že jí uložil nahradit vedlejší účastnici náklady řízení, porušil její ústavně zaručené právo na řádný proces.
3. Ústavní stížnost podala včas oprávněná stěžovatelka, která byla účastnicí řízení, v němž Vrchní soud v Olomouci vydal napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti i napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
5. Ústavní stížnost se týká výhradně problematiky nákladů řízení, neboť stěžovatelka výslovně namítá neústavnost pouze ve vztahu k nákladovému výroku napadeného usnesení vrchního soudu.
6. Ústavní soud ve své judikatuře zdůrazňuje, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat jen tehdy, postihují-li chybná interpretace nebo aplikace podústavního práva nepřípustně některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo jsou v rozporu s požadavky řádného procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Zřetelně tak zdůrazňuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k porušení ústavně zaručených práv.
7. Doktrína minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci se ještě markantněji promítá do rozhodování o nákladech řízení. Otázku náhrady nákladů řízení a její výše totiž nelze z hlediska kritérií řádného procesu klást na stejnou úroveň, jako na proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 303/02 ,
III. ÚS 106/11 ,
III. ÚS 255/05 a další). Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že rozhodování o nákladech soudního řízení je výhradně doménou obecných soudů. Ústavní soud tak dal opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně. Posouzení náhrady nákladů řízení by proto mohlo nabýt ústavněprávní dimenze pouze v případě extrémního vybočení ze zákonných procesních pravidel. Takové pochybení však Ústavní soud v nyní posuzované věci nezjistil.
8. Stěžovatelka argumentuje tím, že náklady právního zastoupení vzniklé vedlejší účastnici nebyly vynaloženy účelně, neboť ji právně zastupoval advokát, který je současně jejím společníkem. Namítá proto, že vedlejší účastnice sama disponovala prostředky k tomu se právně zastupovat (svým společníkem) a nemusela si najímat právní služby (externího) advokáta. Stěžovatelka na podporu své argumentace odkazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2929/07 a sp. zn. IV. ÚS 2855/10
. Právní závěry vyslovené v těchto nálezech však nejsou na věc stěžovatelky přenositelné. Vedlejší účastnice je totiž obchodní korporací soukromého práva, nikoliv státním orgánem. Argumentace Ústavního soudu v odkazovaných nálezech je založena na skutečnosti, že stát zaměstnává odborně způsobilé zaměstnance (právníky) právě z důvodu, aby jej mj. zastupovali v soudních řízeních. Proto není účelné, aby se stát nechal právně zastupovat externím advokátem v situaci, kdy již (za shodným účelem) zaměstnává jiné odborníky. To však nelze srovnávat se situací, kdy se vedlejší účastnice nechala právně zastoupit advokátem, který je současně jejím společníkem. Skutečnost, že má advokát majetkovou účast ve společnosti, bez dalšího neznamená, že jí má jako advokát právně zastupovat. Další ústavněprávně relevantní argumentaci ústavní stížnost neobsahuje. Ústavní soud v napadeném usnesení neshledal ani žádná další pochybení.
9. Ústavní soud tak posoudil ústavní stížnost v rámci kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. dubna 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu