Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatelky Sabriny Grigarčíkové, zastoupené Mgr. Lívií Strakovou, advokátkou, sídlem Mišákova 326/15, Olomouc, proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 25. 5. 2010, č. j. 125 C 105/2009-22, za účasti Okresního soudu v Opavě, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Okresního soudu v Opavě ("okresní soud"), neboť je názoru, že jím byla porušena její práva zaručená čl. 11 odst. 1, čl. 32, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Napadeným rozsudkem okresní soud v době, kdy bylo stěžovatelce šest let, rozhodl, že je spolu se svými rodiči povinna společně a nerozdílně zaplatit Českomoravské stavební spořitelně, a.s. ("spořitelna") částku cca 208 000 Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení. Uvedená částka pocházela ze smlouvy o meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, kterou po schválení právního úkonu okresním soudem uzavřela stěžovatelka se spořitelnou v době, kdy jí byly pouhé tři roky.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat meritem ústavní stížnosti, zkoumá, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Mimo jiné rovněž posuzuje, zda je daný stěžovatel oprávněn (aktivně legitimován) podat ústavní stížnost.
3. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
4. Z povahy ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod vyplývá, že ji je oprávněna podat jen ta osoba, které nebylo rozhodnutím obecných soudů plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím obecných soudů způsobena újma na základních právech či svobodách.
5. Podle § 63 zákona o Ústavním soudu, pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení. Podle § 154 odst. 1 o. s. ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení.
6. Sama stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že poté, co se dne 3. 2. 2025 poprvé dozvěděla o existenci dluhu z vyrozumění soudní exekutorky, podala dne 19. 2. 2025 návrh na zastavení exekuce podle § 262c o. s. ř. Soudní exekutorka následně usnesením ze dne 26. 2. 2025, č. j. 180 EX 10090/24-348, z moci úřední exekuci co do osoby stěžovatelky zastavila. Tím došlo ke změně rozhodných skutečností, neboť napadeným rozsudkem okresního soudu již nemůže být zasaženo do základních práv stěžovatelky, která je proto ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu osobou zjevně neoprávněnou k podání ústavní stížnosti.
7. Soudce zpravodaj z výše vyložených důvodů ústavní stížnost odmítl dle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako podanou někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. dubna 2025
Jiří Přibáň v. r. soudce zpravodaj