Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatele Serge Boldyreffa, bez právního zastoupení, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2025, č. j. 3 As 265/2024-31, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen "ministerstvo") svým rozhodnutím ze dne 14. 6. 2024, č. j. MPSV-2024/125135-421/1, zamítlo odvolání stěžovatele jako žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky - pobočky pro hlavní město Prahu, ze dne 29. 4. 2024, č. j. ABF-2561/2024-05/05, kterým byl stěžovatel vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání ode dne 18. 3. 2024 z důvodu maření součinnosti s úřadem práce. Proti rozhodnutí ministerstva se stěžovatel bránil žalobou, kterou spojil se žádostí o osvobození od soudních poplatků. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 27. 11. 2024, č. j. 20 Ad 19/2024 - 23, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 12. 2024, č. j. 20 Ad 19/2024 - 30, žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků zamítl. V odůvodnění zhodnotil informace tvrzené stěžovatelem na základě opakovaných výzev soudu k doložení jeho příjmových a majetkových poměrů, načež dospěl k závěru, že stěžovatel i přes snahy soudu o objasnění těchto skutečností nepředložil dostatečné a věrohodné relevantní údaje pro posouzení existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Některá jeho tvrzení nadto svědčila o tom, že v době, za kterou soud žádal výpisy z jeho bankovních účtů, stěžovatel disponoval částkami v souhrnu nejméně 20 000 Kč až 200 000 Kč, což vede k závěru, že by úhrada soudního poplatku ve výši 3000 Kč mohla být v silách stěžovatele. Tomu nasvědčují i tvrzené členství stěžovatele v posilovně spojené s měsíčními platbami a jeho výdaje na léčbu psa.
3. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost. Nejvyšší správní soud kasační stížnost nyní napadeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl (výrok I.) a rozhodl dále o tom, že stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok II.).
4. Stěžovatel uvádí, že došlo k nezákonnému zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků, a to z důvodů, které jsou nepřiměřené a v rozporu s Listinou. Městský soud podmiňoval kladné rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků zveřejněním citlivých osobních údajů třetích osob (věřitelů), kteří nejsou účastníky soudního řízení a nikdy ke zveřejnění svých údajů nedali souhlas.
5. Stěžovatel předložil čestné prohlášení, které jasně deklarovalo jeho majetkovou situaci. Soudy však toto prohlášení bezdůvodně znevěrohodnily bez důkazů o jeho nepravdivosti. Takový postup porušuje důstojnost jednotlivce a rovnost před zákonem. Čestné prohlášení občana má vysokou důkazní hodnotu, pokud není vyvráceno jinými objektivními důkazy. Soud nesmí automaticky předpokládat, že občan jedná nepoctivě pouze proto, že není státním orgánem nebo institucí.
6. Stěžovatel dále uvádí, že jednotlivec nesmí být nucen porušit zákon, aby se domohl svých práv. Odmítnutí osvobození od soudního poplatku kvůli odmítnutí porušení práv třetích osob je porušením ústavních principů.
7. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
8. Návrh stěžovatele trpí obsahovými vadami a stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
9. Dne 6. 4. 2025 obdržel Ústavní soud návrh stěžovatele na zahájení řízení. Stěžovateli byla přípisem ze dne 8. 4. 2025 stanovena lhůta 20 dnů k odstranění vad. Tento přípis byl stěžovateli dne 14. 4. 2025 datovou zprávou doručen. Dne 17. 4. 2025 obdržel Ústavní soud žádost stěžovatele o prodloužení lhůty o dva měsíce, neboť není schopen si zajistit advokáta pro účely právního zastoupení. V reakci na tuto žádost mu Ústavní soud prodloužil lhůtu k odstranění vad podání do dne 22. 5. 2025. Svým přípisem ze dne 22. 5. 2025 stěžovatel informoval Ústavní soud, že si doposud právní zastoupení nezajistil, nicméně požádal Ústavní soud o věcné projednání jeho ústavní stížnosti v duchu materiální spravedlnosti.
10. S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud postupoval podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem návrh stěžovatele odmítl pro neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. června 2025
Jiří Přibáň v. r. soudce zpravodaj