Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. M., zastoupeného JUDr. Ing. Janem Vychem, advokátem, se sídlem v Praze, Lazarská 11/6, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. února 2024 č. j. 2 Azs 359/2023-37, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. října 2023 č. j. 51 A 5/2023-92 a rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky ze dne 3. února 2023 č. j. OAM-14271-20/PP-2022, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na tvrzené porušení čl. 10 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušení shora uvedených rozhodnutí. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2024 č.j. 2 Azs 359/2023-37 byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 10. 2023 č.j. 51 A 5/2023-92, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky č. j.: OAM-14271-20/PP-2022 ze dne 3.
2. 2023, kterým byla podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, zamítnuta žádost stěžovatele o vydání povolení k přechodnému pobytu na území České republiky, neboť je důvodné nebezpečí, že by mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek a současně mu byla stanovena lhůta 35 dnů od právní moci rozhodnutí k vycestování z území České republiky. Správní orgán při rozhodování o návrhu stěžovatele uvedl, že mu byly v průběhu správního řízení Policií České republiky poskytnuty písemné informace vztahující se k osobě stěžovatele.
Tyto informace byly poskytnuty v režimu utajení (stupeň "Vyhrazené") v souladu se zákonem č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů. Informacím bylo přiřazeno č. j. V97/2020-OAM; V96/2022-OAM.
2. Správní orgán a následně soudy dospěly shodně k závěru, že utajované informace obsahují údaje, na základě kterých "nelze než dospět k závěru, že stěžovatel závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, respektive existuje důvodné nebezpečí, že by tak mohl učinit" a toto zjištění je důvodem pro zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu uvedený v § 87e odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., v ve znění pozdějších předpisů, pro důvodné nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku. Utajované informace přitom podle stěžovatele představují jediný podklad, na jejichž základě byla jeho žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu na území České republiky zamítnuta.
Utajované informace, s ohledem na § 169m zákona č. 326/1999 Sb., nejsou součástí správního spisu a uchovávají se odděleně mimo spis. Stěžovatel namítá, že se tak doposud s utajovanými informacemi nemohl seznámit, nebyl seznámen ani s podstatou důvodů, které plynou z utajované informace, nebyla mu sdělena fakta jako místní a časové údaje, zdroj a způsob jejich zjištění či ověření, popisující chování či další činnosti stěžovatele a jejich odlišení od názoru zpracovatele utajované informace na to, co z nich vyplývá či co se dá dovodit.
V případě použití utajovaných informací v rámci řízení před správním orgánem tak představuje soudní přezkum jedinou garancí poskytovanou účastníkovi řízení, že správní orgán nebude rozhodovat libovolně. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu jsou soudy povinny seznámit se s utajovanými informacemi, zhodnotit jejich věrohodnost, přesvědčivost a relevanci k předmětnému řízení, dále mají zhodnotit, zda jsou utajované informace správně vykládány a nemají ve skutečnosti jiný význam, a to zejména pokud z nich vyplývá, že by stěžovatel mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek.
Vzhledem k závažnosti omezení práv stěžovatele je nezbytné, aby podkladem pro rozhodnutí nebyly informace nepravdivé, neaktuální a nevěrohodné. Soudem posouzené utajované informace musí poskytovat dostatečně přesný a spolehlivý skutkový základ pro právní posouzení věci.
3. Stěžovatel namítá, že mu nebylo dáno na vědomí, jakou svou podnikatelskou aktivitou může narušit veřejný pořádek včetně páchání hospodářské kriminality a není mu známa konkrétní povaha předmětných utajovaných skutečností. Neví proto, z jakého důvodu by měl jeho pobyt v České republice představovat bezpečnostní riziko.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud se obdobnou věcí stěžovatele již zabýval v řízení, vedeném pod spisovou značkou I.ÚS 2734/23, kdy bylo jeho ústavní stížnost odmítnuta rovněž jako zjevně neopodstatněná. Stěžovateli, občanovi Ruské federace, v tehdejší věci správní orgány neprodloužily povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Rozhodly tak kvůli existenci důvodného nebezpečí, že by mohl při svém pobytu na území České republiky závažným způsobem narušit veřejný pořádek.
Stěžejním podkladem pro tento závěr byly utajované informace, s nimiž se stěžovatel v průběhu správního řízení ani v navazujícím řízení před správními soudy nemohl seznámit. Ústavní soud tedy i v dané věci opakuje, že se již problematice utajovaných informací, na nichž správní orgány či soudy založí své rozhodnutí, několikrát věnoval, a to i přímo ve vztahu k utajovaným informacím v režimu zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Reflektoval přitom již také poměrně rozsáhlou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva i rozhodovací praxi Soudního dvora, kterou je třeba brát v potaz vzhledem k unijní dimenzi cizineckých a azylových případů.
5. Správní orgány i obecné soudy v projednávané věci podstatu důvodů plynoucích z utajovaných informací, na nichž svá rozhodnutí založily, stěžovateli sdělily. Obecné soudy se rovněž seznámily s utajovanými informacemi, přezkoumaly jejich věrohodnost, relevanci i jejich závažnost ve vztahu k projednávané věci a své úvahy srozumitelně předestřely v odůvodnění svých rozhodnutí. Namítá-li stěžovatel, že se s utajovanými informacemi nemohl podrobně a důsledně seznámit a že nezná jeho obsah, je to tak v souladu s podstatou utajovaných informací, jejichž obsah z povahy těchto informací znát nemá.
6. Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není součástí soustavy obecných soudů, není oprávněn přehodnocovat jejich hodnocení důkazů a nepřísluší mu právo provádět dohled nad jejich rozhodovací činností, do které je povinen zasáhnout pouze tehdy, pokud zásahem orgánu veřejné moci dojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. K tomu ve zkoumaném případě nedošlo.
7. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. dubna 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu