Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného Mgr. Karolinou Kovácsovou, advokátkou, sídlem Václavská 2073/20, Praha 2 - Nové Město, proti výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2025 č. j. 54 Co 216/2025-230, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a V. V. a nezletilého M. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení výroku I. v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") ze dne 17. 4. 2025 č. j. 0 P 296/2024-184 byl nezletilý vedlejší účastník (dále jen "nezletilý") svěřen do péče vedlejší účastnice (dále jen "matka"), přičemž stěžovateli (dále též "otec") byla stanovena povinnost připívat na výživu nezletilého částkou 8 500 Kč měsíčně (výrok I.), byl upraven styk otce s nezletilým (výrok II.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
3. K odvolání otce byl rozsudek obvodního soudu napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") v části výroku I. o péči změněn tak, že nezletilý byl svěřen do střídavé péče obou rodičů, kdy bylo stanoveno, že v péči matky bude od každé neděle v sudém týdnu od 18:00 hodin do čtvrtka do 9:00 hodin následujícího lichého týdne a od pátku od 9:00 hodin lichého týdne do středy do 9:00 hodin v následujícím sudém kalendářním týdnu a v péči otce každý sudý kalendářní týden od středy od 9:00 hodin do neděle do 18:00 hodin a každý lichý kalendářní týden od čtvrtka od 9:00 hodin do pátku do 9:00 hodin. Bylo určeno, že místem převzetí nezletilého bude vždy bydliště toho z rodičů, jehož péče končí (výrok I.). Dále byl stanoven režim v období letních prázdnin, upraveno výživné a rozhodnuto o nákladech řízení (výroky II. - VI.).
4. V podané ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že dne 7. 8. 2024 uzavřeli s matkou mimosoudní dohodu, podle které se v péči o syna střídali v zásadě rovnoměrně, kdy střídavá péče probíhala bez problémů v poměru 50:50 v režimu 2-2-3 dny v týdnu, a to až do vydání napadeného rozhodnutí, kterým byla stanovena asymetrická péče o nezletilého ve prospěch matky. Jediným důvodem byl přitom podle stěžovatele argument, že matka je vzhledem k věku nezletilého primární vztahovou a pečovatelskou osobu, která více vnímá jeho potřeby. S tím stěžovatel nesouhlasí. Je přesvědčen, že žádná výraznější vazba nezletilého na matku nebyla prokázána. Tvrdí, že městský soud napadeným rozhodnutím rozbil již téměř rok zavedený a fungující systém péče o nezletilého a nahradil ho systémem v rozporu se zájmem dítěte. Rozhodnutí označuje za nepřezkoumatelné a tudíž nezákonné, neboť městský soud dostatečně nevysvětlil, proč zvolil daný poměr péče mezi otcem a matkou, když ve věci byly splněny všechny podmínky pro svěření nezletilého do rovnoměrné střídavé péče.
5. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
7. V nyní posuzovaném případě bylo na základě provedeného dokazování zjištěno, že nezletilý má pozitivní vztah k oběma rodičům a že oba rodiče jsou schopni se o nezletilého řádně postarat. Matka je na rodičovské dovolené, otec je vysokoškolský pedagog. Otec v řízení trval na zachování symetrické střídavé péče, matka tvrdila, že neustálé změny prostředí i pečující osoby jsou pro nezletilého vzhledem k jeho věku (v době rozhodování obvodního soudu mu bylo necelých dvacet měsíců, v době rozhodování městského soudu mu byly dva roky) nepřiměřeně zatěžující a mají negativní vliv na jeho psychomotorický vývoj, že se u něj v důsledku probíhající střídavé péče projevují úzkostné stavy, je plačtivý a matku si neustále hlídá. Vzhledem k věku nezletilého nebylo možno objektivně zjistit, jak skutečně střídavou péči snáší a zda mu styk vyhovuje.
8. Městský soud se neztotožnil s úvahou obvodního soudu, že s ohledem na věk nezletilého jej nelze svěřit do střídavé péče rodičů. Ač souhlasil s tím, že matka pro dítě útlého věku tvoří prvotní pečující osobu, současně zdůraznil, že to neznamená, že nelze neumožnit otci se intenzivně podílet na péči o nezletilého. K tomu poukázal na judikaturu Ústavního soudu, podle které střídavá péče může být praktikována i u dětí mladších tří let, jsou-li intervaly střídání přizpůsobeny jejich vývojovým potřebám, a to při nutnosti zohlednění stability prostředí a psychické pohody dítěte [viz nález ze dne 3. 5. 2022
sp. zn. I. ÚS 3065/21
(N 56/112 SbNU 9)]. Konstatoval, že v případě nezletilého pro střídavou péči hovoří skutečnost, že tato fakticky více než rok probíhá, na druhé straně však ve shodě s obvodním soudem za primárně vztahovou a pečující osobou shledal matku s tím, že matka více vnímá potřeby dítěte tohoto věku, kdy jde o přirozený vztah a vývoj, který se odvíjí již od prenatálního věku. Z tohoto důvodu nevyhověl návrhu otce na symetrickou střídavou péči a rozhodl o asymetrické péči ve prospěch matky. Otci však byla umožněna péče bez přerušení po dobu pěti dnů v sudém kalendářním týdnu a jeden celý den v následujícím lichém kalendářním týdnu.
9. Ústavní soud v postupu městského soudu neshledal žádné znaky neústavního pochybení. Za stavu, kdy soud neměl důvod zpochybňovat věrohodnost výpovědi žádného z rodičů a kdy vzhledem k nízkému věku nezletilého nebylo možno zjistit jeho postoj k věci, již obvodní soud správně vyšel z poznatků vývojové psychologie zabývající se vlivem střídavé péče u dětí velmi útlého věku na jejich zdravý vývoj. Shledal přitom (mimo jiné), že pro dítě do tří let věku je z hlediska jeho vývoje vhodnější mít jednoho trvalého pečovatele, což je ve většině případů matka, která je k tomu biologicky disponována, a že neměnný prostor domova je pro tak malé dítě důležitým faktorem stability, jistoty a sebevědomí. Považoval-li tak městský soud, s ohledem na nízký věk nezletilého, za primárně vztahovou a pečující osobu matku, která je navíc na rodičovské dovolená a má tak prostor o nezletilého pečovat, nelze proti tomuto jeho závěru nic namítat. Navíc otci byla umožněna péče celkem po dobu šesti dnů v průběhu dvou týdnů, tedy větší rozsah péče v rámci asymetrické střídavé péče, kdy však nezletilý nebude vystaven neustálým změnám prostředí, což je v jeho zájmu.
10. Z rozhodnutí městského soudu vyplývá, že se předmětnou věcí řádně zabýval a přihlédl ke všem pro posouzení věci významným skutečnostem. Při svém rozhodování vycházel z judikatury Ústavního soudu a respektoval jeho závěry. Přihlédl k nejlepšímu zájmu nezletilého a své závěry pečlivě vysvětlil. Jeho rozhodnutí považuje Ústavní soud za ústavně souladné. Je třeba mít na paměti, že cílem opatrovnického řízení není nalézt takové řešení, které vyhovuje rodičům, nýbrž řešení, které bude v co nejlepším zájmu nezletilého při současném respektování práv rodičů. Do budoucna nadto není vyloučena změna rozhodnutí soudu, dojde-li ke změně poměrů. Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
11. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. února 2026
Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu