Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Terezie Regnardové a Bc. Ladislava Regnarda, proti usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 17. února 2021 č. j. 8 Afs 9/2021-56 a č. j. 8 Afs 10/2021-56, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Podáním ze dne 17. 4 2021 označeným jako "ústavní stížnost - žádost o prodloužení lhůty", doplněnou podáními ze dne 22. 4. 2021 a ze dne 21. 5. 2021, se stěžovatelé s tvrzením o porušení svých práv (blíže nespecifikovaných) zaručených v Listině základních práv a svobod, Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Všeobecné deklaraci lidských práv a Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a porušení Ústavy České republiky domáhali zrušení shora označených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Nesouhlasili i s podmínkou kvalifikovaného právního zastoupení v řízení u Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu a navrhli, aby Ústavní soud přerušil řízení, neboť hodlají usilovat o "změnu zákona, který stanoví, že občan bez právního vzdělání ... musí být nuceně zastoupen osobou s právním vzděláním". Za tím účelem žádali o prodloužení lhůty "k náležitému právnímu doplnění". V podání ze dne 21. 5. 2021 svoji žádost o prodloužení lhůty a přerušení řízení zopakovali.
2. Z napadených usnesení Nejvyššího správního soudu (veřejně dostupných na http://www.nsoud.cz) vyplynulo, že jimi byly podle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, odmítnuty kasační stížnosti týchž stěžovatelů směřující proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2020 č. j. 9 Af 34/2020-24 a č. j. 9 Af 35/2020-42.
3. Podání stěžovatelů nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo formálními a obsahovými nedostatky [§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "Ústavní soud")], zejména však stěžovatelé nebyli pro řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelé, kteří se obrací se svými podáními na Ústavní soud opakovaně, byli v minulosti řádně seznámeni s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti, a z jejich podání - v souvislosti s žádostí o prodloužení lhůty - vyplývá, že si jsou této skutečnosti vědomi.
4. Ústavní soud proto vyhověl jejich žádosti a vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 20 dnů formální i obsahové vady podání odstranili. Zároveň je poučil, že nestane-li se tak, bude jejich návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti odmítnut. Výzva byla stěžovatelům doručena dne 4. 5. 2021 a marně uplynula dnem 24. 5. 2021 (pondělí).
5. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé vady svého podání ve lhůtě k tomu určené neodstranili, nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. května 2021
Milada Tomková v. r. soudkyně zpravodajka